Některé stereotypy − pozitivní i negativní − se natolik vrývají do paměti společnosti, že se o nich léta může mlčet a ony stejně prosáknou na povrch. Tak třeba i za komunismu stačilo říct tatíček a automaticky naskakovalo jméno Masaryk. Díky Baťovi si zase spousta Čechů dodnes myslí, že jejich země je světovou jedničkou ve výrobě bot. Taky ale platí, že jakmile se v televizním zpravodajství objeví záběry, jak davy uprchlíků překonávají vnější hranici Evropské unie nebo i hranice mezi evropskými státy − aktuálně jde o tisícovky imigrantů snažících se přejít z Turecka do Řecka −, hned se někde na dně českých duší rozezní údiv a pohoršení. Jistě i ze sobeckého strachu, že by jejich část mohla dojít třeba až do Prahy. Ale ruku na srdce − není za tím spíš povýšenecký odsudek společnosti vycepované železnou oponou, že se Řecku ani silám Frontexu nedaří zabránit uprchlíkům v průniku?
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později