Stát dlouho zpomaloval rozšiřování zelených zdrojů energie. Teď na ně dostal peníze a nemá připravené projekty

Pokud někdo pochyboval o klimatickém směřování Evropské unie, konec července ho musel vyvést z omylu. I když se během koronakrize začaly z některých zemí a průmyslových odvětví ozývat hlasy, že je potřeba snahy o ochranu klimatu zpomalit a nechat firmy oddychnout, šéfové evropských vlád jakékoliv debaty na summitu v Bruselu utnuli. Právě pomocí investic do zelených řešení totiž chtějí postavit evropskou ekonomiku zpátky na nohy.

Dohoda nebyla jednoduchá. Evropští lídři vyjednávali o mimořádném fondu na podporu evropské ekonomiky téměř sto hodin. Nakonec se ale dohodli, že si členské země mezi sebe rozdělí 750 miliard eur. A třetina z této sumy má jít na ekologická řešení.

Státy visegrádské čtyřky byly ve srovnání se svými dalšími evropskými partnery zatím v otázkách klimatu vždy velmi zdrženlivé. Pokaždé když se v EU dojednávala nová přísnější klimatická politika, mohli se bruselští politici spolehnout na to, že se Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko budou snažit vyjednat pro sebe výjimky.

Premiér Andrej Babiš se z Bruselu vracel s úsměvem. Chlubil se hlavně tím, že pro Česko vyjednal 8,7 miliardy eur, téměř 230 miliard korun.

Hlavně nic nevracet

Hlavní otázkou nyní je, jestli bude mít Česko nově přislíbené evropské peníze vůbec za co utratit. Ve svých klimatických ambicích země zaostává i za svými partnery z visegrádské čtyřky. Vyšší cíle má dokonce i Polsko, které vždy platilo za evropskou klimatickou černou ovci. V tuzemsku navíc neexistuje žádná ucelená strategie, jak v roce 2050 dosáhnout slibované uhlíkové neutrality, tedy v souhrnu nulových emisí CO₂.

Vláda proto nyní narychlo připravuje programy, do kterých peníze poslat. Jediný konkrétnější plán zatím s klimatem příliš společného neměl − ministerstvo pro místní rozvoj navrhlo, aby několik miliard putovalo na výstavbu cyklostezek, které se prý během koronakrize osvědčily jako bezpečná alternativa k hromadné dopravě.

V dalších vágních vyjádřeních ministři zmiňovali investice do úspor energií nebo programy na obnovu regionů po útlumu těžby uhlí. Ovšem například na masivní výstavbu zelených elektráren řeč zatím nepřišla.

České tápání je důsledkem časté skepse vůči čemukoliv zelenému. Česko bylo jednou z mála zemí, které odmítaly zmiňovanou uhlíkovou neutralitu. A ještě na jaře se ozývaly hlasy proti zvyšování evropských klimatických cílů pro rok 2030. Ty byly původně stanovené na 40procentní snížení emisí CO₂ oproti roku 1990, už od loňského roku se nicméně vede debata o posunutí této hranice na 50 nebo 55 procent. Změna cílů pro rok 2030 se nelíbila ani vládě, ani průmyslu. Podle nich byla debata předčasná.

Ministerstvo spočítalo náklady na splnění cílů v oblasti obnovitelných zdrojů na 900 miliard. Experti ale tvrdí, že to bude podstatně méně.

"Neuvážené zpřísnění cíle ve snížení emisí skleníkových plynů pro rok 2030 odmítáme. Návrhům musí předcházet zhodnocení stávající situace. Je třeba zohlednit finální vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, analyzovat dopady pandemie či odchodu Velké Británie z EU," říká Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy.

Česko proto zvolilo strategii nabízet naprosté minimum, které v Bruselu ještě projde. Nejlépe to ilustruje vyjednání ohledně takzvaného Národního klimaticko-energetického plánu. Ten měly v letech 2018 a 2019 připravit všechny členské země EU. Byl to zásadní dokument určující desetiletou strategii, ve které si země mimo jiné měly nastavit, z čeho budou v budoucnu vyrábět energii.

Infografika: České zelené švejkování

Zvětšit přes celé okno

Z těchto národních plánů následně Evropská komise skládá celoevropská čísla a zjišťuje, zda jednotlivé závazky "stačí" na naplnění toho unijního. Ten počítá s tím, že se zelené zdroje budou v roce 2030 podílet na konečné spotřebě energií 32 procenty, pro letošní rok byl cíl 20 procent. Už první návrh Česka budil na straně expertů rozpaky. Odbor ministerstva průmyslu pod náměstkem Reném Nedělou nehleděl na potenciál jednotlivých zelených zdrojů. Vzal jednoduše český cíl pro letošní rok a trojčlenkou mu v poměru s těmi evropskými vyšel na rok 2030 nový podíl 20,8 procenta. Česko přitom svůj letošní cíl 13,4 procenta splnilo před čtyřmi lety a teoreticky tak mohlo cílit mnohem výš. Ministr průmyslu Karel Havlíček loni dokonce přiznal, že si jeho úřad ambicióznější scénáře a jejich nákladnost původně ani nepropočítal.

Komisi český návrh nakonec nestačil a požadovala alespoň 23 procent. Na podzim tak vláda poslala do Bruselu kompromis − v roce 2030 by se zelená energie měla na spotřebě Česka podílet 22 procenty.

Český dokument přitom často působí tak, že úředníci jen měnili čísla v tabulkách, aby jim vyšlo, co potřebovali. "Konkrétní kroky, jak tento potenciál realizovat, v plánu chybí. Chybí i podrobné údaje o technickém potenciálu jednotlivých obnovitelných zdrojů," napsal ve své jarní analýze možné energetické transformace například analytik Asociace pro mezinárodní otázky Tomáš Jungwirth.

Související

Energetika má potenciál být podstatně více zelená, děláme jen nutné minimum, říká šéf Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpán Chalupa

8 minut čtení

Být lobbistou za obnovitelné zdroje dnes není úplně jednoduchá práce. Česko si spálilo ruce u slunečních elektráren a po takzvaném solárním...

Nejvíc podhodnocené jsou podle mnohých závazky v elektroenergetice. Oproti dopravě či úsporám energií je to oblast, kde je navyšování cílů asi nejjednodušší. Česko zde chce do roku 2030 dosáhnout navýšení z předloňských 14 na pouhých 16,9 procenta. To je dokonce méně, než kolik navrhují další státy visegrádské čtyřky, které byly v podpoře obnovitelných zdrojů historicky často ještě zdrženlivější: Slovensko plánuje 27, Polsko 32 a Maďarsko 21,3 procenta.

Solární trauma

Vláda Andreje Babiše argumentuje tím, že vyšší podíly zelené energie by byly příliš drahé. Ministerstvo průmyslu a obchodu náklady na splnění cílů v oblasti obnovitelných zdrojů v příštích deseti letech odhadlo na 900 miliard korun včetně podpory stávajících zdrojů. Experti ale tvrdí, že to bude výrazně méně. Poradenská firma Deloitte srovnávala například náklady původních cílů 20,8 procenta a 23 procent. Vyšlo jí, že pokud nedojde k dramatickému propadu cen elektřiny, náklady na podporu by do roku 2030 měly dosáhnout 90 až 100 miliard korun. Podobně hovoří i Komora obnovitelných zdrojů energie. Ta spočítala, že by 23procentní podíl vyšel během deseti let na 118 miliard korun.

Důvody odporu českých politiků je nutné hledat hlavně v historii. Česko zavedlo štědrou podporu pro zelené elektrárny spolu se státy západní Evropy zhruba před patnácti lety. Na rozdíl od nich ale tuto podporu nezvládlo regulovat − když začaly prudce klesat ceny fotovoltaických panelů, politici nedokázali snížit i výši dotací. Výsledkem byl solární boom let 2009 a 2010, kvůli němuž Češi platí na podporu obnovitelných zdrojů kolem 44 miliard ročně. Z toho jde 29 miliard právě na podporu fotovoltaik. A jedna vyrobená zelená megawatthodina je zde v průměru nejdražší v Evropě.

Ministr průmyslu Karel Havlíček i premiér Babiš často mluví o tom, že se tento "solární tunel" nebude opakovat. Na jedné straně se tak snaží osekat podporu těch stávajících elektráren − v parlamentu nyní leží novela zákona, která by ji měla snížit až o třetinu −, na druhou ale omezují i podporu těch nových.

Stát plánuje poskytovat solárům peníze jen skrze investiční podporu. To ale mnoha investorům nestačí. Tvrdí, že pro ně garantované ceny fungují spíše jako pojistka proti propadu cen elektřiny na trhu. "Bez tohoto zajištění mohou mít banky problém větší projekty zafinancovat, budou pro ně příliš riskantní. Bez velkých elektráren ale Česko svých klimatických cílů, které má plnit, nikdy nedosáhne," říká předseda představenstva Solární asociace Jan Krčmář.

Vítr lidé nechtějí

Sluneční energie má přitom oproti větru v Česku mnohem větší potenciál. Vláda plánuje, že by na větrníky dala v následujících letech až 12 miliard korun, jejich výkon by tak mohl vzrůst z 340 zhruba na tisíc megawattů. To je výkon asi jednoho bloku Jaderné elektrárny Temelín, i když ten na rozdíl od obnovitelných zdrojů vyrábí téměř nonstop po celý rok.

Tyto plány vlády jsou nicméně poměrně optimistické. Většina větrných parků naráží na odpor místních obyvatel i samospráv. V posledních letech se jich tak staví naprosté minimum.

Potenciál fotovoltaik je v Česku podstatně vyšší. Ze současného instalovaného výkonu kolem dvou tisíc megawattů by podle již zmiňované analýzy od společnosti Deloitte mohlo být v roce 2030 v realistickém scénáři kolem 9000 megawattů. Velké firmy jako ČEZ mají už připravené projekty o stovkách megawattů, například na území, kde se dříve těžilo uhlí.

Jediný zdroj, za kterým v posledních letech stály všechny tuzemské vlády, je nový jaderný reaktor. EU je ovšem obecně protijaderná.

Svaté jádro

Jediný zdroj, za kterým v posledních letech stály všechny tuzemské vlády, je nový jaderný reaktor. O tom se v Česku hovoří už minimálně dvanáct let. Státem ovládaná energetická firma ČEZ dokonce už rozjela tendr na dostavbu dvou bloků v Temelíně, v roce 2014 ho ale kvůli finančním rizikům zastavila.

Od té doby se vláda s ČEZ šest let hádala, kdo nový blok postaví a ponese obří rizika projektu, který vyjde na více než 200 miliard a který se, pokud výrazně nezdraží elektřina, nikdy nezaplatí.

Babiš vždy chtěl, aby vše platila polostátní firma. Nakonec ale on i ministr Havlíček udělali otočku o 180 stupňů. Zatímco na garantované výkupní ceny energie ze slunce nedá vláda ani korunu, připravilo nyní ministerstvo průmyslu nový zákon, který to samé slibuje energetické firmě: stát se v něm zavazuje, že až budou jasné náklady na výstavbu nového reaktoru, stanoví se pevná výkupní cena. Za tu bude elektřinu stát vykupovat a sám ji pak prodávat na trhu. Na rozdíl od obnovitelných zdrojů nicméně na jádro není možné využívat peníze z evropských zdrojů. EU je obecně protijaderná. A vznikají navíc iniciativy, které se jádro snaží omezovat, například formou obtížnějšího financování.

Premiér Babiš proto ČEZ slíbil další věc. Nejen že se stát stane velkým obchodníkem s energií z jádra. Zároveň z něj bude banka, když energetické firmě na nový reaktor sám půjčí 175 miliard korun.