Mojí nejoblíbenější linkou MHD v Praze je přívoz z Karlína do Holešovic, se zastávkou na ostrově Štvanice. Taková zbytečnost, řeklo by se. Sice pracuju v Karlíně a občas mám schůzku na druhé straně řeky, ale tramvají a metrem se tam dostanu rychle a bez problémů. Dokonce několika způsoby, aspoň zatím, než nám zbourají Libeňský most.

Ale co může být za slunečného letního dne lepší než cesta lodí po řece? Na palubě si cvaknete lístek a jak se vám loď pod nohama zhoupne, evokuje to prázdniny a dovolenou. Námořník v čepici a pruhovaném tričku šlápne na plyn a ve vzduchu zavoní benzin. U magistrály by to možná bylo protivné, ale v kombinaci s vůní řeky je to k nezaplacení. A pak už máte vítr ve vlasech a loď zamíří na protější břeh.

Nevím, jak tenhle přívoz přispívá k pražské mobilitě. Asi moc ne. Neznám ekonomiku téhle služby, ale dovolil bych si odhadnout, že je vysoce ztrátová. Dvě věci však vím jistě. Za prvé: ty peníze jsou moc malé, ba zanedbatelné, aby vyřešily velké dopravní problémy, které v Praze objektivně máme. Ale, a to za druhé, jsou dostatečně velké na to, aby přispěly k dalšímu kamínku do mozaiky nezpochybnitelné pravdy, jak dobře, až luxusně se v Praze máme.

Vím, že je to asi nepopulární říkat. Vnímám nespokojenost mnoha lidí. I na mě se valí tu veselé, tu smutné zprávy ze sociálních sítí o tom, jak to v tramvajích, autobusech či metru v těchto horkých letních dnech vypadá. Vím to, protože jimi taky jezdím.

Ano, mám informace o tom, že Žižkov je stále nedobytný, a nemyslím si, že nápad začít zároveň frézovat vozovku na magistrále tomu nějak pomohl. Ba naopak. A ano, když někdy za horké letní noci otevřu u nás v bytě v Praze dokořán okna, tak slyším tenký naříkavý hlas, a nepochybuju o tom, že je to přetížená Blanka. Ten tunel, tipujete správně.

Ale víte co? Stejně si myslím, že se máme až nezaslouženě dobře. Když jsem minulý týden šel na karlínský přívoz, s úžasem jsem objevil, že jsou tam nové dřevěné schody. Předtím tam byly schůdky jen vyhloubené v kopci, zpevněné kameny. Teď elegantní, vonící novotou.

Ovšem to není všechno. Ony ty schody čistě věcně vzato nejsou schody, nýbrž instalace. Umělecké dílo! Jedna zhruba z 60 instalací, které nabízí letošní Landscape Festival. Sochy, provizorní stavby nebo prostě vtípky ve veřejném prostoru. Dotýkat se je povoleno. Lze se jich dokonce nejen dotýkat, ale také po nich lézt nebo chodit.

Pokud se vydáte na procházku na Rohanský ostrov, na Štvanici nebo na Vítkov, určitě exponáty téhle výstavy nepřehlédnete. Jsou působivé a úžasné už jen v tom, že neslouží žádnému účelu. Nic vám nevnucují ani vás o ničem nepřesvědčují. Dělají "pouze" hezčí veřejný prostor. Chcete lepší důkaz, že my, kteří jsme se narodili nebo žijeme v Praze, jsme se zároveň narodili na šťastné planetě?

Spousta věcí nás irituje. Namátkou teď naposled například bílé čáry, které nakreslila Praha 1 na chodníky a které − rovněž nesmyslně − zakazují vjezd lidem na kole, zatímco třeba cizinci na elektrických koloběžkách s tlustými pneumatikami se tam vesele prohánějí.

Ale krásná města, ve kterých se dobře žije, stejně poznáte. Jednoduše, jak mi nedávno říkal jeden architekt. Podle něj je pět kritérií:

1. o veřejný prostor je pečováno stejně dobře jako o soukromý,

2. na chodnících nejsou psí výkaly, protože je majitelé psů sbírají,

3. nebojíte se o půlnoci v centru na ulici,

4. řidiči dávají chodcům na přechodu přednost,

5. do pár minut najdete ve městě volnou wi-fi.

Když ve všech bodech můžete říct "ano" (byť třeba někdy s přimhouřenýma očima), pak jste na správném místě. Vítejte v Praze.

Související