Trump sáhl na něco, co má visačku "tradiční americká hodnota"

Jednou z celkem dobrých vlastností Američanů je pragmatismus. V tom dobrém slova smyslu, že když se dostanou do nějaké šlamastyky, snaží se najít rozumné řešení. I za cenu kompromisů. Nemají ten spíše evropský přístup, že když jsou u moci špatní lidé, je nemravné dělat kariéru. Američané si říkají, že když oni neudělají kariéru, tak s tím nebudou přece moct nic udělat. Díky tomu, a i díky fungujícím institucím, relativně malé roli státu v běžném životě lidí a samozřejmě i velké dávce historického štěstí dokázali přežít zatím každou velkou šlamastyku posledních století. A naopak ze světových karambolů vycházeli posíleni.

Pragmaticky postupovali i šéfové byznysu, pro které úspěšný byznysmen Trump zdaleka nebyl "jejich" kandidát. Určitě ne pro všechny. Majitelé středních a menších firem či živnostníci, typicky třeba provozovatelé restaurací, Trumpa celkem podporovali, protože v něm viděli člověka, který se − podobně jako oni − neprezentuje intelektuálními řečičkami, ale řídí se zdravým rozumem a tvrdě pracuje. Poněkud sporné charakterové vlastnosti brali jako vedlejší produkt "buldočí" nátury, zaměřené výhradně na úspěch.

Je to vlastně variace babišovského "řídit stát jako firmu", na které podnikatelé slyší. Ostatně nejen v Americe, třeba jeden z nejúspěšnějších českých podnikatelů Jiří Hlavatý, majitel Juty, v anketě Lidových novin po prezidentských volbách loni v listopadu říkal: "Trump je z byznysu a to je pro Ameriku dobře. Bude se více starat o svou zemi než o svět, nic proti tomu. Může vypadat jako klaun, ale je z byznysu a klidně se může naučit politickým hrám."

Velký byznys, reprezentovaný korporacemi, se v předvolebním hodnocení Trumpa víceméně shodoval s levicovými liberály. Platilo to zejména pro velké technologické firmy ze Silicon Valley, které braly Obamu jako "svého" prezidenta a Clintonovou jako garanci určité kontinuity. Ale podobně nebyli z Trumpa nijak zvlášť nadšeni ani mnozí finančníci či investoři. Což zas není tak překvapivé, vzhledem k jeho rétorice proti establishmentu, do kterého počítal i elity byznysu. Ovšem jakmile byl Trump zvolen, byly mnohé rozepře zapomenuty. Miliardáři ze Silicon Valley napochodovali jako "jeden muž" (včetně žen, abychom byli politicky korektní) k Trumpovi do Trump Tower. A Trump naopak vybíral řadu lidí do své administrativy z velkých korporací, zejména z Goldman Sachs.

Idyla skončila rychle, podepsáním exekutivního příkazu ohledně imigrace. Trumpa poté silně kritizovali šéfové technologických firem jako Google, Amazon, Microsoft či Facebook, ale i společností Uber, Starbucks, Airbnb, Ford nebo zmíněných Goldman Sachs. Co to? Do jisté míry jeden pragmatismus vystřídal druhý a vyhrála košile bližší kabátu. Košile ve smyslu dlouhodobé snahy těchto firem, aby se naopak imigrační politika stala vstřícnější, protože řada talentů a obecně nových zaměstnanců přichází z ciziny, hlavně Asie. Kritika byla nebývale silná a pro Trumpa mnohem nepříjemnější než kritické poznámky a komentáře liberálních intelektuálů.

Základní pragmatismus havaroval, protože Trump sáhl na něco, co má visačku "tradiční americká hodnota". Amerika má v genech otevřenost a vstřícnost k imigrantům. Jednoduše proto, že imigranti tu jsou všichni, liší se jen v počtu generací, které už v Americe žijí. A je to opravdu pocit, který v sobě Američané mají hluboko a pevně usazený, není to jen evropská "kavárenská" póza. Díky bohu za to. Je dobré vidět, že ani protiteroristická hysterie a populismus, který z ní těží, na tom nedokázal nic změnit. A je zjevné, že je to něco, před čím asi i Trump výjimečně couvne. Je to pro mě zdroj optimismu, že s Amerikou to bude dobré. Za Trumpa i po něm.