Evropa koketuje s eurem, které nikdo nebude chtít. Ani Češi

Pokud chcete v evropské debatě něco prosadit, pohrozte, že v opačném případě to bude voda na mlýn extrémní pravici. Pokud ale ten samý argument používají obě strany sporu, je něco zjevně špatně.

Přesně to se nyní děje v rozjíždějící se debatě o další integraci eurozóny. Že se po řecké anabázi společná měna musí změnit, o tom nikdo nepochybuje, jen není jasné, jaký je ten správný způsob. Francouzský prezident François Hollande se postavil do čela politiků, kteří prosazují vlastní vládu členů eurozóny a chtějí vytvořit stát ve státě, myšleno v Evropské unii.

Pokud se tak podle Hollanda nestane, bude to úspěch extremistů, které "děsí podoba světa, protože si přejí návrat zdí a drátů". Naopak odpůrce další integrace eurozóny - většinou jde o kandidátské země na přijetí eura - reprezentuje například bývalý švédský ministr financí Anders Borg, podle kterého je fiskální integrace eurozóny obrovský omyl, schválení vyššího danění severu ve prospěch jihu, a to vše povede jen k tomu, že k euru nikdo nepřistoupí.

Integrace eurozóny prý jen podnítí "silnou pravičáckou reakci". Tak jak to je? Je další integrace eurozóny ku prospěchu věci, či ne? Odpověď je důležitá i pro Česko, kde se čím dál urputněji sváří příznivci a odpůrci eura.

Francouzský prezident Hollande evokoval starou představu někdejšího předsedy Evropské komise Jacquesa Delorse o speciální vládě pro země eurozóny. Hollande přidává vlastní rozpočet eurozóny a vlastní parlament. Dohromady by se tak podle Hollanda měnová unie měla doplnit i o fiskální unii a z eura by se konečně stalo to, co mělo být od počátku - udržitelná optimální měnová unie.

Hollande samozřejmě není první, kdo něco takového navrhuje. Před měsícem německý ministr hospodářství Sigmar Gabriel a jeho francouzský kolega Emmanuel Macron přišli s konkrétním řešením, jak by nová eurozóna mohla fungovat: základem společného rozpočtu eurozóny by měla být daň z finančních transakcí a část harmonizovaných firemních daní. Navrhují i dlouho probíraný společný evropský dluhopis - eurobond, za který by ručily společně všechny státy. A z Evropského stabilizačního mechanismu by nebyl jen půjčovatel poslední záchrany, ale cosi jako obdoba Mezinárodního měnového fondu, který rád a ochotně půjčuje.

Je pochopitelné, že tyto vize nevzbuzují mnoho zájmu u severnějších států s eurem či států s kandidátským statusem. Podle zmíněného Borga výsledkem bude jen vyšší zdanění severu, aby se mohl dotovat krachující jih. Eurozóna bude podle něj "méně otevřená, méně liberální a méně dynamická".

Podívejme se na věc z pohledu Česka. Jak by vypadalo euro, kdyby se k němu příští vláda rozhodla po volbách v roce 2017 přistoupit? Domácí úkoly by zůstaly asi podobné. Maastrichtská kritéria podmiňující přijetí eura splňujeme. Kritérium cenové stability není problém. Kritérium stavu veřejných financí je také přijatelné, byť deficit tu a tam vyskočí nad stanovenou hranici. A úrokové sazby také nejsou mimo kritéria. Dokonce ani stabilita měnového kurzu by neměla být problém, ačkoliv se po intervencích České národní banky může někomu kurz jevit jako slabý bod. Není tomu tak.

Jestliže domácí úkoly zůstávají stejné, tak zahraniční nabídka z eurozóny ale zasluhuje hlubokou úvahu. Představme si, že dojde na Hollandovu vizi integrace eurozóny. Česko bude nejen přistupovat k měně, na kterou jsou navázány obrovské garance v záchranných eurovalech. Přistoupením ke společné měně se republika vzdá například příjmu z povinné daně z finančních transakcí a odčerpá se i část korporátní daně. Veškeré takto vybrané peníze půjdou do projektů výhradně eurozóny. Těmi mohou být vzdělávací programy, ale také pomoc Řecku či dalším krachujícím zemím. Demokratickou kontrolu zastoupí zákonodárci eurozóny včetně několika málo českých poslanců.

Láká vás to? Odvést daně do pokladny eurozóny a pak se nechat přehlasovat ve speciální komoře europarlamentu blokem jižanských zemí? Ne, tohle není ta nejlepší nabídka společné měny a Borg má pravdu, že integrace eurozóny tohoto typu jen odradí Švédy, Poláky (a doplňme, že třeba i Čechy) od rychlého přijetí eura. Politikou se přece nedá nahradit absence smysluplných ekonomických pravidel eurozóny.

Pokud se o to budou dál Hollande a spol. pokoušet, tak jen podnítí odpůrce eura v kandidátských zemích. V Česku především Andreje Babiše, který veřejně prohlašuje, že bez eura je nám lépe. Tento politik mimo jiné přišel i s myšlenkou referenda, které by se konalo spolu s volbami v roce 2017. Pokud až dosud žila naděje, že v případném referendu by šlo Čechům vysvětlit vedle minusů i nepopiratelné plusy eura, pak po novém směřování klubu k vlastnímu rozpočtu, výběru daní a přerozdělování je tato naděje už pouhou iluzí.