Nevěřme tomu, že elektřina je levná, říká šéf EP Energy pro strategi

Zdatný diskutér, který se nebojí nazývat nepříjemné věci pravými jmény. Takový je ředitel pro strategii společnosti EP Energy Jiří Feist. Bývalý dlouholetý manažer společností ČEPS a ČEZ v současnosti pracuje pro Křetínského holding EPH. Varuje před rozkladem energetiky, který pocítí všichni spotřebitelé elektrické energie. Pokud se trendy nezmění, tak podle jeho slov máme jistotu, že elektřina bude drahá - a nekvalitní.

Česko má konečně s asi pětiletým zpožděním aktualizovanou Státní energetickou koncepci. Co si myslíte o tomto materiálu? Je to jen takové slohové cvičení, nebo koncepci máme brát vážně?

Musíme ji brát všichni vážně, přestože neodráží zcela poslední vývoj v Evropě. Je to výsledek mnohaleté práce, který ukazuje potenciální směry a trendy, kam by se česká energetika mohla ubírat. Obsahuje v sobě hodně zadání ohledně přípravy další legislativy. Podle ní vzniknou i regionální energetické koncepce, které s ní budou muset být v souladu. Co je pro mne trochu zklamáním, že je malý zájem o osud českého teplárenství.

Častá kritika dopadá na preferování jaderné energetiky či obecně velkých zdrojů. Jenže v praxi investoři preferují malé lokální zdroje energie...

Energetika prochází zásadní generační změnou. Ještě před 10 lety se drtivá většina elektřiny vyráběla ve velkých centrálních zdrojích, které byly napojené do přenosové soustavy. Určitou výjimku představovaly teplárny, které byly napojené do regionální distribuční soustavy. Dnes se poměr výrazně mění, podíl malých zdrojů již přesáhl 20 procent a dál roste. Přenosová i distribuční soustava se tomu musí přizpůsobit, a to včetně celého systému řízení provozu, abychom stále měli stejnou bezpečnost a spolehlivost dodávek elektřiny.

Jak velký výkon malých zdrojů dnešní energetická soustava unese, aby dál spolehlivě fungovala?

Dříve se hovořilo o poměru 70 ku 30 ve prospěch velkých zdrojů, dnes se udává poměr až 50 na 50. Poměr může být v praxi různý s ohledem na specifika daného regionu, ale velké elektrárenské zdroje budeme dál potřebovat. Je to jeden z momentů, který chybí ve všech koncepcích a energetických politikách.

Lze tedy stručně říci, že bez velkých elektráren a přenosové soustavy se v dohledné době neobejdeme?

Často se zapomíná na fakt, že přenosové soustavy integrují evropské trhy, integrace zvyšuje spolehlivost a umožňuje mezinárodní obchodování s elektřinou. Bez nich to prostě nepůjde, z Česka do Německa neprodáte ani kilowatthodinu. Všichni hovoří o integraci Evropy, ale v energetice se děje pravý opak. Mnoho zemí, včetně Česka, instaluje na svých hranicích speciální transformátory, které tok elektřiny přes hranice omezují.

Němci chtějí odstavit jaderné elektrárny do roku 2022, uhelné nejpozději do roku 2050. Otázka zní: Bude pak jejich energetická soustava ještě fungovat?

Tak rychlý odklon od jádra i uhlí nebude možný. Tato zásadní změna není reálná bez rekonstrukce elektrizační soustavy, myšleno zásadní dostavby infrastruktury bez přechodu na chytré sítě - smart grids - a další opatření, jako je třeba progresivní cena za způsobenou odchylku. Již dnes mají Němci velké problémy prosadit výstavbu nových elektrických vedení. Hodně lidí si začíná problém uvědomovat a ve výsledku budou muset přibrzdit. Politici dnes chtějí ukázat, jak jsou progresivní, bez ohledu na odpovědnost za možné důsledky.

Problém je tedy v tom, že se dnes málokdo zajímá o stabilitu sítě...

Problémem je dnes odpovědnost. Může přijít kdokoli a postavit si elektrárnu, jakou chce, což není úplně špatně. Ale přenosové a distribuční soustavy mají jen malou šanci jeho plány ovlivnit. Vyhýbám se slovu regulovat, protože dnes už v energetice - stejně jako v jiných oborech - je v Evropě přeregulováno. Brzy nás čeká diskuse, zda budeme mít dost zdrojů pro udržení bezpečného provozu přenosové soustavy, pokud bude dál probíhat neřízená decentralizace energetiky. Nové uhelné elektrárny již těžko v Česku postavíme, zbývá tedy jádro.

Jenže plány na nové jaderné reaktory ztroskotávají na zhroucené tržní ceně a politici se nemohou shodnout, zda je vhodné jim poskytnout garantovanou cenu...

Dnes si myslíme, jak je elektřina levná, když stojí něco přes 30 eur za megawatthodinu. Jenže Německo vyplácí dalších 65 eur ve formě dotací na obnovitelné zdroje, přičtěte, k tomu vyšší náklady na provoz sítě a jste na 100 eurech za megawatthodinu. Před 10 roky to nebyla ani polovina. V České republice je příspěvek na obnovitelné zdroje v přepočtu okolo 25 eur za megawatthodinu. Evropská unie nyní přemýšlí, jak se v energetice vrátit k tržním principům. Ale zatím neprosazuje konkrétní opatření, která by trh oživila.

- Vyplatí se ještě skupovat staré evropské uhelné elektrárny?

- A jaký vliv na cenu elektřiny má vlna zájmu o malé lokální zdroje?

Odpovědi najdete v aktuálním letním dvojčísle čísle týdeníku Ekonom. Koupit si ho můžete i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání také na iPadu, iPhonu a tabletu Samsung.