Aktuální číslo časopisu Ekonom
Česká zbrojovka Uherský Brod zažívá nebývalý rozkvět. Díky novým pistolím, puškám a samopalům za poslední dekádu ztrojnásobila tržby, které by letos mohly poprvé v historii firmy přesáhnout čtyři miliardy korun. Zbraně dodává české armádě i policii, uspěla i ve velkém tendru na pistole pro slovenské bezpečnostní síly. O její výrobky je zájem po celém světě a zvlášť se jí daří i na vysoce konkurenčním trhu v USA, kde má firma pod vedením Lubomíra Kovaříka velké plány. Letos tam chce zahájit výrobu s jasným cílem: začít dodávat zbraně americkým ozbrojeným složkám.
Kdy jste si naposledy zalétal?
V únoru. Nemám vlastní letadlo ani pilotní průkaz, letěl jsem jako pasažér v malém letadle z Kunovic do Prahy. Pilotní licenci si musíte obnovovat, jinak propadne. Ale je to jedna z věcí, ke kterým se chci ještě vrátit.
Pilotem jste se chtěl stát už jako kluk?
Létat jsem chtěl odmala, na základní škole jsem byl na table namalovaný v letadélku. Vlastně jsem měl dva sny − létat v letadle a jezdit na lokomotivě. To první jsem si splnil, teď ještě tu lokomotivu.
Proč jste po vysoké škole odešel z armády po pouhých dvou letech?
Rozpad republiky způsobil i to, že v Česku zůstala jen dvě nebo tři vojenská letiště. Jako mladí piloti jsme měli problém se uplatnit. Dlouhodobou perspektivu jsem neviděl.
Spousta lidí se vsázela, že jako Pražák mezi Moraváky nevydržím do Vánoc. Taky mě přesvědčovali, že fabrika s tržbami 1,2 miliardy nikdy nebude mít na víc.
Jak jste se dostal do byznysu?
Pracoval jsem v daňové firmě a v roce 1995 jsem se přihlásil do výběrového řízení na výrobního ředitele společnosti Škoda Praha, kam jsem k 1. lednu 1996 nastoupil.
Do té doby jste s energetikou neměl žádné zkušenosti. Proč jste se o to místo ucházel?
Dnes bych řekl, že to byla nezkušenost, dravost, chuť zkusit něco nového. Tři roky jsem byl výrobním ředitelem, měl jsem pod sebou montáže po celém světě. Další tři roky jsem byl generálním ředitelem. V energetice jsem pracoval do roku 2006 a pak přišla přes headhuntery nabídka do České zbrojovky.
Ta pod vaším vedením zažívá rychlý růst. Jak jste toho dosáhl?
Asi tím, že se mi podařilo přesvědčit lidi ve firmě o potřebě změnit naše produktové řady. Byla to obrovská změna. Když jsem nastoupil, spousta lidí se vsázela, že jako Pražák mezi Moraváky nevydržím do Vánoc. Taky mě přesvědčovali, že fabrika, která v té době měla tržby asi 1,2 miliardy, nikdy nebude mít na víc. My jsme ale přišli s novými typy pistolí, kompletně jsme obměnili nabídku kulovnic, malorážek i útočných pušek a samopalů. Díky nim se nám podařilo vrátit se do ozbrojených složek, kde v minulosti zbrojovka působila. Což skončilo poté, co se v polovině 80. let přestala vyrábět útočná puška vzor 58. Další generací byl až Bren a Bren 2.
Ten název byl také váš nápad?
Ten vymysleli marketingoví odborníci jako odkaz na slavný kulomet Bren z druhé světové války. Já jsem přesvědčil akcionáře a spolupracovníky, abychom do vývoje nové útočné pušky a samopalu vložili čas, energii a peníze. To bylo v roce 2007, za dva roky jsme to měli hotové a v roce 2010 jsme se zúčastnili výběrového řízení pro Armádu České republiky.
V té době ale rozpočet české armády klesal. Byl to velký risk?
Riziko to bylo. Česká zbrojovka je vysoce proexportní firma, 95 procent našich zbraní vyvážíme, ale česká armáda je náš hlavní strategický partner, hlavně kvůli referencím. Když chcete dodávat kamkoliv do světa, potřebujete referenci od domácích ozbrojených sil. Sázel jsem mimo jiné na to, že dřív nebo později musí dojít k přezbrojení mnoha ozbrojených složek na celém světě. Zároveň jsme měli asi 140 nebo 150 obchodních zástupců a takto silná obchodní síť skýtá určitou záruku, že by prodeje nových produktů mohly být úspěšné.
Na české a slovenské státní zakázky máte zvláštní štěstí. První kontrakt na pušky Bren z roku 2010 za ministra obrany Martina Bartáka vzešel z kontroverzní soutěže, která trvala jen měsíc. Bren navíc podle zkušeností z armády nebyl úplně úspěšný…,
Bylo to trochu jinak. První dodávka odletěla za vojáky do Afghánistánu, aniž by měli možnost se s Breny předem seznámit. Když se ukázalo, že nejsou spokojeni, poslali jsme do Afghánistánu naše lidi a problém se velmi rychle vyřešil. Ta zbraň je trochu jiná než puška vzor 58, jinak se čistí, jinak udržuje. Vymysleli jsme nové metody čištění, vyškolili jsme skupinu vojenských zbrojířů a od té doby jsme nezaznamenali jediný problém.
Bren měl ale i jiné překážky − velkou hmotnost, nevhodnou ergonomii a vyváženost, špatné řešení ovládacích prvků, obtížné čištění v polních podmínkách kvůli nerozebíratelnému závěru. A také vysokou cenu v porovnání s konkurenty.
Ano, vojáci si stěžovali například na to, že má ostré hrany a že se špatně čistí. My jsme to respektovali a Bren jsme předělali. Některé věci ale změnit nelze, zbrojovku stál vývoj Brenu přes 100 milionů. Pokud jde o cenu, je to výrobek srovnatelný s podobnými zbraněmi a byl do armády dodáván včetně různého příslušenství − denní a noční optiky a dalších zařízení. V médiích si ale vezmou cenu za celou zakázku a vydělí ji počtem dodaných zbraní, aniž by řekli, jaké další vybavení je součástí dodávky.
V USA chceme proniknout do menších ozbrojených federálních složek. Nemáme ambici zítra přezbrojit americkou armádu.
V odborných kruzích se říkalo, že celou dvoumiliardovou zakázku jste získali hlavně proto, abyste měli čas vyvinout Bren 2, který už bude konkurenceschopný i ve světovém měřítku.
Takhle to nefunguje. Jistě, bez Brenu 1 by nebyl Bren 2. Zkušenosti s Brenem 1 a požadavky trhu na silnější ráže vedly k tomu, že jsme definovali novou rodinu Brenu, s kterou teď jdeme do různých výběrových řízení v Pákistánu, Egyptě nebo do vítězné zakázky pro francouzské speciální jednotky GIGN.
Předloni jste získali velkou zakázku na přezbrojení slovenských ozbrojených sil. Na tom tendru bylo zajímavé, že slovenský ministr vnitra Robert Kaliňák asi deset měsíců před vyhlášením vítěze prohlásil, že právě Česká zbrojovka a Glock nabízí nejlepší poměr ceny a výkonu.
To jsem nezaznamenal. Naší snahou je, aby Česká zbrojovka byla partnerem pro ozbrojené složky v československém regionu. Vychází to z historie, protože všechny naše ozbrojené síly používaly zbraně z České zbrojovky, a tento vztah chceme udržet i v budoucnosti.
Jde také o strategickou nezávislost. Kdybychom nakupovali zbraně ze zahraničí a došlo by ke zhoršení bezpečnostní situace v Evropě, zahraniční dodavatelé by mohli říct − pardon, my teď budeme dodávat pro náš stát. Jestliže má Česko výrobní nezávislost, mělo by si ji udržet za každou cenu, zejména v těchto strategických oblastech.
Strategická nezávislost zní dobře, zbrojovky by se ale musely přestat chovat komerčně. Takový postup by přece popíral volný trh i bezpečnostní spolupráci.
To jsou dvě různé věci. Já vůbec neříkám, že by se mělo nakupovat za přemrštěné ceny. Výběrová řízení jsou od toho, abychom porovnali například tři různá auta, a pokud je to český stát, placený z peněz českých daňových poplatníků, vyberme českou značku − jestliže je plně konkurenceschopná. Já si myslím, že nákup škodovek pro českou armádu nebo policii je správný, protože to je česká firma, dává práci českým lidem a platí tady daně. Proč Američané zavedli Buy American Act?
Ten zákon je z roku 1933.
Ale je to tak správně. Oni říkají, že pokud chcete dodávat do USA, musíte zaměstnat jejich lidi a platit jejich daně. Vy si opravdu myslíte, že je reálné, aby Česká zbrojovka dodala do Bundeswehru? Ani náhodou.
Proč ne?
To je velmi jednoduché. Němečtí vojáci, kteří si Bren vyzkoušeli v Afghánistánu a byli nadšení, mi říkali, že jsou německá armáda, a budou tedy mít německé zbraně. Myslíte si, že rakouští policisté nosí české nebo německé pistole?
Slovenští policisté nosí rakouské a české pistole.
Ano, protože Slovensko pistole nevyrábí.
Vyrábí je tam firma Grand Power, kterou z tendru vyřadili.
Jejich zbraně znám a majitele firmy považuji za velmi šikovného konstruktéra, ale je rozdíl mezi konstrukcí a výrobou jednotlivých kusů a sériovou výrobou pro ozbrojené složky. Země, kde se zbraně vyrábějí − Německo, Rakousko, Polsko −, jednoznačně preferují vlastní výrobce. Vůbec o tom nediskutují a ani si nehrají na výběrové řízení.
Takže vy máte šanci na zakázky pro ozbrojené složky jen v zemích, kde zbrojní průmysl není tak silný?
Zpravidla ano. Země, které mají vlastní dobrou výrobu palných zbraní, obvykle ani nevyhlašují výběrová řízení. Já ani neočekávám, že by v Německu vypsali velké otevřené výběrové řízení.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 30 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
