Cítí se doma všude po Evropě, pokud může něco dělat a zanechat smysluplnou stopu. Ale přiznává, že kořeny má na dvou místech. Ve Francii, kde vyrůstal, a ve Žďáru nad Sázavou, kde je rodové sídlo, které maximálně zpřístupnil veřejnosti. "Aby byl člověk otevřený ostatním, měl pocit jistoty, potřebujete hluboké kořeny. Mám radost, že i manželka a děti se cítí doma ve Žďáře," říká Constantin Kinský.
Cestování je jeho přirozeností. Jednou za rok vyráží do Bretaně za sluníčkem, několikrát během roku po Evropě na inspirativní pracovně-soukromé cesty spojené s rozvojem venkova a ochranou památek, každý týden po D1 na trase Žďár nad Sázavou − Praha.
V paměti má ovšem dvě nezapomenutelné cesty. Tu první absolvoval jako 14letý do socialistického Československa. Ve vlaku na hranici prožil buzeraci s kulometem u břicha a vlčákem mezi nohama. "K otcovu příteli jsem přijel pěkně vystrašený a poprvé u něj na posilněnou vypil becherovku a sháněl se po hajzlíku," s úsměvem přiznává, že jeho tehdejší čeština byla poněkud zastaralá.
V lednu 1990 pak jel poprvé do Žďáru nad Sázavou s otcem Radslavem Kinským. Veselá nálada v autě prý s blížící se hranicí rychle skomírala. "Na hranici jsme předložili doklady a ten samý člověk, který by na nás dva měsíce předtím střílel, nás uvítal a otce oslovil − pane hrabě. Projeli jsme a asi tak za 300 metrů jsem zhodnotil, že to bylo úžasné. Otočil jsem auto a celou proceduru si ještě jednou zopakoval."
Žďár nad Sázavou: Meditační cestování lesem

Ve středu, nejpozději ve čtvrtek každý týden přijíždí Constantin Kinský na rodové sídlo do Žďáru nad Sázavou a zůstává přes víkend. Na zámku žije i jeho matka, původem gruzínská princezna. Ačkoliv tedy má i gruzínské kořeny, cestu do Gruzie Kinský zatím odkládá, až prý bude mít víc času. Zato ve Žďáru si užívá chvíle v lese. Charakterizuje je jako "malé cesty".
"Člověk nemusí cestovat jenom do zahraničí. Já mám třeba rád cesty lesem, pozoruji, jak roste, jak hospodaříme. A potom posedím na posedu a vůbec na nic nemyslím. Nechávám se okouzlit krásou kolem sebe."
Pracovní myšlenky v takových chvílích Kinský odhání, relaxuje po vzoru japonského učení zen, maximálně si v tom klidu vybavuje verše. "Třeba v jedné čínské básni se praví, že je dobré chodit až k místu, kde pramení řeky, kde prameny vysychají, a počkat, až začne pršet."
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



