Až budu velká, dám se k cirkusu, říká marketingová ředitelka coworkingové společnosti Impact Hub Martina Kočařová

Člověk není nikdy dost starý na to, aby mohl zkoušet nové věci, jakkoliv jsou bláznivé. Tím se řídí Martina Kočařová, která se před několika lety nadchla pro žonglování. "Cirkus se mi vždycky líbil − především artisté, žongléři a klauni," říká marketingová ředitelka české sítě coworkingových pracovišť Impact Hub.

Novocirkusová představení, kterým se u nás věnují například soubory La Putyka či Losers Cirque Company, se jí líbila odjakživa. "Nápad vyhledat cirkus pro dospělé přišel, když mi kamarádčin syn vyprávěl, jak v létě chodil do cirkusové školy. Narazila jsem na projekt Cirqueon, který vypsal půldenní kurz žonglování. Bylo tam poslední místo, tudíž nebylo co řešit." Atmosféra kurzu ji natolik uchvátila, že se zapsala na celý semestr. Od té doby už žonglovat nepřestala.

Marketingová ředitelka coworkingové společnosti Impact Hub Martina Kočařová

Foto: Honza Mudra

Doma má Martina Kočařová čtyři míčky. "Možná se to někomu může zdát málo, ale i s takovým počtem existuje opravdu tolik triků, že je stále kam se posouvat," pokračuje marketingová ředitelka, která střídavě žongluje se dvěma, se třemi i se všemi míčky najednou − podle toho, jaký trik se chce naučit či procvičit.

Jakmile se člověk naučí ovládat míčky, už prý může žonglovat prakticky s čímkoliv a klasickou "kaskádu" se třemi předměty lze trénovat klidně i s pomeranči. "I když to tak nevypadá, žonglování je poměrně technická disciplína a velmi důležitý je rytmus, postavení těla i způsob hodu," popisuje.

Cirkusové centrum Cirqueon, kam Martina Kočařová pravidelně dochází na lekce, kvůli koronakrizi velké množství kurzů omezil. "Výhodou je, že žonglovat se dá všude − doma, v parku nebo i v práci." Míčky si proto obvykle nechává doma na stole a balí je s sebou do batohu pokaždé, když odchází pryč. "Mohu si je prohodit, kdykoliv mě napadne. Největší radost mám právě z toho, jak nespoutané žonglování je. Nemá hranice ani omezení," pochvaluje si.

A v jejím případě nemá ani předsudky − Martina Kočařová je toho názoru, že žonglovat se naučí každý a zvláštní schopnosti nejsou potřeba. "Je to hlavně o chuti a nadšení. Důležité je začít a pak už jen trénovat a trénovat. Když se člověk žonglování věnuje pravidelně a často, skokově se zlepšuje," vysvětluje a dodává, že žonglování může fungovat také jako terapeutická činnost. "Žonglér dokáže úplně vypnout a musí se soustředit jen na míčky a na to, která ruka je pravá a která levá. A to není vždy snadné."

Míčky si Martina Kočařová občas nosí i do kanceláře. "Od chvíle, kdy jsem kolegům prozradila, že chodím do cirkusové školy, těší se, až si pro ně připravím vystoupení. Občas si žonglování chtějí dokonce sami vyzkoušet." S lehkou nadsázkou potom říká, že kousek žonglování v sobě nese každá práce − člověk má před sebou množství situací, které potřebuje vyřešit, a musí "vyžonglovat" správné priority.