Výsledky prezidentských voleb a vůbec celá současná politická situace v České republice není nic, co by mělo těšit tento národ. Zejména ne mladé lidi, kteří se rozhodují, kde a jak začít svoji kariéru či možná i svůj profesní život. A obzvlášť vzdělané lidi, kterých je pro digitální budoucnost a takzvanou čtvrtou průmyslovou revoluci více než třeba.
Rozštěpená společnost, vliv extrémních politických stran, či spíše hnutí, se kterými se mladí lidé neztotožňují. Prezident, který si v rozdělování národa čím dále tím více libuje. Více detailů není třeba. To vše přispívá či bude přispívat k otázce, kterou si mladí lidé kladou a budou klást stále naléhavěji: proč tady, proč ne někde jinde? A to přes evidentně pozitivní ekonomický vývoj v naší zemi.
Brain drain, neboli odliv mozků, je jedna z nejhorších věcí, které mohou společnost, jakou je ta naše, potkat. Vidíme to v Maďarsku, Polsku, na Slovensku. Mladí vzdělaní lidé odcházejí do Německa, Spojených států, skandinávských zemí, Austrálie a jinam, aby se tam − jak se říká − pokusili o štěstí. Neodcházejí v desítkách či stovkách, ale v tisících. Pokud se jim v cizině nepodaří zakotvit či se jim tam z nějakého jiného důvodu nebude líbit, mohou se kdykoliv vrátit zpět. Pokud přinesou třeba nové zkušenosti, dobře. Ale takhle to ve většině případů není a nebude.
Jeden ze základních rozdílů mezi dnešní emigrací a emigrací před rokem 1989 je ten, že lidé, kteří odešli před rokem 89, za sebou zavřeli dveře a neměli vůbec zdání, kdy a jestli vůbec se budou moci vrátit domů. Dnes tomu tak není a to dělá dnešní odchod, speciálně inteligence, velice lehkým. Vlastně k tomu ten "volný pohyb" přímo nabádá.
Málokdo si bohužel uvědomuje souvislosti mezi dnešní politickou situací, kterou jsme zde po roce 1989 ještě nezažili, a nebezpečím odchodu našich mladých lidí do ciziny. Jediná možnost je alespoň postupný návrat k hodnotám liberální demokratické společnosti. K tomu ale mají dnešní politické elity v tomto státě, v čele s prezidentem, hnutím SPD a dalšími, velice, velice daleko. Takže se obávám, abychom se jednoho brzkého dne neprobudili a nezjistili, že naše "mozky" jsou pryč. Tato debata se zde bohužel vůbec nevede. Což může mít pro naši budoucnost nedozírné následky. Stáváme se, či možná již jsme, znovu zemí zralou na emigraci.