Zvolení Jana Hamáčka předsedou ČSSD odblokovalo zamrzlé jednání o většinové vládě. Teď musí Hamáček vymyslet, jak přežít vedle Andreje Babiše. A nepoztrácet poslední hlasy pro ČSSD.

Vstup do Babišovy vlády je sice hodnotově pro sociální demokraty nesmírně obtížný, ale je to vlastně jednoduché buď, anebo. A Hamáček podpořený 272 hlasy na hradeckém sjezdu zjevně pléduje pro tu první variantu.

Mnohem horší úkol je resuscitace strany, která tu kdysi dosahovala jako lídr politické scény 30 procent a nyní má sedm procent. Hamáček připomíná insolvenčního správce, který ještě neví, zda se mu v upadající firmě podaří úspěšná reorganizace, nebo vše skončí bankrotem a bezúplatným převedením voličů k hnutí ANO, SPD či jiným politickým subjektům.

Aby Hamáček zvládl cestu reorganizace, nutně potřebuje dobrý program. A je vlastně dost jedno, zda bude ve vládě těžce zkoušené ANO, nebo v opozici bojovat o místo na slunci s dalšími opozičními stranami.

Hamáček musí především přivést do ČSSD zpět voliče z výletu do ANO, kam odešli ti pragmatičtější, i od SPD, kam odešli ti nacionalističtější a protestnější.

Zatím se však moc nezdá, že by nový šéf strany hýřil novými přitažlivými sociálnědemokratickými idejemi.

Chce sektorovou daň pro banky, o které se ČSSD opakovaně přesvědčila, že na voliče nezabírá. Naposledy v říjnových volbách se jasně ukázalo, že závist k výdělkům bank preference nijak nezdvihá. Hamáček chce i řešit problém exekucí, přitom v minulé vládě vedené ČSSD se strana na téma zcela vykašlala a nezvládla protlačit sněmovnou novelu o oddlužení. Stejné je to s bydlením − zákon o sociálním bydlením byla pro ČSSD priorita, ale za minulé čtyři roky se téma neposunulo nikam a nakonec padlo.

Hamáček tak opakuje jen staré nápady, které ilustrovaly bezmoc Bohuslava Sobotky. A to má být ten nový začátek ČSSD? Řečeno úvodním příměrem: pořád to více vypadá na konkurz než reorganizaci.

Související