Kdyby se neodpálil, skončil by znovu ve vězení, jehož prostředí dobře znal - v roce 2010 byl odsouzen za střelbu na policisty a vloupání, následně byl ale propuštěn na podmínku. A zpátky se mu evidentně nechtělo.

Raději se vyhodil do vzduchu spolu s dalšími lidmi. Stejně jako to udělal jeho bratr Khalid na stanici metra Maelbeek. Celková bilance jejich útoků je několik set zraněných a více než tři desítky mrtvých.

Radikalizace, islamizace, teror?

Čím více se dozvídáme o teroristických útočnících, tím je jasnější, že jejich radikalizace probíhá podle stejné šablony. Na začátku jde vždy o mladé lidi, kteří se rádi baví. Stejně jako v případě bratrů El Bakraouiových média ex post s překvapením objevují, že šlo o lidi, kteří rádi chodili do klubů, popíjeli alkohol a bavili se s děvčaty.

Odborníci na terorismus ovšem také upozorňují, že zhruba v polovině případů jde o lidi, kteří začínají svoji kariéru krádežemi a vězení dobře znají zevnitř. A že radikalizace jim nabízí nejen jasný myšlenkový směr, ale hlavně životní náplň, která se jinak v jejich domově, kde je nezaměstnanost, nevzdělanost a nízký oficiální příjem běžným průvodcem, vytratila. I proto nemůže ve skutečnosti překvapovat, že centrem a líhní evropského terorismu je Brusel, respektive jeho proslulé muslimské čtvrti Schaerbeek a Molenbeek.

Může existovat stovka reportáží z návštěvy mírumilovného města, jinak administrativního srdce Evropy. A je také jasné, že se většině návštěvníků ani takzvaných "no-go" zón nikdy nic nestane. Je ovšem otázkou, jestli má v jakékoliv části Evropy co dělat čtvrť, kde se "normálně" oblečená žena cítí nejen nepatřičně, ale také ohroženě.

Stejný podiv vzbuzuje i to, jestli je normální, aby v zemi, kde platí jeden (nebo dva jako v Belgii) úřední jazyk, mu v některých částech nikdo nerozuměl. Je tento ultraliberální, nebo spíše přezíravý způsob skutečně tím, co může a má Evropa nabízet občanům, návštěvníkům i dlouhodobým imigrantům?

Spolupráce na věčné časy?

Integrace nefunguje nejen v rámci jedné země, ale ani na nadnárodní úrovni. Po každém teroristickém útoku - stejně tak se stalo i nyní - se sice sejdou politici všech zemí, aby se dohodli na výrazném zlepšení vzájemné spolupráce a na výměně informací. Komu ale tato slova připomínají prázdnou frázi, nemýlí se.

Evropské zpravodajské služby mají dodnes velké problémy už jen s výměnou informací o podezřelých. Pokud platí to, že na Ibrahima El Bakraouiho Belgii upozornilo Turecko s tím, že se chtěl dostat do Sýrie a že se jeho bratr Khalid navzdory zákazu stýkal se svými komplici z dřívějších trestných činů, potom to zcela zjevně ukazuje na neschopnost efektivně nakládat s dostupnými informacemi, vyhodnocovat je a podle toho také jednat.

Ke stejným závěrům musíme nutně dojít i v případě dlouho hledaného Salaha Abdeslama, teroristy a spolupachatele loňských útoků v Paříži. Policie jej sice dopadla v Bruselu, hodinový výslech, který nikam nevedl a v jehož průběhu Abdeslam lhal, ale skutečně nemohl zabránit následným atentátům v Belgii ani nikde jinde. Zřejmě policie předpokládala, že po zatčení bude terorista mluvit čistou pravdu, prozradí vše o evropských buňkách, a to vše za pouhou jednu hodinu.

Boj proti terorismu je samozřejmě složitý. Může skončit pozavíráním členů teroristické buňky jako třeba v případě Frakce Rudé Armády, nebo také nemusí skončit nikdy, jak ukazuje Izrael, jenž je zemí v permanentní bojové pohotovosti.

Evropa si musí ujasnit, co vlastně doopravdy chce, jakou míru integrace dokáže nabídnout a jakou míru náboženské svobody hodlá tolerovat. Pakliže jsou muslimské ženy ohrožovány požadavkem sundat si v určitých situacích pokrývku hlavy, není jejím povinným nošením naopak ohrožena křesťanská žena, která například vstoupí do volně přístupného prostoru nazvaného příznačně "no-go" zóna v srdci Evropy? Je tato realita příznakem náboženské svobody, nebo spíš neschopnosti Evropy prosazovat svoje vlastní práva a povinnosti?

Pokud se Evropa dokázala shodnout na pomoci Řecku, a tato dohoda rozhodně nebyla jednoduchá, potom se musí shodnout i na jednotném postupu v boji proti teroristům. Problém musí řešit Evropa, ne Belgie, Francie nebo Česká republika. Jinak budeme pokaždé tvrdit Je suis Paris, Charlie Hebdo, Brusel nebo cokoli dalšího. A další útoky budou následovat.

obalka Ekonom 2016 13 v nových aplikacích Ekonomu na iPadu, iPhonu a zařízeních se systémem Android.

Související