Máte předsudky? Že se ptám. Máte. A jestli tvrdíte že ne, tak se ještě jednou zamyslete. Nějaký pěkný určitě najdete. Na jednu stranu mohou být užitečné − je to nástroj, který dovoluje jednoduchou pudovou zkratku známým světem. Jenže ve složitém a rychle se měnícím prostředí bývají předsudky často na obtíž. To, co ještě včera byla lety prověřená a užitečná zkušenost, může dneska už být mentální brzdou − vězením, které vám brání lépe zvládat nové situace a nároky.
Může vás snadno připravit třeba o zajímavou posilu vašeho týmu. Nebudete o něm uvažovat − nebo jej odmítnete − třeba jenom proto, že nemá žádanou praxi a dosud vždy zatím dělal něco (třeba i jen trochu) jiného. Přijdete tak o cennou možnost jen proto, že ji prostě nevidíte. Třeba o programátora, který se ještě před pár měsíci živil úplně jinak. Že to není možné, protože programátor musí dlouho studovat a mít "buňky na matematiku"?
Sbíječka a klávesnice?
Možnost změny kariéry je pro nás tedy i velmi praktická otázka. Dlouhodobě se snažíme ukazovat, že při hledání nové práce − ať už z hlediska uchazečů, nebo z hlediska manažerů a personalistů při doplňování týmů − máme mnohem více možností, než se zdá na první pohled a že omezení souvisejí právě s předsudky, které si o pracovním trhu a lidech na něm vytváříme.
V létě 2016 se na Ostravsku protnuly dva dlouhodobější trendy. Na jedné straně postupný útlum těžby v černouhelných dolech − v té chvíli šlo především o uzavření dolu Paskov − který část dříve velmi žádaných horníků dostal do pozice nezaměstnaných. Na druhé straně je rostoucí a v podstatě již extrémní nedostatek programátorů, který nutí firmy k lecjakým kouskům − o výrazně nadprůměrné mzdové hladině v tomto segmentu nemluvě. Napadlo nás pokusit se řešení obou potíží spojit v jediné. Zkusit horníky pokud možno rychle a účinně provést na cestě k programování. Rešerše ukázala, že několik obdobných projektů ve světě už probíhalo (např. v USA a ve Velké Británii), byť s dost rozdílnými výsledky.
Přestože tak horníci těsně po vyfárání rozhodně nevypadají, poměrně velká část z nich má maturitu, případně i vysokoškolské vzdělání. Důl je totiž fakticky strojírna, jen zhruba kilometr pod zemí. Přesto nám už od začátku bylo jasné, že ani v případě našeho projektu rozhodně nepůjde o masovou záležitost. Naprosto klíčové bylo co nejcitlivější nastavení, tak abychom ke všem, kdo se budou chtít zapojit a investují do tak zásadní životní změny svůj čas, práci a naději, přistupovali naprosto férově. Ne v roli někoho, kdo všechno zařídí, ale jako partneři, kteří nabídnou šanci na změnu a pomohou s některými důležitými kroky. Ty ale musí zvládnout každý sám.
Celkem rychle jsme se dopracovali k tomu, že celý projekt, který jsme pojmenovali Razíme cestu, se bude skládat ze tří jednoduchých a jasných kroků. Prvním bylo nabídnout všem horníkům, kteří projeví zájem, účast v jednodenním úvodním kurzu. Tím to ale přirozeně nemohlo končit, a tak jsme se rozhodli umožnit rekvalifikaci všem, kdo o ni po tomto kurzu projeví zájem. Nejlepšímu absolventovi rekvalifikace jsme pak slíbili zajistit programátorskou stáž v komerční firmě. K tomu patřila i úhrada veškerých nákladů na kurzy. A začali jsme zjišťovat, jestli bude možné naši představu uskutečnit.
Architektura kurzu
Na začátku jsme si mysleli, že kritický pro úspěch celého projektu bude úvodní jednodenní bootcamp. Museli jsem na něm jeho absolventy zaujmout velmi abstraktní činností, přičemž jsme pracovali s obrovským množstvím neznámých. Nábor probíhal z řady důvodů plně v režii OKD, respektive jeho agentury Nová Šichta, která se o propouštěné horníky stará. V této fázi byla velmi důležitá komunikace nejen s horníky samotnými, ale i s vedením společnosti a s odbory, kterou jsme zajišťovali jen zprostředkovaně. Netušili jsme, kdo konkrétně na bootcamp dorazí, jaké znalosti budou jeho účastníci mít, až do poslední chvíle jsme vlastně nevěděli ani to, kolik zájemců se nakonec sejde.
Zato u druhého kroku − tedy strukturovaného několikaměsíčního rekvalifikačního programátorského kurzu − bylo jasno poměrně rychle. Vysoká škola báňská − Technická univerzita Ostrava totiž takové kurzy již nabízí. Rozhodli jsme se využít její nabídku na standardním komerčním základě, tedy běžný placený kurz, který LMC absolventům plně uhradí. Na úhradu z Úřadu práce nebylo možné se spolehnout. Po konzultaci s VŠB jsme se nakonec rozhodli pro kurz Objektově orientované programování.
Při jednání o zařazení horníků do rekvalifikačního kurzu se objevil ještě jeden mezistupeň. Pro vstup do kurzu je totiž zapotřebí absolvovat vstupní test. A jen k přípravě na něj bylo nutné intenzivní samostudium podle dodaných on-line materiálů. Tato předem nečekaná část byla nakonec asi nejnáročnější a zájem o práci programátora mezi horníky dokonale prověřila. Během samostudia totiž ještě horníci běžně pracovali v dole, takže celou přípravu museli absolvovat ve svém volném čase.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později