Odborníci na evropské záležitosti už měsíce dobře vědí, že jednání o rozdělování peněz Evropské unie po roce 2020 se nevyvíjí vůbec dobře pro východní státy.

Čeští politici se však o téma vůbec nezajímají. Proč taky: je to za dlouho a nyní se řeší hlavně sestavování vlády s většinovou důvěrou.

Jenže to je chyba. Velká. Ve víceletém rozpočtu EU na roky 2021−27 se hraje mimo jiné o takzvané kohezní peníze, které dosud masivně podporovaly chudší východní státy, tedy i Českou republiku.

Češi si na eurodotace zvykli jako na normu. Každá norma ale jednou končí. Z Evropské komise už měsíce chodí jasné signály, že chystaných 350 miliard eur na soudržnost se dramaticky přeskupí a Česko dostane výrazně méně peněz (více viz Ekonom č. 10/2018).

Nyní zdroj Financial Times potvrdil, že je tomu opravdu tak. Desítky miliard eur se z východu mají přesunout na jih. Vedle HDP na hlavu, což zvýhodňuje právě východ, se mají ke kritériím pro eurodotace přidat i věci jako nezaměstnanost mladých, vzdělávání, ekologie či počty migrantů, což zase zásadně zvýhodňuje jih.

Věc je samozřejmě ekonomická. Za minulý rok činila naše čistá pozice 55 miliard, rok předtím 80 miliard, v roce 2015 rekordních 150 miliard. Úbytek europeněz by citelně republiku postihl. Ale možná více než o ekonomiku jde o politiku.

Je ve výrazně euroskeptickém Česku jiný zásadní, silný argument pro členství než právě kupecké počty s eury? Pokud si přiznáme, že bohužel ne, pak bychom se měli výpadku eurodotací obávat o to více. Varšava či Budapešť bojují srdnatě proti Bruselu, ale o členství v EU nepochybují. Česko není proti Bruselu tak ostré, ale Češi si výhod členství mnohem méně cení.

O příčinách českého euroskepticismu je možné vést učené debaty, ale na to teď není čas. Nyní je potřeba urychleně začít vyjednávat a lobbovat o víceletém rozpočtu EU a prosadit český zájem. Pokud se to nepodaří, czexit bude zase o něco reálnější možností.

Související