Dědeček mé ženy mi před lety vyprávěl, jak kdysi vyrůstal v nuzném prostředí. S rodiči, sestrou a babičkou se tísnili v malém plesnivějícím pokoji pod úrovní chodníku pražského Žižkova. Pro většinu z nás to zní až neuvěřitelně, ta doba přitom není zase tak vzdálená. Československo 30. let minulého století, jeden lidský život zpátky.

Moc by mě zajímalo, co budou za pár desítek let říkat lidé na to, v jakých bytech jsme kdysi žili my. A co budeme já a moji vrstevníci říkat na bydlení budoucnosti. Asi budeme všichni překvapeni. Dost možná ty viditelné změny nebudou trvat ani desítky let, třeba přijdou už za pouhou dekádu.

Podle developerů i odborníků na bytový trh je například dost pravděpodobné, že kvůli rostoucím cenám nemovitostí se budeme v mnoha ohledech vracet do minulosti. Třeba budeme stejně jako před sto lety čím dál častěji bydlet v nájmu. A ti, kteří budou chtít bydlet ve vlastním, si možná budou muset na začátek vystačit s mikrobytem o rozloze do dvaceti metrů čtverečních. Do tohoto prostoru se bude muset vtěsnat koupelna, toaleta, kuchyňský kout, obývák, ložnice i pracovna. Zkrátka celý váš život. Manželčin děda by to zvládl, zvládnou to ale naše děti?

V aktuálním Ekonomu si určitě přečtěte rozhovor s Remigiuszem Górským, šéfem české pobočky polské banky PKO BP. Krásně nabourává řadu představ, které v sobě máme zakořeněny jak o nás samých, tak o našich severních sousedech. Naše přezíravost vůči Polákům a jejich podceňování mě obecně dlouhodobě fascinuje. A jak říká Górski, vede třeba k tomu, že české firmy často v Polsku neuspějí. Tamní trh je totiž mnohem tvrdší, než si dokážeme představit.

Přinášíme vám i spoustu dalšího zajímavého čtení. Třeba o vědcích, kteří zkoušejí ukládat data do diamantů. Nebo o zásadních změnách na trhu s čipy, které se promítají i do studené války mezi USA a Čínou.

Přeji krásné čtení a pevné zdraví.

Související