Žadatel o dávky přijíždějící na úřad práce mercedesem. Rodina nezaměstnaných pobírající od státu desítky tisíc "za nic". Televizory s plochou obrazovkou pořízené do domácností nemajetných z mimořádné pomoci. O českém sociálním systému koluje mnoho pověr a mýtů, které se v důsledku sdílení na internetu staly obecně přijímanými jako pravda.

Historky často vytržené ze souvislostí či vysloveně zkreslené mají jeden společný motiv: kritizují příliš rozhazovačný sociální stát, "vydržující" na dávkách tisíce lidí, kterým se nechce pracovat. Kvůli této štědrosti se údajně mnoha lidem nevyplatí vůbec vstát ráno z postele: na stejné peníze jako v práci si přijdou i na úřadu práce.

Je ale český sociální systém opravdu příliš štědrý a demotivuje lidi od práce? Dokáže zajistit pohodlné živobytí? Týdeník Ekonom analyzoval různé dávky a zkoumal, na kolik si lidé díky nim mohou přijít.

Magie velkých čísel

Při analýze sociálních dávek a výpočtu, kolik na nich lze "vydělat", týdeník Ekonom bral v potaz především takzvané nepojistné dávky. Drtivou většinu sociálních výdajů totiž tvoří penze a nemocenské - z celkového objemu bezmála 500 miliard korun na ně pro letošek připadá zhruba 420 miliard. Na sociální dávky nepojistné, určené pro nízkopříjmové rodiny, pak připadá necelých 80 miliard korun.

I nepojistné dávky se ale dále dělí. První podmnožinou je takzvaná státní sociální podpora, určená především málo vydělávajícím lidem - pomáhá kompenzovat nízké příjmy. Patří do ní především příspěvek na bydlení, ale i přídavek na dítě. A také rodičovský příspěvek, na který má ale nárok každý, kdo doma pečuje o dítě do čtyř let. Druhá podmnožina, pomoc v hmotné nouzi, je určena lidem, kteří nemají žádné, nebo jen zanedbatelné příjmy. Sem se řadí příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.

Právě pomoc v hmotné nouzi se setkává s největší kritikou; sociálně slabí podle ní díky kombinování více dávek dokážou bezpracně "vydělat" tisíce korun měsíčně. Jak je to tedy s 30- nebo 40tisícovými "výdělky" ze sociálního systému doopravdy? Dosáhne na ně vůbec někdo, a pokud ano, kdo? "Pokud k tomu v nějaké rodině dojde, jde o rodiny, které mají více dětí v pěstounské péči, nebo o domácnosti s těžce zdravotně postiženými. Příspěvek na péči může činit až 12 tisíc korun," vysvětluje ředitelka odboru nepojistných sociálních a rodinných dávek ministerstva práce a sociálních věcí Kateřina Jirková. Nejsou to ale snadno vydělané peníze. Příspěvek na péči podle Jirkové může obnášet péči o člověka připoutaného na lůžko, a nemusí pokrýt ani náklady s touto péčí spojené.

Jiným případem jsou velké rodiny s mnoha dětmi, třeba i v pěstounské péči: po nasčítání (dávky se zvyšují s každým členem domácnosti) mohou dávky dosáhnout až několika desítek tisíc korun. "Je to ale magie velkých čísel. Dávky v součtu vypadají velké, když je však vydělíte počtem členů domácnosti, dostanete se na menší čísla, než na jaká se dostane slušně vydělávající pracující člověk," konstatuje Kateřina Jirková.

Mýtem jsou podle ní i informace o tom, jak si za dávku mimořádné okamžité pomoci, určenou nemajetným na nečekané výdaje, rodiny kupují drahé televizory. Dávka není nároková, a navíc se velmi přísně kontroluje, zda opravdu slouží svému účelu - třeba ke koupi nezbytného zboží dlouhodobé spotřeby, typicky například pračky. "Navíc nutně nemusí jít o dávku na pořízení nové věci. Když pracovníci úřadu v daném městě najdou v bazaru použitelnou pračku za podstatně méně peněz, než by stála nová, dostane klient dávku ve výši ceny bazarové pračky," vysvětluje.

Práce načerno i dělení rodin

Z výpočtů modelových příkladů dávek (viz tabulka Modelové příklady) je zjevné, že samotné dávky - pokud jsou pobírány legálně - pohodlný a blahobytný život bez práce nezajistí. Přesto ale existují lidé, kterým se sociální systém daří "ždímat": slouží jim nejčastěji jako přilepšení k nelegálnímu zaměstnání. Jinak řečeno, systém není přehnaně štědrý sám o sobě, ale lze jej různými způsoby podvodně zneužít.

O faktu, že zneužívání sociálního systému není ojedinělé, vypovídají i výsledky kontrol Úřadu práce ČR. Ten loni odhalil přes 16,5 tisíce případů neoprávněného pobírání sociálních dávek s celkovou škodou přes 100 milionů korun. Oproti roku 2014 to bylo dramatické zvýšení: počet odhalených prohřešků tehdy činil "jen" něco přes devět tisíc případů a způsobené škody byly o třetinu nižší, asi 65 milionů.

Podle vyjádření Úřadu práce se dramatické meziroční zvýšení počtu zjištěných podvodů nemusí nutně odvíjet jen od rostoucího zneužívání sociálního systému. Na výsledcích se loni podepsalo i posílení stavů kontrolorů úřadu během roku 2014. "Řadu pozitiv přinesla v tomto ohledu také užší spolupráce útvarů uvnitř úřadu. Tedy zaměstnanců, kteří spravují agendu nepojistných sociálních dávek a zaměstnanosti. Díky tomu a díky větší míře kontrol a sociálních šetření se nám daří častěji odhalovat neoprávněně vyplacené dávky," tvrdí ředitelka krajské pobočky Úřadu práce ve Zlíně Miriam Majdyšová.

Jaké metody "sociální parazité" používají a jaké dávky neoprávněně žádají nejčastěji? Podle kontrol úřadu mezi nejčastěji zneužívané patří příspěvky a doplatky na bydlení a příspěvky na živobytí. "Roste počet případů, kdy se lidé snaží falšovat doklady v případě žádostí o příspěvek na bydlení. Například fiktivně rozdělují rodiny a někteří jejich členové si nahlásí trvalý pobyt jinde. Ve skutečnosti ale žijí a hospodaří společně," vysvětluje generální ředitelka Úřadu práce Kateřina Sadílková.

Za jeden z největších problémů nicméně ministerstvo práce a sociálních věcí považuje zatajování příjmů, respektive práci načerno souběžně s pobíráním dávek. O tom, jak závažný je to problém, svědčí i údaje o počtech lidí pracujících nelegálně. Oficiální statistiky pochopitelně neexistují. Například podle odhadů personálněporadenské společnosti McRoy Czech jde až o 150 tisíc lidí. Studie Centra ekonomických analýz hovoří dokonce o 200 tisících lidech pracujících v šedé zóně. Je přitom zjevné, že se daří odhalit jen nepatrnou část prohřešků: Úřad práce loni při kontrolách "chytil" pouze přibližně tři tisíce lidí vydělávajících si v šedé ekonomice - téměř polovina z nich navíc byli cizinci.

Jak vysoké tresty hrozí? Úřad práce uvádí příklad ženy, která sociálním pracovníkům předkládala falešné složenky o zaplacení nájmu, aby dosáhla na příspěvek na bydlení. Ve skutečnosti nájem neplatila a peníze utratila. Byla odhalena a kromě povinnosti vrátit přes 30 tisíc korun byla odsouzena k půlročnímu podmíněnému trestu. Podmínky se dočkali i lidé zatajující příjmy kvůli pobírání dávek v hmotné nouzi nebo lidé, kteří pokračovali v pobírání dávek na zemřelé příbuzné.

Podle ministerstva práce a sociálních věcí by v odhalování podvodů pomohla ještě přísnější kontrola a sociální šetření podmínek v rodinách přímo v terénu. Naráží to ale na vysoké administrativní náklady. "Čím více spravedlnosti ve vyplácení dávek chcete, tím více musíte kontrolovat. Zároveň je to ale o to nákladnější. Je tedy otázka, jak kontroly vyvážit, aby úspory v systému nebyly nižší než dodatečné náklady," upozorňuje Kateřina Jirková. Administrativní náklady totiž už dnes v Česku podle údajů Eurostatu představují necelá tři procenta z celkových výdajů na sociální oblast.

Když se práce nevyplatí

Kritici českému sociálnímu systému vyčítají ještě jednu věc: příliš štědré dávky podle nich nemotivují lidi závislé na sociálním státu k hledání práce. Jejich tvrzení dává za pravdu například studie neziskové organizace Agentura pro sociální začleňování. Ta na několika modelových příkladech zkoumala, jak by nástup do práce ovlivnil finanční situaci rodin pobírajících nyní dávky. Výsledky jsou v některých případech znepokojivé: u samostatně žijícího člověka i čtyřčlenné rodiny, kde pracuje jeden z dospělých, by přijetí práce na hranici minimální mzdy znamenalo (po odečtení nákladů na dopravu a stravu) pokles příjmů.

Na tuto skutečnost poukazuje i ředitelka odboru nepojistných sociálních a rodinných dávek ministerstva práce a sociálních věcí Kateřina Jirková. "Velkým problémem jsou obecně nízké mzdy v málo placených oborech - nemusí to být až na hranici minimální mzdy," upozorňuje. Obzvláště vážný je problém v sociálně slabých regionech s nedostatkem pracovních míst - práce není buď žádná, anebo velmi málo placená, a většina lidí proto pobírá alespoň nějakou sociální dávku či na práci zcela rezignuje.

Systém je nicméně podle Jirkové nastaven tak, aby se pracující člověk měl alespoň o něco lépe než dlouhodobě nezaměstnaný. "Pro dávky se proto započítává jen 70 procent příjmů z výdělečné činnosti. Pracující člověk by tak měl mít o zbývajících 30 procent příjmu z výdělečné činnosti více, než kdyby vůbec nepracoval," konstatuje Kateřina Jirková. A dokládá to výpočty. Zatímco samostatně žijícímu člověku bez práce z dávek zůstane po zaplacení nájmu disponibilní příjem zhruba 3400 korun, v případě, že si vydělá 10 tisíc měsíčně, mu na živobytí zbude (po započtení dávek a odečtení nájmu) 7000 korun. Příklady nicméně nepočítají s dodatečnými náklady spojenými se zaměstnáním - třeba právě za dopravu -, které mohou disponibilní příjem dále snížit.

Nejštědřejší z východní Evropy

Jak si Česko v otázce štědrosti sociálních dávek vede v porovnání s jinými zeměmi? Mezinárodní srovnávání sociálních systémů v Evropě je prakticky nemožné: národní úpravy jednotlivých dávek jsou natolik rozdílné, že porovnání nemá vypovídací hodnotu. Zůstává tak jedině srovnání celkových výdajů na sociální účely. Jak z nich vychází Česká republika?

Zajímavé srovnání nabízí databáze Eurostatu. Systémy řadí podle toho, kolik vydají na sociální dávky za rok "na hlavu", tedy na jednoho obyvatele. V něm se Česko umisťuje v dolní polovině - za rok státní rozpočet vydá v průměru na jednoho Čecha 2286 eur, tedy necelých 62 tisíc korun. Více utrácejí všechny západoevropské země, některé dokonce několikanásobně. Absolutním rekordmanem je Lucembursko: na hlavu utrácí na sociální účely bezmála 17 tisíc eur, tedy asi 450 tisíc korun.

Na druhou stranu ale Česko převyšuje v sociálních výdajích na obyvatele všechny východoevropské země s jedinou výjimkou, Slovinskem. Třeba sousední Slovensko a Polsko vydávají na dávkách zhruba o třetinu méně.

 

Zneužívání sociálních dávek

17 tisíc

Tolik případů zneužívání dávek odhalily kontroly Úřadu práce v roce 2015.

100 mil. Kč

Činila celková škoda způsobená zneužíváním dávek.

3000

Problémem sociálního systému jsou lidé pobírající dávky a pracující načerno. Loni jich kontroly odhalily 3000.

Zdroj: Úřad práce


null

Česko se ve výši sociálních dávek na hlavu v rámci EU řadí do spodní poloviny - vůbec nejvyšší dávky se vyplácejí ve Skandinávii, Lucembursku a Nizozemsku. Ze zemí bývalého východního bloku nicméně vyšší dávky vyplácí jen Slovinsko.


Pokles výdajů na státní sociální podporu způsobilo mimo jiné zrušení sociálního příplatku nebo omezení příspěvků na porodné či pohřebné. Naproti tomu ale rychle rostou výdaje na dávky v hmotné nouzi zavedené od roku 2007.

Související