Jako první Češka dosáhla vrcholu Mount McKinley na Aljašce, jako první žena na světě zdolala himálajskou Makalu bez použití kyslíku a totéž zopakovala Soňa Boštíková při dobývání osmitisícového vrcholu Lhotse.
"Říká se, že Nepál může člověk buď milovat, nebo nenávidět. Buď tam přijedete a okamžitě se naladíte na tu jejich horskou buddhistickou vlnu a je vám strašně dobře, nebo zjistíte, že máte jinou mentalitu," přibližuje Boštíková své nejoblíbenější místo, kde je na všechno času dost. Patří k těm, kteří se na onu himálajskou vlnu naladili, navíc dobře snáší extrémní výšky a miluje bílo, čisto a ticho vysoko v nebi. "Mám to strašně ráda, nabíjí mě to," přiznává česká horolezkyně, která poznala i místa s méně přátelským ovzduším, třeba v Pákistánu. "Klukům tam prostřeli ke stolu a mně, protože jsem žena, tedy něco podřadného, dali talíř do rohu místnosti. Navíc je K2 hrozně těžká, nepřátelská a tohle tomu ještě přidává," vzpomíná.
Stačí ji jen chvíli pozorně poslouchat a je zřejmé, proč miluje hory. V jejich majestátnosti a naprosté absenci falše se tahle introvertní žena musí logicky cítit spokojená, šťastná. A přestože má sen, že ještě dá dubl − Mount Everest a Lhotse −, tak radost nachází i na cestách s mnohem nižší nadmořskou výškou. "Když vylezete v pět ráno z krkonošské boudy, nikdo nikde, tak jsou celé ty hory vaše a můžete zažít stejný pocit jako v Himálaji."
Pumori: Vydržet se dá leccos, ale ne hlad
Ne všechny cesty musí skončit úspěšně, ale ze všech si lze podle Soni Boštíkové odvézt něco do života. Na první himálajské výpravě na Pumori v roce 1995 se o Boštíkové začalo tradovat, že vydrží všechno. Ona sama říká, že tak neomezenými silami nedisponuje, nevydrží třeba být hlady.
Každá výprava v Himálaji dostane přidělené místní lidi, nosiče, kuchaře a další. "Dáváte tam lidem práci. A my jsme dostali kuchaře, který neuměl vařit. Jenže já strašně ráda jím," říká.
Poté co se vracela vysílená z hor, kuchař nezvládal ani polévku z pytlíku. "Takže když jsme se vrátili, kluci šli odpočívat a já šla vařit, protože jsem se chtěla najíst. Všichni se podivovali, že jdu ještě do kuchyně. Já byla také unavená, ale těšila jsem se na jídlo," vzpomíná.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později