Když se stal Ivo Klimša v říjnu 1993 ředitelem celulózky Biocel Paskov, papírenský obor zrovna prožíval hlubokou krizi. Poptávka po buničině v celém světě dramaticky klesla, ceny padly na historické minimum. U nás potíže ještě umocňovala transformace a rozpad tradičních trhů. Novému šéfovi proto lidé předpovídali, že bude jen "zimním králem". Sám měl také obavy, aby nakonec nemusel asistovat při zániku podniku, který v 80. letech pomáhal vybudovat a v němž byl od roku 1990 finančním ředitelem. Biocel však přežil a zařadil se mezi nejúspěšnější firmy ve svém oboru. Jeho generální ředitel nyní téměř po 25 letech ve funkci odchází do důchodu.
V době vašich začátků neměly podniky k dispozici ani fax. Co manažerům přinesly nové technologie?
Rozvoj informačních technologií přinesl rychlost při získávání informací, zvýšil se jejich rozsah i kvalita, přibyly možnosti analýz a vizualizací. Dnešní manažer má zcela jiné možnosti než před 20 lety. Obecně však pozorujeme v celé společnosti odcizování, snižující se schopnost a ochotu komunikovat normálně, z očí do očí. Nadměrné používání informačních technologií působí v tomto smyslu nepříznivě také na firmy. Často se vytrácí osobní rozměr spolupráce. Mizí respekt, pocit sounáležitosti, loajalita.
Takže dáváte přednost schůzkám a poradám?
Pro mě, jako manažera minulé generace, je samozřejmostí osobní rozhovor, vysvětlení problémů a úkolů, diskuse o možných řešeních. Za důležité považuji také vnímat chování lidí a zajímat se o jejich problémy. Řada mladých a pravidelně školených manažerů to nedělá. A vůbec nechápou, proč by to měli dělat.
Za důležité považuji vnímat chování lidí a zajímat se o jejich problémy. Řada mladých manažerů to nedělá. A nechápou, proč by to měli dělat.
Co dalšího se nejvíce změnilo?
Funkci generálního ředitele jsem převzal krátce po privatizaci Biocelu. Největšími vlastníky byly fondy velkých tuzemských bank a Harvardské investiční fondy. Zástupci fondů se stali spolu se mnou členy představenstva. Mým cílem bylo přesvědčit je o nutnosti rychlých změn. Situace byla dramatická, podnik šel do ztráty. Bylo třeba refinancovat dluhy z minulosti, nově zorganizovat obchodní síť, zvýšit podíl vývozu, snížit počet zaměstnanců, rozhodnout o výrobkové strategii, investicích a změně organizačního uspořádání. Šlo o to, abychom se co nejlépe přizpůsobili rychle se měnícím vnějším podmínkám, abychom dokázali motivovat zaměstnance, aby klíčoví kvalitní pracovníci nepodlehli pokušení odejít.
Bavily vás záchranářské činnosti?
Nastoupil jsem v nejhorším okamžiku. Mnozí si mysleli, že půjde o krátkou epizodu a s firmou to stejně špatně dopadne. Byla to stresující práce, ale na druhé straně zajímavá a s dobrým výsledkem. Tím byl v roce 2000 prodej Biocelu rakouské celulózo-papírenské společnosti Heinzel Group. Zhruba po dalších deseti letech se Biocel stal součástí rakouské skupiny Lenzing, jež globálně působí ve výrobě viskózových vláken. V ní máme důležité postavení. Inovujeme produkt, řešíme dlouhodobou konkurenceschopnost, pracujeme s talentovanými zaměstnanci. To jsou priority dneška.

Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Petr Korbel
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



