Za odpor k imigrantům může i naše nepozornost, říká český ekonom. Na výzkum získal 30 milionů

Napadá vás příklad zkratkovitého jednání z poslední doby?

Nyní se hodně diskutuje o imigrantech. Jde o důležité téma, kdy se rozhoduje o kvalitě našich životů a hlavně životů přicházejících lidí. Většinou na ně máme vyhraněné názory. Ale viděli jsme, že se mohou rychle změnit. Řada Evropanů, včetně britského premiéra Davida Camerona, začala na věc pohlížet jinak, když se v médiích objevila fotka mrtvého chlapce na pláži. Přitom už dříve museli všichni vědět, jak imigranti vypadají a jak cestují do Evropy.

Podobně případ, kdy schizofrenička ve Žďáru nad Sázavou zabila studenta, vede k tomu, že politici i veřejnost volají po lepším hlídání schizofreniků. Nikdo se nezabývá tím, že šlo o ojedinělý útok. Nesrovnává se, zda je počet trestných činů u schizofreniků vyšší, nebo nižší než v běžné populaci. Prostě se jen útržkovitá informace o jednom konkrétním případu zobecní.

Chcete sledovat, jak politici využívají nepozornost běžných lidí...

Ano. Ale nepozornost se týká i politiků samotných. Často vůbec nemají špatné úmysly, ale jsou hrozně zahlcení, nemají čas o věcech přemýšlet.

Nejprve se objevila ukrajinská krize a válka, která stále pokračuje. Všichni to řešili. Když vypukla řecká krize, začali se jí politici věnovat. Ovšem problémy Ukrajiny nejsou dořešené, ale už se o ně nikdo příliš nestará. Z řecké krize zase v jednu chvíli všichni přeskočili na imigrační vlnu.

Jak ale postupovat? Stále se něco děje...

Část politiků a úředníků by se měla zaměřit na vytváření dlouhodobé koncepce. To, že do Evropy dříve nebo později přijde migrační vlna, bylo jasné, protože imigranti se tady mají lépe. Já se jim nedivím, odchod za lepším je v ekonomii běžný princip. Jenže ačkoliv jsme migrační vlnu mohli očekávat, nejsme vůbec připraveni. Veřejná diskuse se vede dva měsíce a já zatím neslyšel jediný rozumný návrh na řešení.

Nyní premiér Sobotka řekl, že pošleme 100 milionů na podporu migrantů. To je směšné. Kdyby poslal 10 miliard, bylo by to zhruba jedno procento státního rozpočtu. Naše pomoc by vypadala jako vážně míněná a možná by se přidaly další země.

Nebo zvažujeme, kam imigranty umístit. Myslím, že řada lidí má volné byty, které by jim i poskytla, ale stát by musel garantovat, že bude případné problém s imigranty řešit. Třeba, že je přestěhuje jinam, pokud o to vlastníci bytů požádají. Běžní lidé by tak nenesli riziko v případě problémů.

Doktorát jste si dělal na Princetonské univerzitě. Čemu bychom se tam mohli přiučit?

Líbilo se mi, že se v kampusu potkávali lidé z různých oborů, od fyziků po filozofy. Každý den jsme spolu večeřeli a mohli probírat témata napříč různými oblastmi. Navíc když máte nápad, můžete se nejlepších lidí z oboru zeptat, co si o něm myslí, ušetří vám to spoustu času.

Ve Spojených státech jste působil v týmu nositele Nobelovy ceny Christophera Simse. Jak vás ovlivnil?

Spoustu věcí jsem se od něj naučil – třeba co je ve vědě důležité, co je pomíjivější – a řada věcí mi dochází až časem. Navíc stále spolupracujeme. Christopher Sims je v dozorčí radě našeho akademického institutu CERGE-EI. Za dva týdny nám například pomůže vypracovat koncepci dalšího rozvoje, poradí, co bychom mohli dělat, koho najmout, koho vyhodit.

Věnujete se teorii racionální nepozornosti. Promítá se to do vašeho osobního života?

Jsem k sobě tolerantnější. Když udělám chybu, tak si řeknu: vždyť je normální něco opomenout. Přichází mi třeba spousta e-mailů, je náročné všechny číst pozorně a soustředit se i na další věci. Nyní se proto snažím otevřít první e-mail až odpoledne.

Když jsem jel do Bruselu na klíčový pohovor kvůli prestižnímu grantu, dva dny předtím jsem si nečetl e-maily a nesledoval zprávy. Prostě jsem se snažil koncentrovat.

Asi se to vyplatilo. Čím jste mezinárodní porotu dvaceti odborníků přesvědčil?

Jde o důležité téma, o kterém toho zatím moc nevíme. Budu propojovat poznatky psychologů a ekonomů.

Chcete teoretické poznatky dovést do praxe?

To mě zajímá víc a víc. V minulosti jsem se věnoval hlavně teorii, pak jsem začal věci také testovat. Nedávno jsme s kolegy například provedli experiment, kdy jsme zkoumali, jak zaměstnavatelé reagují na životopisy se stejnými parametry, ale odlišnými jmény. Zjistili jsme, že pokud je člověk Vietnamec nebo Rom, musí obeslat dvakrát nebo třikrát více inzerátů než ostatní.

- Jak politici využívají nepozornosti voličů?

- Proč se jim vyplatí vytvářet dotace na míru vybraným skupinám lidí?

- A jak přesvědčit veřejnost, že je rozpočet s velkým schodkem vlastně dobrý kompromis?

Odpovědi najdete v aktuálním čísle týdeníku Ekonom. Nové číslo Ekonomu si můžete koupit i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání také na iPadu a iPhonu.