Jména jako Texlen, Tepna, Tiba, Seba nebo třeba Textilana dnes už většině lidí mnoho neřeknou. Před třemi dekádami přitom tyhle textilní firmy dávaly práci tisícovkám lidí. Po listopadové revoluci ale nedokázaly ustát příliv levné nebo kvalitnější zahraniční konkurence. Jejich osudy rámují smutný příběh kdysi slavného českého textilního průmyslu, který ale neobstál v otevřené tržní ekonomice. Ten příběh ale není úplně pravdivý.

Český textilní průmysl rozhodně nezemřel, jen se přetvořil v duchu teorie o kreativní destrukci, která podle rakouského ekonoma Josepha Schumpetera ničí to staré a horší, aby vzniklo místo pro něco nového a lepšího.

Touto kreativní destrukcí ostatně textilní odvětví neprocházelo jen v 90. letech, dost možná jí prochází právě teď. Zatímco některé oděvní značky jako třeba Blažek nebo Pietro Filipi dopady pandemie koronaviru sráží na kolena, jiným českým podnikům se daří. Patří mezi ně hlavně firmy zaměřující se na outdoorové oblečení, které navzdory uzavírkám nezaznamenaly žádný drastický propad prodejů.

Příběhy několika z nich, které vám přinášíme, ukazují, že textilní firmy v Česku mohou uspět, i když jsou jejich výrobky násobně dražší než ty od asijské konkurence. Jen je prostě zapotřebí vsadit na kvalitu a od ostatních se nějak odlišit.

Příběh úspěchu má za sebou i Martin Rozhoň, zakladatel sítě e-shopů Vivantis, kterou před třemi lety prodal skupině Mall Group. Byznysový adrenalin mu ale začal rychle chybět. A tak se pustil do podnikání, které hladinu tohoto hormonu zaručeně zvedá − začal investovat do start-upů.

Hladina jiného hormonu, dopaminu, zase loni zaručeně rostla investorům do akcií výrobců palných zbraní. Proč se jim takzvaný hormon štěstí vyplavoval, snadno poznáte z grafu.

Přeji pěkné čtení a pevné zdraví.

Související