Na Silicon Valley ztrácí Česko třicet let, říká spoluzakladatel fondu investujícího do start-upů

Startupová scéna v USA má před Evropou a Českem náskok tří dekád, tvrdí Václav Pavlečka, spoluzakladatel českého fondu Air Ventures, investujícího do start-upů. Nejde podle něj o problém technologií nebo nedostatku lidského talentu, v tom jsme na stejné úrovni jako Spojené státy. Za evropskou ztrátu prý může efekt sněhové koule. "Založíte si firmu, zaměstnancům v ní dáte podíly a společnosti se daří tak, že jsou z vás všech najednou dolaroví milionáři. Tito zaměstnanci si posléze zakládají vlastní společnosti, protože nechtějí jít ve třiceti do důchodu. Jelikož mají kontakty a zkušenosti, mají i větší šanci na úspěch, 'vyučí' si další lidi, kteří si časem také založí firmy, a už se to nabaluje, přidávají se velcí institucionální investoři, firmám se daří dostávat se na burzu… Tenhle efekt je v USA strašně silný," říká spoluzakladatel největší konference zabývající se start-upy Startup World Cup & Summit. 

Jak na tom je česká startupová scéna v porovnání s jinými zeměmi ve středoevropském regionu?

V Česku je velký potenciál, zatím ale chybí více modelových příkladů úspěšně vybudovaných a prodaných firem. Když se podíváte na žebříček Deloitte Technology Fast 50, který zahrnuje padesátku nejrychleji rostoucích technologických firem ve střední a východní Evropě, na Blízkém východě a v Africe, tak jen z Česka jich tam je devatenáct. 3D tiskárny Průša, vývojáři umělé inteligence i firmy navázané na automotive nebo e-commerce… Talent nám tedy nechybí. Máme velmi dobré vývojáře i vědce, což každoročně potvrzuje i námi pořádaná akce Startup World Cup & Summit, kde se tuzemské start-upy umisťují mezi nejlepšími z celé Evropy. Z hlediska investic jsme ale stále přehlížený region, a to nejen v Česku. Kdybychom porovnali, kolik se do start-upů investuje v zemích V4 a u našich západních sousedů (třeba v Německu), bude to u nás mnohonásobně méně. Firmy navíc v momentě, kdy jsou globálně úspěšné, přesouvají své centrály třeba do USA, Londýna a dalších západních destinací.

Je podle vás možné, že by se to v budoucnosti nedělo? Že by české start-upy "zůstávaly doma"?

Většinou ne. I kdybychom tu nastavili vůči podnikatelům daleko přívětivější prostředí, tak by v určitém bodu rozvoje firmy stejně měly tendenci odejít. Budou potřebovat na další vývoj desítky milionů eur a silnou síť kontaktů. Ani jedno jim lokální prostředí neumí nabídnout. Můžeme jim ale nabízet kvalitní podhoubí pro takový globální rozjezd, ať už jde o investice, know-how, ale i o přehlednost podnikatelského prostředí.

Václav Pavlečka

Vystudoval Fakultu multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, v oblasti marketingu se pohybuje již 15 let. Několik let působil v New Yorku, kde spoluzakládal agenturu Kliché Killers. Založil rovněž pobočku chicagského inovačního centra Farmhouse.

Spoluvlastní český venture fond Air Ventures, který investuje do start-upů, a zároveň je spoluzakladatelem největší konference zabývající se start-upy Startup World Cup & Summit.

Centrem startupového světa jsou především Spojené státy, jak si v porovnání s nimi vlastně vede Evropa?

Když se na to podíváte z hlediska takzvaných unicornů, tedy start-upů s hodnotou přesahující jednu miliardu dolarů, tak jednoznačně nejvíce jich je opravdu ve Spojených státech. Jde asi o padesát procent takových firem. Asi čtvrtina jich je v Číně, což je dané uzavřeností jejich obřího trhu, kterému dominují domácí hráči. Na zbytek světa, včetně Evropy, pak zbývá čtvrtina. V Evropě je nejvýznamnějším centrem Londýn, kde sídlí asi pět procent unicornů. To nevyznívá pro evropský startupový trh zrovna lichotivě, na stranu druhou je ale jasně vidět, že investice do start-upů v Evropě velmi rychle rostou. Z roku 2018 na rok 2019 šlo asi o čtyřicetiprocentní nárůst na 34 miliard dolarů. Máme ale co dohánět − v USA činí investice 117 miliard dolarů.

Čím to je, že jsou USA tak dominantní?

Celá technologická scéna funguje na principu sněhové koule. Založíte si firmu, zaměstnancům v ní dáte podíly a společnosti se daří tak, že jsou z vás všech najednou dolaroví milionáři. Tito zaměstnanci si posléze zakládají vlastní společnosti, protože nechtějí jít ve třiceti do důchodu. Jelikož mají kontakty a zkušenosti, mají i větší šanci na úspěch, "vyučí" si další lidi, kteří si časem také založí firmy, a už se to nabaluje, přidávají se velcí institucionální investoři, firmám se daří dostávat se na burzu… Tenhle efekt je v USA strašně silný. A logicky − Kalifornie je místem, které přitahovalo technologické talenty od úplného začátku, a proto je teď nejdál. Zvlášť když vezmete v úvahu americkou podnikavou mentalitu.

Co se týká technologií nebo lidských talentů, tam je Evropa nebo Česko naprosto konkurenceschopné, ale pokud jde o efekt téhle sněhové koule, má Silicon Valley náskok více než třiceti let.

Co je to vlastně start-up? Občas to vypadá, že se za něj označuje každá druhá firma.

Je to tak. Aby se firma mohla prohlásit za start-up, nestačí, že je něčím jiná. Pro firmu vyrábějící slané zmrzliny je bezpochyby lákavé prohlásit se za start-up, oběhnout pár andělských investorů a získat od nich peníze. O žádný start-up se ale ve skutečnosti nejedná. Start-up musí přinášet potenciál na velmi vysokou návratnost investice. Z počáteční investice 200 tisíc eur se po šesti letech může stát podíl s hodnotou třeba ve vysokých milionech eur. Start-upy často rostou o desítky procent měsíčně, nikoliv ročně. A to vám půjde se zmrzlinárnou dost těžko. Musíte mít technologickou, inovativní, škálovatelnou firmu. Druhá hlavní podmínka je unikátnost a ta opravdu nespočívá v tom, že přidáte do zmrzliny sůl. Musí jít o inovaci, která promění trh. Třeba že uvedete elektrické autonomní letadlo místo taxíku nebo vytvoříte umělou inteligenci, která pomůže předpovědět vznik nádoru a podobně.

Co potřebuje start-up, aby uspěl?

Potřebuje neustále mluvit se zákazníkem. To je alfa a omega. Často se především v počátečních stadiích stává, že se zakladatel firmy zamiluje do svého nápadu tak moc, že ho chce donekonečna vylepšovat, "než s ním půjde ven". Obrazně řečeno chce přidat ještě tři páčky a dvě tlačítka, aby byl lepší než konkurence třeba ve Státech. Potíž nastává v okamžiku, kdy tenhle produkt s páčkami a tlačítky skutečně přivede na trh. Konkurence už do té doby obsadí část trhu, která jim jasně řekne, že ty páčky a tlačítka až tak zásadní nejsou a že bude potřeba spíš ozubené kolečko. Zkrátka pokud chcete uspět, musíte s produktem (nebo i záměrem) co nejdříve před vaše zákazníky, získávat zpětnou vazbu, podepisovat kontrakty, prodávat. Jedině zákazník ví, co skutečně potřebuje. Ne vývojář.

Pak je strašně důležité mít správný tým lidí, který ví, že podnikání je vlastně jen série úspěšně vyřešených problémů. Tým, kterému nejde v první řadě o peníze, ale pracuje, protože ho to baví a naplňuje. Zní to jako klišé, ale není.

Třetí nezbytností jsou prodejní schopnosti. Ty v Česku leckdy chybí. Neumíme prezentovat před lidmi, neumíme si říct o peníze, neumíme říct, co umíme, a nedoceňujeme svoje schopnosti.

Tvrdí se, že úmrtnost je na startupové scéně velmi vysoká, kolik nápadů podle vašich zkušeností neuspěje?

Ten poměr je občas dost strašidelný. My jsme minulý rok viděli a hodnotili tři tisíce projektů a investovali do jednotek z nich. 

Když se člověk podívá na obří částky, za něž jsou některé dlouhodobě ztrátové start-upy prodávány, občas ho napadne, že startupová scéna vypadá jako pěkně nafouknutá bublina. Jak se na to díváte vy?

Dlouhou dobu globálním investorům u start-upů nevadilo, že firmy nevydělávají. Stačilo, že dynamicky rostou. Dlouho krvácela Tesla, prodělával Uber…

Časy se ale mění a investoři více než kdy předtím hledají nejen růst, ale i zdravý výkon. Myslím, že tenhle efekt se může projevit ještě silněji v době ekonomického oslabení. Na druhou stranu to může mít i očistný efekt.