Řecko má stejně daleko k Bruselu jako k Moskvě. Evropa ho nechce ztratit

Řecká krize trvá už pět let a nijak se nezdá, že by jen tak měla skončit. Nikdo už ani neumí vysvětlit, proč tato země již dávno nevystoupila z eurozóny, neobnovila drachmu a nepokusila se sama nalézt ztracenou ekonomickou rovnováhu. A proč pokračuje kolotoč půjček, kdy se vše halí do frází o solidaritě.

Poměrně jasně to vidí vlivný americký geograf a politický myslitel Robert Kaplan. Ten už delší dobu tvrdí, že Řecko testuje, zda je celý evropský projekt životaschopný. Navíc je podle něj zemí, kde už od starověku začíná i končí Evropa. A tím i Západ, který ji proto přirozeně nechce ztratit.

To ale není jednoduchý úkol. Politicky zaostalý a ekonomicky problémový stát je vzdálený od Bruselu stejně jako od Moskvy. Kulturně má s ohledem na historii i pravoslaví k Rusku stejně daleko jako k Evropě.

Potvrzuje to i nedávná minulost. Na počátku studené války Řecko jen taktak zůstalo v západním táboře a jen v důsledku občanské války a zásluhou osudového jednání mezi britským premiérem Winstonem Churchillem a sovětským šéfem Josefem Stalinem v roce 1944 v něm komunismus nezvítězil a země se nakonec stala i součástí NATO. 

Přičemž vše mohlo dopadnout obráceně a Řecko by se stalo výspou Kremlu namířenou proti Itálii a Blízkému východu.

To vše je i dnes, kdy ideologii vystřídaly geopolitické zájmy velmocí a kdy se k Rusku přidává Čína, nutné brát  v úvahu, protože řecká finanční krize je od rozpadu Jugoslávie nejvýznamnějším ohrožením jednoty celého starého kontinentu.

"Jak na příkladu Řecka dobře vidíme, Evropa zůstává skutečně ambiciózním a dosud nedokončeným projektem, který bude ve světě otřeseném krizí prostoru ovlivňován vývojovými tendencemi a nepokoji z jihu a východu," tvrdí Kaplan ve své knize Pomsta geografie.

Jde o zajímavé postřehy. I v nich však chybí to podstatné: požadavek na nějaký nový Marshallův plán, který by předluženou kolébku antické civilizace a tím i západního světa konečně vytáhl z bryndy.