Kdyby se neodpálil, skončil by znovu ve vězení, jehož prostředí dobře znal - v roce 2010 byl odsouzen za střelbu na policisty a vloupání, následně byl ale propuštěn na podmínku. A zpátky se mu evidentně nechtělo.
Raději se vyhodil do vzduchu spolu s dalšími lidmi. Stejně jako to udělal jeho bratr Khalid na stanici metra Maelbeek. Celková bilance jejich útoků je několik set zraněných a více než tři desítky mrtvých.
Radikalizace, islamizace, teror?
Čím více se dozvídáme o teroristických útočnících, tím je jasnější, že jejich radikalizace probíhá podle stejné šablony. Na začátku jde vždy o mladé lidi, kteří se rádi baví. Stejně jako v případě bratrů El Bakraouiových média ex post s překvapením objevují, že šlo o lidi, kteří rádi chodili do klubů, popíjeli alkohol a bavili se s děvčaty.
Odborníci na terorismus ovšem také upozorňují, že zhruba v polovině případů jde o lidi, kteří začínají svoji kariéru krádežemi a vězení dobře znají zevnitř. A že radikalizace jim nabízí nejen jasný myšlenkový směr, ale hlavně životní náplň, která se jinak v jejich domově, kde je nezaměstnanost, nevzdělanost a nízký oficiální příjem běžným průvodcem, vytratila. I proto nemůže ve skutečnosti překvapovat, že centrem a líhní evropského terorismu je Brusel, respektive jeho proslulé muslimské čtvrti Schaerbeek a Molenbeek.
Může existovat stovka reportáží z návštěvy mírumilovného města, jinak administrativního srdce Evropy. A je také jasné, že se většině návštěvníků ani takzvaných "no-go" zón nikdy nic nestane. Je ovšem otázkou, jestli má v jakékoliv části Evropy co dělat čtvrť, kde se "normálně" oblečená žena cítí nejen nepatřičně, ale také ohroženě.
Stejný podiv vzbuzuje i to, jestli je normální, aby v zemi, kde platí jeden (nebo dva jako v Belgii) úřední jazyk, mu v některých částech nikdo nerozuměl. Je tento ultraliberální, nebo spíše přezíravý způsob skutečně tím, co může a má Evropa nabízet občanům, návštěvníkům i dlouhodobým imigrantům?
Spolupráce na věčné časy?
Integrace nefunguje nejen v rámci jedné země, ale ani na nadnárodní úrovni. Po každém teroristickém útoku - stejně tak se stalo i nyní - se sice sejdou politici všech zemí, aby se dohodli na výrazném zlepšení vzájemné spolupráce a na výměně informací. Komu ale tato slova připomínají prázdnou frázi, nemýlí se.
Evropské zpravodajské služby mají dodnes velké problémy už jen s výměnou informací o podezřelých. Pokud platí to, že na Ibrahima El Bakraouiho Belgii upozornilo Turecko s tím, že se chtěl dostat do Sýrie a že se jeho bratr Khalid navzdory zákazu stýkal se svými komplici z dřívějších trestných činů, potom to zcela zjevně ukazuje na neschopnost efektivně nakládat s dostupnými informacemi, vyhodnocovat je a podle toho také jednat.
Ke stejným závěrům musíme nutně dojít i v případě dlouho hledaného Salaha Abdeslama, teroristy a spolupachatele loňských útoků v Paříži. Policie jej sice dopadla v Bruselu, hodinový výslech, který nikam nevedl a v jehož průběhu Abdeslam lhal, ale skutečně nemohl zabránit následným atentátům v Belgii ani nikde jinde. Zřejmě policie předpokládala, že po zatčení bude terorista mluvit čistou pravdu, prozradí vše o evropských buňkách, a to vše za pouhou jednu hodinu.
Boj proti terorismu je samozřejmě složitý. Může skončit pozavíráním členů teroristické buňky jako třeba v případě Frakce Rudé Armády, nebo také nemusí skončit nikdy, jak ukazuje Izrael, jenž je zemí v permanentní bojové pohotovosti.
EU nepotopí uprchlíci, ale ekonomika. Evropa se může rozpadnout do šesti částí - čtěte ZDE
Hepnarová veze český film do Evropy. Nová generace filmařů má šanci i za hranicemi - čtěte ZDE
Evropa si musí ujasnit, co vlastně doopravdy chce, jakou míru integrace dokáže nabídnout a jakou míru náboženské svobody hodlá tolerovat. Pakliže jsou muslimské ženy ohrožovány požadavkem sundat si v určitých situacích pokrývku hlavy, není jejím povinným nošením naopak ohrožena křesťanská žena, která například vstoupí do volně přístupného prostoru nazvaného příznačně "no-go" zóna v srdci Evropy? Je tato realita příznakem náboženské svobody, nebo spíš neschopnosti Evropy prosazovat svoje vlastní práva a povinnosti?
Pokud se Evropa dokázala shodnout na pomoci Řecku, a tato dohoda rozhodně nebyla jednoduchá, potom se musí shodnout i na jednotném postupu v boji proti teroristům. Problém musí řešit Evropa, ne Belgie, Francie nebo Česká republika. Jinak budeme pokaždé tvrdit Je suis Paris, Charlie Hebdo, Brusel nebo cokoli dalšího. A další útoky budou následovat.
v nových aplikacích Ekonomu na iPadu, iPhonu a zařízeních se systémem Android.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Julie Hrstková



