Jen pět procent Čechů pracuje na zkrácený úvazek, zatímco třeba v Nizozemsku je to polovina tamní pracovní síly. Podle personalistů je problém v hlavách českých zaměstnavatelů, kteří nechtějí svým lidem vyjít vstříc a pracovní dobu jim "ušít" na míru. Jenže to není zdaleka jediný důvod. Částečným pracovním úvazkům příliš nepřejí ani tuzemské zákony. Tak například zatímco zaměstnanci pracujícímu na plný úvazek může šéf nařídit práci přesčas, s pracovníkem na "part time" se na ní musí dohodnout. Zaměstnance přitom v tomto případě k přijetí práce přesčas nic nemotivuje. Příplatek nad rámec mzdy nebo nárok na náhradní volno mu totiž podle zákoníku práce náleží až ve chvíli, kdy odpracuje více než 40 hodin za týden, tedy plný úvazek.
Doplatit pojištění
Není to ale jen práce přesčas, co zkrácené úvazky znevýhodňuje oproti jiným formám pracovních dohod. Jejich dalším "nepřítelem" je minimální mzda. Právě ta totiž představuje minimální vyměřovací základ pro výpočet zdravotního pojištění, zároveň se ale vztahuje k plnému úvazku. Pokud tedy zaměstnanec pracuje méně a jeho plat nedosahuje minimální mzdy, musí si pojištění doplatit ze svého, anebo se se zaměstnavatelem domluvit, že za něj chybějící částku uhradí on. Často přitom nejde o zanedbatelné sumy. Pro letošní rok činí minimální pojistné 1337 korun, tedy 13,5 procenta z 9900 korun. Pokud si tak člověk pracující na částečný úvazek vydělá méně, znamená to, že bude muset pojišťovně doplácet. Oproštěni od doplácení jsou jen lidé, za něž pojištění platí stát, tedy kupříkladu studenti a matky na mateřské či rodičovské dovolené.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později