Mnozí lidé, kteří za ní přicházejí, zažívají nejnáročnější období svých kariér. Na jednu stranu v krizovém stavu rozhodují o budoucnosti svých firem nebo zaměstnanců, na tu druhou potřebují zvládnout celodenní přítomnost rodiny, vzdělávání svých dětí nebo partnerské výzvy plynoucí ze společně sdíleného prostoru. Magdalena Vokáčová učí své klienty dívat se na náročné situace v širších souvislostech a hledat otázky, které čekají pod povrchem.
Než se dostaneme k tomu, co konkrétně znamená současná situace pro každodenní fungování firem, zajímá mě váš osobní pohled na dění kolem nás. Co je vašima očima to podstatné, co právě teď prožíváme?
Na to se dá podívat z mnoha hledisek. Jednak je to ohromná nejistota ohledně toho, co bude. Další klíčové téma, se kterým se na mě manažeři v tuto chvíli obracejí a které vnímám, je, že jsme všichni konfrontováni s principem konečnosti. Z obecně lidského pohledu je to setkání se smrtí, která je přirozenou součástí našich životů, ať chceme nebo ne. Zabývat se jí znamená přehodnotit spoustu věcí a do toho se nám většinou nechce. Mohli bychom totiž cestou zjistit, že nepotřebujeme ani tolik vydělávat, ani tolik nakupovat a že je čas zabývat se podstatnějšími tématy. Myslím, že mnoha lidem právě teď dochází, že jsou smrtelní.
To zní možná trochu drsně. Je to pro nás skutečně tak nová věc?
Na první pohled to tak možná vypadá. Nicméně managementu a manažerů, kteří tvoří podstatnou část mé klientely, se princip konečnosti úzce dotýká. Je v mých konzultacích hmatatelně přítomen víc než kdy dřív. Ukazuje se, že jsme jako lidstvo sice našli cestu, jak si prodloužit život až o desítky let, ale mnohem méně se zabýváme tím, čím získaný čas naplňujeme. Jak žít kvalitní život a co to vlastně znamená.
Jako terapeutka a psychologická koučka pracuje 20 let. Zaměřuje se na vztahy a komunikaci. Pracuje s jednotlivci i týmy, jako koučka nebo lektorka působila například v České televizi, Hewlett-Packard, ExxonMobilu, Nestlé, Danone, České spořitelně, KPMG nebo GE Money Bank. Je autorkou knihy Zakázaná kniha koučování.
A když téma konečnosti přeneseme do manažerského světa?
Tam se odehrává v principu to samé. Moji klienti často čelí zásadním otázkám, které je nutí k zastavení a přeskládání hodnot: "Má to, co dělám, skutečný smysl? Co jsou moje jistoty a o co se mohu opřít? Jak se porovnám s tím, když moje firma či projekt nepřežijí?" V každém příběhu mohou mít podobné otázky jinou formu a každý člověk se s nimi vyrovnává po svém.
Co však v tuto chvíli dělá ten, kdo tak náročné otázky není ochoten řešit?
Řekla bych, že k zamyšlení nutí téměř každého člověka. Rozhodně každého, kdo vede vlastní projekt, tým nebo firmu. Jen se liší postoj, s jakým tlaku těchto otázek čelíme. Někdo cítí výjimečnou příležitost podívat se na svou práci novýma očima, něco nového se naučit a posunout se dál. Jiný naopak svou nejistotu obrátí do boje proti vnějším okolnostem nebo vyhledává zástupné problémy. Řada lidí paradoxně reaguje tím, že vytváří pseudoprůšvihy, které pak může úspěšně řešit, a vyhne se tak hlubším otázkám k přemýšlení.
Napadá vás příklad z praxe?
Ano, mám jich čerstvě hned několik. Manžel jedné klientky, vysoce postavený manažer, se upnul na neúprosný boj se špínou a nepořádkem v domácnosti. Protože zůstal na home office, měl pocit, že konečně může doma udělat pořádek. Rozhodl se, že dá celou jejich domácnost do pořádku. Začal ale dělat všechno najednou, takže vždy něco rozdělal, pak všeho nechal a běžel na management meeting. Do toho neustále chodil za jejich dvěma teenagery, aby jim ukázal, jak mají udržovat pořádek a jak se mají učit. Vrcholem bylo, když se rozhodl, že s dětmi připraví mamince (klientce) narozeninový dort. Vzhledem k tomu, že nikdy předtím nevařil ani nepekl a zničil u toho drahou kuchyň, hrozilo, že se jejich jindy fungující rodina promění v minové pole.
Jiný můj klient se pro změnu upnul na to, že začal lidi v sousedství kontrolovat, zda dodržují všechny hygienické předpisy vlády. Začal fotit na sítě všechny ty, kteří se objevili před svým autem bez roušky apod., a dával jejich videa a obrázky na sociální sítě. Protože je to ale chytrý muž, který má humor a sebereflexi, zavolal mi sám s tím, jestli si můžeme dát on-line sezení. Má prý obavy, že ho přestávají zdravit nejen sousedé, ale také vlastní žena.
To zní docela humorně.
Jednu moji klientku posedla představa, že za každou cenu musí okamžitě zvýšit celé jejich pětičlenné rodině imunitu. Nutila děti ve věku 10, 12 a 14 let, aby se z ničeho nic každé ráno sprchovaly studenou vodou, a začala vařit pouze pokrmy zdravé výživy. Další můj klient vymýšlel, jak co nejlépe kontrolovat podřízené, když mají home office. Po chvíli, kdy mi to líčil a já jeho poněkud šíleným plánům naslouchala, jsem se ho zeptala, co vlastně přesně potřebuje vyřešit. On mi celkem dojemně odpověděl, že trpí takovou nejistotou toho, co bude dál, že by chtěl mít alespoň svůj tým pod kontrolou.
Možná takto vyprávěné minipříběhy vypadají jako groteska, ale je za nimi naše komická lidská snaha mít věci pod kontrolou. Známe ji mimochodem všichni, je nám lidem společná. Myslím si, že současná situace je obrovskou prověrkou vztahů. Nejen vztahů k bližním − těm nejbližším, přátelům, kolegům apod., ale také prověrkou vztahu člověka k sobě sama.
Když se zaměříme na každodenní realitu, jaká nejpodstatnější změna z vašeho pohledu ve fungování firem nastala?
Určitě je to práce na dálku, která přestala být volbou a stala se nutností. I ona lidi denně konfrontuje s důležitými otázkami, na které ne každý dosud hledal systematicky odpověď. "Co je v mém dni podstatné a co zbytečné?""Co je v mé práci akutní a co je důležité z dlouhodobého hlediska?" Nebo: "Kolik času trávím v práci a kolik se svými nejbližšími? Umím s nimi skutečně být?"
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později