Strany vyhlašují, jak by po volbách chtěly změnit daně. Mnohé návrhy jsou ale nebezpečné

Když si ODS sezvala v polovině dubna vybrané novináře, aby jim představila své daňové plány, bylo celkem jasné, co zazní. "Zjistili jsme, že nejdůležitějším tématem pro lidi je zvýšení čistého příjmu," bez překvapení prohlásil garant ekonomického programu strany a předseda poslanců ODS Zbyněk Stanjura. Skoro stejně mluvil premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka už v únoru, když představoval daně podle ČSSD: "Chceme, aby běžní občané naší země pocítili konkrétní užitek z hospodářského růstu a zvýšily se jim jejich čisté příjmy." A příští měsíc s podobným slibem jistě přijde i TOP 09, pak lidovci a nakonec ANO. Cíl je tedy společný − aby si Češi přinášeli domů více peněz. Ale cesty k němu jsou zcela odlišné. Některé jsou podle ekonomů vyloženě škodlivé.

Nedomyšlená revoluce ČSSD

Sociální demokraté dosud nechápou, kde udělali chybu. Když Bohuslav Sobotka představoval daňové plány strany, jasně slíbil: "Chceme naprosté většině fyzických osob snížit daň z příjmů." Všem do hrubého příjmu ve výši téměř 49 tisíc korun navrhli snížit daně, což je přes 90 procent pracujících. Ti lépe vydělávající by reformu zaplatili.

Jenže právě proto, že těch zbývajících "boháčů" je relativně málo, museli by jim notně sáhnout do kapsy. Aby ČSSD mohla většině přidávat stokoruny, musela by menšinu zkasírovat o tisíce. A to ekonomové kritizují jako cestu do pekel. "Je to neskrývaná snaha ještě více přerozdělovat," říká hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Podle ní je 50 tisíc sice nadprůměrný výdělek, ale zase ne takový, aby z něj šlo relativně bezbolestně ukrajovat tisíce. "Velmi hrubě se mi nelíbí hranice 50 tisíc. Při současné výši průměrné mzdy 29 320 korun by vyšší zdanění postihlo osoby, které často investovaly do vlastního bydlení, pořídily si rodinu a vycházejí s penězi tak tak. Nenadálá životní událost, jako třeba ztráta zaměstnání či nemoc, může tyto osoby dostat do značné finanční tísně," říká. Podle Horské není správné a pro stát prospěšné lidi na této příjmové hranici daňově znevýhodňovat.

Ani politicky nedává daňový program ČSSD příliš velký smysl. Roky strana bojovala za vyšší platy doktorů a dalších slušně vydělávajících profesí, a nyní je prohlásila za bohaté a notně zdanila.

ČSSD navrhuje místo rovné daně čtyři nové sazby: 12 procent pro příjmy do 30 tisíc, 15 procent pro příjmy do 40 tisíc, 25 procent pro příjmy do 50 tisíc a pak nejvyšší, 32procentní. Potřebuje ale Česko tak velkou daňovou progresi? Hlavní ekonom Deloittu David Marek pro zvětšování progrese není: "V případě České republiky, která patří mezi země s nejnižší příjmovou nerovností ve světě, není potřeba sekundárním přerozdělováním důchodů dále výrazněji snižovat rozdíly v příjmech. Ostatně kvůli slevám na dani a solidární přirážce je i současný systém mírně progresivní," rozbíjí argumentaci Sobotky, že Česko je jednou z mála zemí Evropské unie s rovnou daní. A hlavní ekonom ING Bank Jakub Seidler přidává čísla: "Příjmy nejbohatší pětiny obyvatelstva byly v roce 2015 zhruba 3,5krát vyšší než příjmy pětiny nejchudších a tento podíl je v posledních deseti letech stabilní. Z toho plyne, že vyšší progresi v daních z titulu boje s nerovností česká ekonomika nepotřebuje."

Podle zdrojů z ČSSD je už jasné, že strana s tak nízko nastavenou hranicí, dokdy jsou daňové změny výhodné, nakonec do voleb nepůjde. Straníci uvažují, zda 50tisícovou hranici nezvýšit až třeba na 80 tisíc. Pak by ale ČSSD zase měla velký problém udržet celou svou revoluci daňově neutrální. Náklady by musela zaplatit ještě užší skupina "boháčů", než o kterých ČSSD uvažuje nyní jako o dojné krávě.

Velkorysý Babiš. Ale bez zdrojů

Nedomyšlený návrh ČSSD okamžitě využil Babiš, který vyhlásil, že on by na daních slevil všem do příjmu 112 928 korun měsíčně. To je aktuální hranice takzvané solidární přirážky, fakticky druhé sazby daně z příjmu, kterou zavedla vláda Petra Nečase v roce 2013.

Babiš by ulevil těm pod ní a ty nad ní by nechal platit daně jako dosud. V praxi to znamená, že současná efektivní daň pro osoby nepodléhající přirážce by se dostala z dnešních zhruba 20 procent ještě níže. Bohatší by zůstali na svém − tedy na efektivní sazbě zhruba 27 procent.

Jenže Babiš odmítá mluvit o tom, kde na své sliby vezme. Pokud nechce jako ČSSD zatížit bohaté, pak bude muset zdroje najít jinde. ANO však s podrobným daňovým plánem příliš nespěchá. Babiš už dříve Ekonomu prozradil, že vše směřuje k novému zákonu o daních z příjmů, který by jeho ministerstvo financí mělo dodělat do září. Asi se v textu objeví konec superhrubé mzdy i změny sazeb. Kde ale na úlevy vzít chybějící peníze, to už bude muset být Babišovo vlastní politické rozhodnutí, které pak nabídne voličům.

ODS a TOP 09 jdou po pojištění

Jinou strategii než ANO zvolila ODS, která už svůj detailní daňový program zveřejnila. Chce především zrušit superhrubou mzdu, kterou sama před lety zaváděla. Zároveň by ale nechala jednotnou 15procentní daň. Ta by se ovšem počítala pouze z hrubé, nikoliv superhrubé mzdy. To by podle strany mělo zvýšit čisté mzdy zaměstnanců o sedm procent. Vedle toho chce nižší sociální pojištění placené zaměstnavatelem o dvě procenta.

Zatímco další snižování přímých daní je sporné, protože už nyní mnohé nízkopříjmové a středně­příjmové rodiny žádnou daň neplatí, atak na sociální pojištění ekonomové vítají: "Myslím, že je správné snažit se snížením nemzdových nákladů snížit celkové náklady práce," říká Marek. A přidává se i Horská: "Politici by se měli zaměřit na nemzdové náklady práce − pojistné − a na péči o sociálně ohrožené skupiny obyvatel. Péče by neměla v potřebných pěstovat závislost na dávkách, ale pomoci jim vrátit se do aktivního života a zajistit si důstojný život." Vytváření pracovních míst v Česku ale ztěžuje právě to, že máme například z hlediska sociálního pojištění placeného zaměstnavatelem druhé nejvyšší zatížení mezd po Francii.

TOP 09, další strana napravo od středu, jde ještě dál než ODS. Předseda Miroslav Kalousek chce snížit sociální pojištění rovnou o osm procent, čtyři procenta u zaměstnance a čtyři u zaměstnavatele. Ale ani ANO, ani ODS, ani TOP 09 nejsou s to jasně říct, čím by se díra ve státní kase zacelila (KDU-ČSL jako poslední z větších stran ještě nepředstavila ani obrysy svých daňových plánů). Jediná ČSSD je tak v tuto chvíli hodnověrná v propočtech příjmů − kromě danění bohatých by ještě ráda získala miliardy zvyšováním daní velkým firmám a bankám.

Dvě daňové otázky voleb

Rýsují se tak v podstatě dvě hlavní cesty, jak strany budou před volbami slibovat zvýšení čistých mezd. ČSSD a pravděpodobně i KSČM budou chtít zvyšovat progresi a nechat bohaté zaplatit nižší daně z příjmu pro ty chudší.

ANO, ODS a TOP 09 pravděpodobně budou mnohem více zdůrazňovat extrémní výši odvodů, především sociálního pojištění. To ale ovšem není bez nákladů. Každé procento sociálního pojištění dolů znamená výpadek příjmů státu hodně přes deset miliard korun. Pokud by politici chtěli být k voličům upřímní, museli by jim říct nepříjemnou pravdu, že si stát peníze zase vybere někde jinde. Podle Marka je cesta jednoduchá: "Snížit sazbu sociálního pojistného a výpadek rozpočtových příjmů nahradit vyššími spotřebními daněmi, DPH anebo majetkovými daněmi." Ale to žádná ze stran nejspíš nepřizná, a tak bude Babiš dál zdůrazňovat příjmy z EET či ODS úsporu osekáním sociálních dávek.

Druhou velkou otázkou po volbách asi bude zdanění bohatých. Pro ČSSD se progrese stala vlajkovou lodí. Pokud by nadále byla vládní stranou a nepodařilo se jí zavést bankovní daň a progresivní korporátní daň (což je velmi pravděpodobné), tak nejspíše nebude moci ustoupit z posledního slibu − zdanění bohatých. V takové podobě, jak to navrhuje nyní, ale reforma jen těžko najde podporu. ČSSD se přitom mohla inspirovat u dva roky staré studie ekonomů think-tanku IDEA, kteří přišli s reformou zdanění vysokopříjmových: "Sjednotily by se základy zdravotního a sociálního pojistného pro zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné. Zavedl by se jednotný strop na zdravotní a sociální pojištění na úrovni čtyřnásobku průměrné hrubé mzdy," navrhují ekonomové Libor Dušek a Jiří Šatava, "a hrubé příjmy převyšující tento strop by se zdaňovaly horní sazbou daně z příjmu ve výši 40 procent." O mezní sazbě by se samozřejmě mohli politici pohádat, ale reforma by odstranila chaos v různých výpočtech pojistného a solidárních přirážek.

Rýsují se dvě velká daňová témata voleb: zvýšení čistých příjmů a zdanění bohatých.

Chyby, které voliči neodpouštějí

Místo logické daňové reformy však politici svými návrhy zmatek jen zvyšují. ČSSD nepochopila, že extrémní so­ciální pojištění i z 50tisícového hrubého platu nenechá tak velký čistý příjem, aby ho šlo dále ořezávat o další tisíce. ODS zase neví, jak zde reálně fungují daně u nízkopříjmových. Už nyní mnozí chudší rodiče dosáhnou se slevami na děti na maximální daňový bonus, tedy vratku od státu. Další snížení daní by jim už tedy nepomohlo. Podobně sporný je návrh ODS zavádět společné zdanění manželů, pokud zároveň zůstane rovná daň.

Seidler připomíná, že po letech úsilí vlády zlepšit výběr daní by už konečně mělo dojít i na nějaké snižování: "Snížení odvodů u zaměstnanců by tak bylo více než žádoucí. Zejména u zaměstnanců s podprůměrnými příjmy, protože pro tyto osoby je zdanění nejvyšší v rámci EU právě kvůli vysokým sociálním příspěvkům. To pak může snižovat ochotu těchto osob pracovat," říká ekonom a upozorňuje, že to samozřejmě není žádný nový objev: "Navzdory dlouholetému doporučení ze strany Evropské komise v tomto ohledu ale vlády velký pokrok neučinily. "

Podzimní volby by to ale snad mohly změnit. Návrhy na snížení odvodů se objevují v mnohem větší míře než v kterýchkoliv minulých volbách.