Když jsme se takřka přesně před dvěma lety viděli naposledy, měl Vlastislav Bříza zlomenou a snýtovanou nohu a sotva chodil o berlích. "V prosinci už budu lyžovat v Rakousku," tvrdil mi tehdy přesvědčeně a já si v duchu říkal, že bude rád, když se na lyže ještě někdy postaví.

Před pár dny jsme se s třiasedmdesátiletým majitelem holdingu Koh-i-noor setkali znovu, po pár vteřinách mu blýsklo v očích a povídá: "Tak abyste věděl, v tom předloňském prosinci jsem vážně jezdil na lyžích. I když to teda čertovsky bolelo." Tahle příhoda o něm hodně vypovídá. Je to chlap, který k sobě dokáže být pořádně tvrdý, a když si něco umane, jen tak něco ho neodradí. Pro podnikání ideální předpoklady.

Tvrdost, sílu a vitalitu teď bude rozhodně potřebovat. Koronakrize se totiž nevyhnula ani jeho podnikatelskému impériu, když tvrdě dopadla především na oblast automotive či hotely, které provozuje na jihu Čech. Myšlenky na to, že by podnikání zabalil, starosti nechal svým dvěma synům, kteří v holdingu působí, a konečně si hodil nohy na stůl, ale Bříza mávnutím ruky odmítá. "Nohy budu mít vodorovně až v rakvi," prohlásí a není důvod mu nevěřit. Pro někoho prostě podnikání není jen způsob, jak vydělávat peníze, ale spíš životní osud. A možná tak trochu i závislost.

O dopadu koronakrize na byznys je i další velký rozhovor, který jsme vedli s provozovateli slavné pražské "michelinské" restaurace Field, pány Radkem Kašpárkem a Miroslavem Noskem. Dozvíte se, jaké to je, když vám najednou zmizí dvě třetiny hostů, a co dělat, abyste i takový průšvih přežili.

Přečíst si v aktuálním čísle Ekonomu můžete třeba i o tom, jak v Česku chátrají objekty za biliony korun s obřím potenciálem. Co by mohlo naší ekonomice přinést oživení stovek starých továren, zemědělských statků či vojenských kasáren? A co mu vlastně brání?

Přeji pěkné čtení.

Související