Vláda vyhlášením nouzového stavu pošlapala základní lidská práva, říká Vendula Záhumenská. Jeho zrušení se domáhá u soudu

Vláda při vyhlášení nouzového stavu v souvislosti s koronavirem nepostupovala v souladu s Ústavou ČR, tvrdí právnička Vendula Záhumenská. Spolu se svým manželem Davidem Záhumenským, který se dlouhodobě specializuje na lidská práva a ústavní právo, minulý týden podala žalobu na zrušení nouzového stavu. "Hlavním důvodem je to, že premiér porušuje zákony, nesvolal Ústřední krizový štáb, nepostupuje od počátku podle pandemického plánu, lidé nejsou pravdivě informováni," upozorňuje Záhumenská. Situace je podle ní o to závažnější, že vláda svými rozhodnutími zasahuje do nejzákladnějších lidských práv, včetně svobody pohybu.

V návrhu na zrušení usnesení o vyhlášení nouzového stavu uvádíte, že usnesení vlády nesplnilo požadavky ústavního zákona. V jakém ohledu?

Kvalita usnesení je celkově tristní. Vůbec nechápu, jak něco takového mohlo vzniknout v tak výjimečné situaci, která si žádá, aby se všechny kroky vlády vážily na miskách lékárenských vah. Vždyť se zasahuje do těch nejzákladnějších lidských práv. Nebavíme se o diskriminaci, ale svobodě pohybu, právu podnikat, právu vlastnit majetek. V rozporu s ústavním zákonem o bezpečnosti vyhlášení nouzového stavu neobsahuje vymezení, která práva se omezují a které povinnosti se ukládají. To je přitom absolutně nezbytné pro jakékoli další kroky vlády. Právní stát musí mít i v dobách nouze nebo i ve válečném stavu, jak to rádi politici nazývají, vždy mantinely, které nesmí překročit.

Co tyto nedostatky usnesení podle vás fakticky znamenají pro legitimnost nouzového stavu?

Je absurdní, že Poslanecká sněmovna sama utnula svou činnost už 11. března, tedy den předtím, než byl nouzový stav vládou vyhlášen. Její předseda Radek Vondráček to zdůvodnil tak, že jde o preventivní opatření a že by měli poslanci jít příkladem. Čeho? Zbabělosti? Na druhý den byla demokracii uštědřena bezprecedentní rána a žádný poslanec si nestěžoval. Nouzový zákon přitom požaduje, aby vláda o vyhlášení nouzového stavu neprodleně informovala Poslaneckou sněmovnu, která může vyhlášení zrušit. Jak sněmovna splnila tuto svoji povinnost kontrolovat exekutivu a dohlížet nad ní? Nijak. Už z toho je zřejmé, že první krok vlády byl nelegitimní.

Pokud jde o účinnost, existují právní názory, že toto pochybení způsobuje takzvanou nulitnost usnesení, tedy že z něj nevyplývají následky, které jsou s ním jinak spojované. My jsme jej však napadli jako nezákonné opatření obecné povahy a s ním i tři další opatření. O jejich osudu tak bude rozhodovat soud.

Kromě usnesení o vyhlášení nouzového stavu jste u soudu napadli také dvě následující opatření, kterými vláda 14. a 15. března přijala krizová opatření ohledně zavření části obchodů a zákaz volného pohybu lidí, a také opatření, které 10. března zastavilo vyučování ve školách. Ty podle vás mají jaké vady?

Protože je vadné samotné vyhlášení nouzového stavu, mají i tato opatření stejné vady. Navíc v rozporu s krizovým zákonem omezují i práva, která omezena ani být neměla. Nejkřiklavějším a nejabsurdnějším je zákaz vycestovat. Jak může stát zakázat občanům vycestovat, jestliže na světě existuje byť jedna jediná země, která by je přijala a do které by se byli schopni dostat? V krizovém zákoně je uzavřený výčet práv, která lze omezit. U práva na podnikání je podle něj možné v nezbytně nutném rozsahu omezit jen takovou činnost, která by ohrožovala krizová opatření. Proč byl zachován prodej tabáku a květin a proč nesmí fungovat kadeřnice? Má to logiku? Žádné vysvětlení vláda nedala.

Pokud je usnesení o vyhlášení nouzového stavu skutečně vadné, jak na to správně měly zareagovat ostatní státní orgány, například právě sněmovna nebo Senát?

Sněmovna nás vysloveně zklamala. Napsali jsme poslancům a vyzvali je k reakci, vždyť v historii České republiky nikdy nedošlo k takovému uzurpování si moci jako nyní. Právě teď je přímo ohrožen právní stát a lidská práva, protože vláda si dělá, co chce, aniž by měla rozhodnutí s enormním dopadem na všechen život u nás opřena o řádné podklady a informace od odborníků. Poslanci ale nijak nereagovali. Přitom mohli vadně připravené vyhlášení nouzového stavu zrušit a vláda by musela vše připravit v souladu s ústavními a jinými zákony. Senát naproti tomu překvapil velmi mile. Nemá sice vůči vládě kontrolní pravomoc, přesto jednotliví členové i celý Senát jednají. Důležité je zejména usnesení Senátu z 18. března, ve kterém je přesně popsána celá stávající situace a její problémy. Mimo jiné v něm senátoři uvádí, že premiér nepostupoval v souladu s právním řádem a včas neaktivoval Ústřední krizový štáb.

Jakou má toto usnesení váhu? Jaký přínos v praxi má pro řešení současné situace?

Usnesení Senátu vnímám jako symbolický akt horní komory parlamentu a vymezení se proti nepromyšleným krokům vlády. Senátoři současně potvrzují, že premiér Babiš a jeho vláda porušili zákony této země a podryli důvěru v instituce státu a v jejich schopnost obstát v náročných situacích.

Na svém webu zmiňujete, že se opomněla k situaci vyjádřit justice, mimo jiné Ústavní soud. Ten ale jedná jen na podnět. Jak by tedy podle vás měl do situace zasáhnout, když se na něj nikdo s podnětem na prošetření situace neobrátil?

To pořád nemůžeme pochopit. Kde jsou ti, kdo jindy dlouze mluví o právech a svobodách? Čekali jsme jasné odsouzení jednání Andreje Babiše od Kateřiny Šimáčkové nebo Pavla Rychetského. Nevíme ale o tom, že se to stalo. My samozřejmě plně chápeme, že stát nějak musí reagovat na situaci s novým virem, ale jsou země, které to zvládají velmi dobře a dokážou šetřit lidská práva. U nás musíme kvůli neschopnosti naší vlády strpět mimořádně tvrdá omezení, o kterých nám ani nikdo jasně neřekl, že vedou k požadovanému cíli.

Jaké země si podle vás se zvládáním epidemie koronaviru poradily po právní stránce dobře? Kde by se Česko mohlo inspirovat?

Jsou státy, jako je Tchaj-wan, Jižní Korea nebo Japonsko, kde umí epidemii řešit bez restrikcí. Mají na to protokoly z doby SARS 1. To, že stejně jako Česko postupují jiné státy Evropy, není žádná omluva. Nejsme zkrátka na epidemii této velikosti připraveni.

Tvrdíte, že premiér Babiš nepostupuje podle pandemického plánu. V čem vidíte největší odchylky?

Co se týče pandemického plánu, především by měla být ustavena Ústřední epidemiologická komise, která je jako pracovní orgán vlády součástí Ústředního krizového štábu. Sice se jednou, koncem února, sešla, ale kde jsou výsledky její práce? Nejde ale jen o pandemický plán. Především velmi dlouho vůbec nebyl svolán ani Ústřední krizový štáb. Pak se manipulovalo s tím, kdo bude jeho vedoucí. Vláda nenaslouchá od počátku odborníkům, a to nejen lékařům, ale i těm, kteří jsou na krizové situace připraveni a trénováni.

K čemu to vede?

Vláda jedná v důsledku toho naprosto chaoticky, předkládá občanům omezení, která překračují i zmocnění obsažené v krizovém zákoně, hystericky se vydávají zprávy tu na Facebooku Andreje Babiše, tu na iDnes.cz, vyhlašují se drakonické tresty za šíření poplašných, omezení nákupní doby pro seniory, které se vzápětí mění, vesnice na Olomoucku hlídají policejní drony. Mezi občany se rozmáhá zmatek, nedůvěra, vztek, zášť, nejistota. Podnikatelé absolutně nemohou fungovat v prostředí, kdy nejsou schopni ani v náznaku předpokládat, co vláda udělá.

Proti komu návrh na zrušení stavu nouze směřuje? Kdo je v tomto případě žalovaný?

Proti vládě, ta je hlavním odpůrcem. Rozhodně to není nic osobního proti premiérovi. Protože napadáme i zákaz přítomnosti žáků ve školách, který byl vyhlášen dokonce ještě před tím, než byl vyhlášen nouzový stav, je odpůrcem také ministerstvo zdravotnictví.

Jak rychle očekáváte, že bude žaloba vaše žaloba vyřízena?

V pondělí jsme poněkud s překvapením zjistili, že se bude rozhodovat už tento pátek. Je to hodně rychlé a je vidět, že soudu záleží na tom, aby byla věc vyřízena. Obvykle mají na rozhodnutí o opatření obecné povahy podle soudního řádu správního 90 dnů. Čekali jsme spíš, že to bude vzhledem ke stavu na soudech delší.

Nouzový stav bez ohledu na to trvá. Nehrozí tedy, že by vaše žaloba, pokud ji soud uzná za oprávněnou, mohla ohrozit například odškodňování poškozených firem a podnikatelů podle krizového zákona?

Pro podnikatele by bylo paradoxně snazší, kdyby soud zrušil všechna opatření jako nezákonná. Pak bychom měli nezákonné rozhodnutí a postup podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Mohli by se domáhat nejen škody, ale i nemajetkové újmy. Navíc by to nebyli jen podnikatelé, ale prostě všichni. Zajímavé na tom je, že tento zákon umožňuje, aby byl uplatněn regres vůči úředníkovi, který dané opatření vydal nebo o něm rozhodl. Vůči komu by to bylo v tomto případě? Teoreticky by to mohl být i sám premiér.

Co by v tomto případě mohlo být nemajetkovou újmou? Dal by se za ni považovat třeba i psychický stres, že člověk nebude mít na splátky úvěru, výživné, nebo že úplně přijde o práci?

Podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné se běžně odškodňuje nemajetková újma způsobená strachem a nejistotou třeba za nepřiměřeně dlouhé soudní nebo správní řízení. Pokud vláda zásadním způsobem omezí práva lidí a současně neřekne, co bude dál, lidé logicky stres a nejistotu zažívají. Nejde tedy vyloučit, že by se za to mohli domoci odškodnění.