Budoucnost jídla a jídlo budoucnosti: Pandemie naučila lidi kupovat udržitelné potraviny, na umělé maso si ale ještě počkáme

Jak bude vypadat jídlo budoucnosti? Budeme se živit hmyzem, jíst bezmasé burgery a místo másla si na chleba mazat rostlinný margarín? Jak pandemie ovlivnila zemědělství a naši ochotu připlatit si za biopotraviny? A jak nebezpečným a drahým nápadem může být stanovení limitů na podíl domácích potravin v obchodech? Nejen o těchto, ale také o spoustě dalších otázek si povídali hosté v diskusi o budoucnosti potravin, kterou uspořádal týdeník Ekonom spolu s Hospodářskými novinami.

Debaty se účastnili zakladatelka a ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky Soňa Jonášová, rurální sociolog a expert na udržitelnost potravin a zemědělství z ČZU v Praze Michal Lošťák, specialista na technologie potravin z Ústavu konzervace potravin na VŠCHT Praha Jan Pivoňka a také prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza.

Na umělé maso si počkáme

Ačkoliv ve světových médiích v poslední době probleskovaly zprávy o futuristických potravinách, které nahradí běžně konzumované jídlo, čeští experti jsou k těmto zprávám ostražití.

„Určitě je zajímavé věnovat se v teoretické rovině novým technologiím, jako je třeba kultivace masa. V delším časovém horizontu pak můžeme přemýšlet nad tím, je-li to možné využít i v běžné výživě. Momentálně ale nejsme ve fázi, že bychom kultivované maso mohli během dvou tří let dostat na stůl do domácností. Některé společnosti sice tvrdí, že už takové maso dokázaly vyvinout. V Evropské unii ale ještě žádná firma nepožádala o jeho schválení,“ říká Jan Pivoňka.

Otázkou podle něj také je, jakou budou mít tyto nové potraviny výživovou hodnotu. „Účelem výživy je primárně poskytnout tělu živiny, nikoliv chránit životní prostředí,“ dodává s odkazem na teorie, že uměle produkované potraviny pomohou snížit emise skleníkových plynů vznikající například při běžné produkci masa.

Podle Pivoňky může být nakonec ekologická stopa uměle kultivovaného masa větší než u živočišné výroby. Třeba kvůli tomu, že se budou muset využívat antibiotika, jelikož je tkáňová kultura náchylná ke kontaminaci. „Vzhledem k tomu, že průmyslově se tohle maso ještě nevyrábí, nemůžeme to zatím spočítat,“ říká.

Velcí agrobaroni sice dokážou vyprodukovat velký objem potravin, ale mají problém s udržením jejich kvality.

Kvóty na potraviny jsou zločin

Diskuse se stočila i k návrhu některých poslanců, kteří se (nakonec neúspěšně) snažili do novely zákona o potravinách prosadit povinné kvóty na prodej vybraných tuzemských potravin v obchodech. Argumentovali přitom třeba tím, že se zvýší potravinová soběstačnost Česka.

Tomáš Prouza ale jejich návrh s nadsázkou označuje za zločin. „Šlo zčásti o tlak velkých agrobaronů, kteří dokážou produkovat velký objem hmoty, ale mají potíže s udržením kvality. Ztrácí jak vůči malým českým zemědělcům, kteří produkují zboží skvělé kvality, tak i vůči velkým zahraničním konkurentům, kteří zase více investují do inovací a modernizace,“ říká Prouza.

V konečném důsledku by to vedlo nakonec jen ke zdražení a nedostatku zboží na pultech obchodů. Kvůli návrhu ostatně hrozila Evropská komise Česku žalobou − kvóty jsou totiž v rozporu s principy jednotného vnitřního evropského trhu, a tedy i s našimi mezinárodními závazky v rámci EU.

Podle Prouzy bohužel poslanecký návrh zastínil důležitou debatu o významu takzvaných krátkých dodavatelských řetězců, které vychází z myšlenky produkovat co nejvíce potravin co nejblíže zákazníkovi. A to nejen kvůli emisím, ale i kvůli tomu, že si lidé podle Prouzy vytváří k potravinám emoci. Více se zajímají o kvalitu lokálního produktu a také s ním méně plýtvají.

„Pokud chodím nakupovat do místní pekárny, bude mě zajímat, jestli to pekař náhodou nezačal po pár letech flákat. A když vím, od koho si chleba či rohlík kupuji, budu mít problém ho pak vyhodit někam do popelnice. Na rozdíl od unifikovaného toustového chleba, u kterého mně to bude jedno,“ říká Prouza.

S tím souhlasí i Jan Pivoňka, podle něhož se za poslední desítky let ztratila vazba mezi tím, kde se potravina vyrábí a kde se konzumuje. „Krátký dodavatelský řetězec má navíc ještě jednu velkou výhodu, brání potravinovým podvodům. Nedochází při něm k mnoha překupům zboží, při nichž se často ztrácí přehled o kvalitě potraviny,“ říká Pivoňka.

Ona emoce, jež vzniká mezi dodavatelem a konzumentem zboží v rámci krátkých dodavatelských řetězců, ostatně podle Prouzy během pandemie zachránila mnoho malých lokálních minipivovarů, protože jejich zákazníci neměli problém si pravidelně jezdit pro pivo s cílem zachránit si „svůj“ pivovar. „V lokálním prostředí si podnikatel také často nemůže dovolit udělat podvod, protože to všichni okamžitě budou vědět,“ domnívá se Michal Lošťák.

Jak dodává Soňa Jonášová, i jedna návštěva lokálního zemědělce může člověku ukázat celou paletu souvislostí. „Minulý týden jsem na jedné takové farmě byla a najednou zjistíte, jak dramaticky na farmáře dopadl covid. Lidé jsou možná z pandemie zvyklí pracovat z domova, farma se ale sama neobdělá. Teď se třeba vede diskuse, zda se bude vylévat mléko, protože na malých farmách není nikdo, kdo by je zpracovával,“ říká Jonášová. Podle ní to souvisí s kvótami na zaměstnance ze zahraničí, které jsou špatně nastavené.

Chceme více biopotravin

Podle Prouzy měla pandemie ale přece jen jeden pozitivní efekt. „Rodiče byli poslední rok s dětmi doma a začali více přemýšlet, co vlastně děti jedí. Což mimochodem vedlo k tomu, že za poslední rok přibližně o polovinu narostla poptávka po biozelenině a biomasu,“ říká.

Pandemie podle něj obecně povede k tomu, že se budeme částečně vracet k lokální produkci. „Přiznejme si ale na rovinu, že velká část Evropy již zpohodlněla. Komu se dnes v Česku bude chtít pracovat na poli?“ dodává Prouza. Řešením je podle něj zavádění moderních technologií a omezení plýtvání s půdou, což je jedno z velkých prokletí Česka.

„Vždyť většina zemědělců má dnes půdu pronajatou a k takové se zpravidla nechováte tak hezky jako k půdě, kterou vlastníte ve třetí generaci. Musíme také zásadně změnit dotační systém, přesunout dotace více k produkci potravin, a to od podpory pěstování technických plodin, což je po mém soudu obrovské zvěrstvo,“ prohlásil Prouza v debatě, jejímž partnerem byla společnost Upfield, výrobce rostlinných produktů.