Ve světě se navzdory pandemii nafukuje realitní bublina

Není to tak dávno, co se realitní experti v celém světě připravovali na nejhorší. Vzroste nezaměstnanost, lidé nebudou mít na splátky hypoték a nájmů, nemovitostní trh zkolabuje a ceny bytů a domů prudce klesnou. Přesně takové predikce se objevovaly před rokem, když svět zachvátila pandemie covidu-19. Jenže tenhle scénář, který se při předchozích ekonomických propadech opakoval s železnou pravidelností, na­konec nenastal. Právě naopak, ceny bytů a domů poslední měsíce zběsile rostou nejen v Česku, ale i v dalších částech světa.

Jak ve své aktuální analýze Global House Price Index zjistila mezinárodní poradenská společnost Knight Frank, ceny rezidenčních nemovitostí ve světě vyrostly za 12 měsíců (do konce března 2021) o 7,3 procenta. Tedy nejrychlejším tempem od čtvrtého kvartálu roku 2006.

Nemovitostní bublina se nafukuje

Rostou tak obavy, že se na nemovitostním trhu nafukuje „pandemická“ bublina. Ceny sice letěly vzhůru již před rozšířením covidu-19, poslední rok a čtvrt je ale přiživuje hned několik souvisejících vlivů.

Infografika: Ve světě se navzdory pandemii nafukuje realitní bublina

Zvětšit přes celé okno

Jednak je tu uvolněná politika centrálních bank, díky níž si lidé mohou pořídit výhodně hypotéku. Stejně tak nemovitosti podražují i kvůli stimulačním balíčkům vlád. Jak například administrativa Donalda Trumpa, tak Joea Bidena nalily do americké ekonomiky biliony dolarů, včetně přímých plateb do rukou většiny amerických domácností. Vedle toho byla v některých zemích upravena legislativa tak, aby povzbudila lidi k nákupu nemovitostí. V Česku byla třeba zrušena daň z nabytí nemovitosti, dočasně zrušena byla i ve Velké Británii. Podíl na nárůstu cen má i zvýšená poptávka po vlastnictví nemovitosti. Lidé pracující během pandemie z domova si často uvědomili, jakou hodnotu pro ně má vlastní bydlení.

Před dvanácti měsíci lidé panicky vykupovali toaletní papír v obavách, že dojde. Teď něco podobného zažíváme na realitním trhu.

Mnozí lidé si rovněž pořizují druhou nemovitost mimo město − poptávka po domech roste jak na francouzské Riviéře, tak v anglických městečkách na pobřeží, nahoru letí i ceny chat a chalup v Česku. Jak řekl CNN britský realitní agent Henry Pryor, za 38 let v byznysu podobně vysokou poptávku nezažil. V březnu se ve Velké Británii třeba prodalo na 180 tisíc rezidenčních nemovitostí, to je takřka dvojnásobek oproti průměrnému počtu realitních transakcí v tomto měsíci za posledních dvacet let. „Před dvanácti měsíci lidé panicky vykupovali toaletní papír v obavách, že dojde. Teď něco podobného zažíváme na realitním trhu,“ řekl Pryor CNN.

A pak je tu ještě jeden faktor ženoucí ceny vzhůru − do rezidenčních nemovitostí čím dál víc peněz nalévají velcí institucionální investoři. Jak dokládají data společnosti Real Capital Analytics, nákupy velkých hráčů na evropském trhu rezidenčních nemovitostí v loňském roce dosáhly nového rekordu, když tvořily 30 procent celkových investic. V roce 2015 se přitom na celkovém objemu podíleli velcí investoři jen z desetiny. Podle Olivera Knighta, který je expertem na trh rezidenčního bydlení ve společnosti Knight Frank, to je dokladem odklonu velkých investorů od kancelářských budov a obchodních center právě k rezidenčním nemovitostem. A to opět tlačí ceny vzhůru a znesnadňuje nákup první nemovitosti jednotlivcům a rodinám, kteří o ni musí bojovat s institucionálními investory.

Své o tom vědí třeba v Irsku, kde se vláda snažila po finanční krizi přilákat zahraniční investory mixem daňových úlev a různých druhů podpor. Výsledkem bylo, že celkem z šesti miliard dolarů, které byly v letech 2017 až 2019 napumpovány do irského trhu komerčních a rezidenčních nemovitostí, pocházelo 78 procent od zahraničních investorů. To má za následek vytlačování prvokupců z trhu − zatímco v roce 2011 vlastnilo nemovitost 22 procent Irů ve věku 25 až 39 let, aktuálně je to něco kolem 12 procent. Ceny nájmů v Irsku přitom rychle rostou − za posledních deset let se zdvojnásobily.

Vlády se snaží bublinu ufouknout

Celkem ve 13 z 56 zemí, které společnost Knight Frank ve své studii sledovala, rostly ceny nemovitostí dokonce dvouciferným tempem. Vůbec největší zdražení zažili lidé v Turecku, kde ceny vylétly o 32 procent. Na vině je politika tamního prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, který v posledních letech vytrvale zasahuje do pravomocí turecké centrální banky, aby udržel úrokové sazby co nejníže. To má za následek rychlý růst inflace, turecká lira rapidně oslabuje (vůči dolaru za posledních 12 měsíců o pětinu), a Turci se tak logicky snaží investovat do aktiv, která si hodnotu udržují. Třeba do nemovitostí − u těch tureckých se tak podle odhadu analytiků Knight Frank inflace podílí na růstu ceny přesně z poloviny.

Rychlý růst cen již přiměl vlády některých zemí k reakci. Například v Číně, na Novém Zélandu a v Irsku byla zavedena restriktivní opatření při nákupu většího počtu nemovitostí − od přísnějších podmínek jejich pronájmu až po zvýšení daně z nákupu nemovitosti. Kanadská vláda zase pro změnu zvažuje zavedení daně na neobývané nemovitosti.