Dr. Oetker: Kuchyně z prášku

Německý podnikatel August Oetker způsobil revoluci v kuchyni. Hospodyňkám totiž výrazně ulehčil práci trvanlivým práškem do pečiva. Jím založená rodinná firma Dr. Oetker toto zboží v nezměněné podobě vyrábí dodnes, a s ním mnoho dalších výrobků v prášku. Kromě toho se však vrhla do řady dalších oborů.

August Oetker se narodil na počátku roku 1862 v dolnosaském městě Obernkirchen na severozápadě Německa. Byl synem pekaře. Nejprve se vyučil lékárníkem, posléze získal vyšší vzdělání studiem přírodních věd v Berlíně. Následně ještě přidal doktorát filozofie z univerzity ve Freiburgu.

V roce 1891 koupil v Bielefeldu lékárnu, v níž si zřídil laboratoř. Připravovat a prodávat léčivé preparáty mu však nestačilo. Toužil vymyslet něco, co na trhu dosud chybělo. Rozhodl se vyvinout spolehlivý kypřicí prášek, který by oproti stávajícímu americkému byl mnohem trvanlivější, navíc bez pachuti a zápachu.

Německé hospodyňky v té době mohly ke zvětšení objemu a odlehčení těsta používat takzvanou kypřicí mouku vyvinutou Justem von Liebigem, jež ale měla mnoho nevýhod. Její životnost byla velmi krátká a výsledek býval vždy nejistý. Někdy se pečivo povedlo, jindy nikoli. Lidé přitom nechtěli vyhazovat peníze zbůhdarma, protože pro mnoho rodin byly suroviny, jako mouka a cukr, ještě příliš drahé. Další možností, jak těsto nakypřit, zůstávalo droždí. To se ovšem hodí především pro přípravu chleba, zatímco pro sladké pečivo často není vhodné kvůli výrazně kvasinkové chuti.

Lékárník, který experimentoval

Při vývoji nového kypřicího prášku Oetker zkombinoval své praktické znalosti z pekárenství, které získal doma, s experimentálním přístupem lékárníka a přírodovědce. Nechtěl přitom nikoho předčasně zasvětit do svých skutečných plánů, pročež některé své pokusy prováděl nikoli v laboratoři, nýbrž potají v malé komůrce na nářadí.

Nový prášek do pečiva fungoval na principu uvolňování oxidu uhličitého, které se spouští chemickou reakcí. V těstu tak vznikají bublinky, a tím dochází k jeho zkypření. Základní složky kypřicích prášků tvoří jedlá soda, kyselina a škrob.

První moderní kypřicí prášek Oetker vyvinul v roce 1893 (patentovat si ho nechal o 10 let později). Oproti jedinému dosavadnímu prášku do pečiva, který vynalezl o 40 let dříve Američan Eben Norton Horsford, byla Oetkerova směs mnohem trvanlivější a spolehlivější. Jeho prášek výrazně předčil i kypřicí mouku, a splnil tedy vše, co si od něj mladý lékárník sliboval.

Zbývala zdánlivá maličkost: prášek se musel prosadit na trhu. Oetker byl ovšem stejně schopný obchodník jako vynálezce. Vymyslel například heslo "Plně ručím za čistou kvalitu", z něhož se později stalo motto "Kvalita je nejlepší recept".

A právě recepty byly tím správným nástrojem, který novému výrobku usnadnil cestu do kuchyní. Oetker totiž pod názvem Almanach pro nemocné vydával reklamní sešity, kde vedle léků ze své lékárny propagoval také kypřicí prášek, přičemž součástí těchto sešitů se staly rovněž recepty na dort a bábovku. Čtenářům se sliny jen sbíhaly.

Praktické rodinné balení

K rozšíření Oetkerova prášku, který se nazýval Backin, přispělo rovněž to, že ho od počátku prodával v praktickém malém balení, jehož obsah se skvěle hodil k pečení pro čtyřčlennou rodinu. Jeden sáček byl určen například na jeden koláč, což bylo každému srozumitelné. Výsledkem bylo dobře nakypřené těsto, přičemž prášek byl trvanlivý a měl zcela neutrální chuť.

Jako podnikatel postupoval Oetker pomalu, ale jistě. Nepůjčoval si. Nenechal svoji firmu ovládnout žádnými finančními dravci, kteří by mu sice umožnili okamžitě rozjet velkovýrobu, ale zároveň by ho stejně rychle zbavili vlády nad společností. Místo toho uvážlivě investoval prostředky, které vydělal, a své soukromé podnikání tak rozšiřoval krok za krokem.

Receptů na pečení za pomoci kypřicího prášku stále přibývalo. Objevovaly se jak na obalech tohoto zboží, tak v brožurách o léčení, až se z nich časem staly slavné sešity kuchařek Dr. Oetkera. To už se ovšem prášek nevyráběl v lékárně, nýbrž v nové velké továrně.

Podnikatel své zboží opatřil působivým logem, užívaným v upravené podobě dodnes - jde o světlou ženskou hlavu na červeném podkladě. K tomuto symbolu připojil další slogan: "Jasná hlava používá stále Oetkera". Pozitivní roli přitom sehrál i podnikatelův doktorát, protože vysokoškoláků bylo v té době ještě málo a Němci si jakéhokoli doktorského titulu velice vážili.

Sortiment se postupně rozšiřoval. Svým způsobem revoluční byl i druhý nosný výrobek, mimořádně jemný škrob, kterému podnikatel propůjčil zdrobnělinu vlastního jména, tedy Gustin. Tento výrobek propagoval jako dětskou výživu a jako zahušťovadlo, které se výborně hodí při domácím zavařování marmelád a džemů. Také toto zboží zůstalo v nabídce firmy až do dnešních dnů.

Průkopník moderního marketingu

Oetker dále prodával řadu výrobků ve vhodném balení pro použití v domácnostech. Šlo například o vanilkový cukr či o směs na přípravu pudinků. Všechny tyto produkty hospodyňkám usnadnily život a mnoha rodinám osladily sváteční dny.

August Oetker zároveň patřil k prvním evropským podnikatelům, kteří si plně uvědomovali význam obchodníků a jejich kvalifikace. Vypracoval na tehdejší dobu mimořádně propracované metodické pokyny pro prodej a své obchodní cestující osobně školil. Firma prožívala idylickou dobu; byla finančně naprosto zdravá a stabilně rostla.

První světová válka však znamenala lidskou a hospodářskou pohromu. Bohatého podnikatele zcela zlomila zpráva o smrti jediného syna Rudolfa. Tento důstojník císařské armády padl v březnu 1916 v bitvě u Verdunu. Jeho ovdovělé ženě se o šest měsíců později narodil pohrobek Robert August Oetker. Zcela zdrcený zakladatel zemřel v lednu 1918 v Bielefeldu, kde stála jeho továrna a kde také bydlel. Bylo mu 56 let.

Vdova po zakladatelově synovi se hned v roce 1919 znovu výhodně provdala. Vzala si Richarda Kaselowského, blízkého přítele svého zemřelého muže. Její druhý manžel byl právník a ekonom, navíc byl nejstarším synem zámožného továrníka. Společně vychovávali vnuka zakladatele firmy Oetker a dědice tohoto slavného jména.

Zkušený manažer Richard Kaselowsky převzal v roce 1920 faktické řízení firmy, jež v té době zaměstnávala přes 600 pracovníků, a přivedl ji k mezinárodní expanzi. Společnost záhy pronikla zejména do Nizozemska, Belgie, Dánska, Norska a Itálie, ale také do Československa. V roce 1923 si tu pořídila závod, který dostal název Dr. Oetker, Továrna poživatin Brno. Pojmenování stěžejního výrobku "prášek do pečiva" si Češi tvůrčím způsobem zkrátili na "prdopeč".

Hnědé stíny nad idylou

Německý podnik úspěšně přestál i meziválečnou velkou hospodářskou krizi. V době největší bídy a nezaměstnanosti na počátku 30. let firma publikovala takzvané "hubené recepty", které hospodyňkám radily, jak péci chutné výrobky, když nemají dost peněz na drahé suroviny a musejí se spokojit s malým množstvím a levnými náhražkami.

Samotný Kaselowsky, který nouzí rozhodně netrpěl, se v roce 1933 stal členem Hitlerovy NSDAP. Byl značně aktivní, vystupoval jako kovaný nacista z přesvědčení a všemožně se snažil o sblížení s nejvyššími pohlaváry režimu.

Třetí říší rozpoutaná válečná vřava nejprve znamenala skvělé obchody. Firma se totiž stala významným dodavatelem wehrmachtu, jehož důstojníci soudili, že s vyhlídkou na dobrou bábovku se germánským nadlidem lépe bojuje. Posléze však druhá světová válka přinesla katastrofu: rodina si nechala v suterénu své vily v Bielefeldu zřídit soukromý protiletecký kryt, který při náletu v roce 1944 neodolal přímému zásahu amerických bomb. Pod troskami přepychového sídla zahynul jak Kaselowsky, tak jeho žena a jejich dcery Ilse a Ingeborg.

Vedení převzal zakladatelův osmadvacetiletý vnuk Rudolf August Oetker, tedy ten, který se narodil v roce 1916 až po smrti svého biologického otce. O významu firmy Dr. Oetker pro hospodářství nacistického Německa svědčí fakt, že po úmrtí svých příbuzných mohl opustit povinnosti důstojníka zbraní SS, aby šéfoval rodinnému podniku. K jednotkám SS se přitom mladý Oetker přihlásil dobrovolně. Za sebou měl i výcvikový kurz v koncentračním táboře Dachau.

V roce 1945 zatkli Rudolfa Augusta Oetkera Britové. Po dvou letech denacifikace se však mohl k řízení firmy vrátit. Podařilo se mu ji zachránit a v době západoněmeckého poválečného hospodářského zázraku ji opět přivedl k expanzi. Popularita značky zůstala v Německu stále vysoká; jen Bible se prodávala ve větším počtu než kuchařky společnosti Oetker.

Rudolf August Oetker nejprve výrazně posílil produkci pudinků, takže si vysloužil přezdívku "pudinkový král". Postupně se mu podařilo znovu odkoupit řadu zahraničních továren, vyvlastněných v důsledku druhé světové války (pochopitelně s výjimkou těch, které zůstaly na druhé straně železné opony). Dnes konglomerát Oetker působí ve zhruba čtyřicítce zemí, v Itálii ovšem z historických důvodů nikoli pod svým jménem, ale pod označením Cameo.

Zároveň začal Rudolf August Oetker rozšiřovat sortiment o celou řadu zcela nových produktů. Firma tak nabídla nejen dezerty v prášku a podobné tradiční zboží, ale rovněž mrazené potraviny, pivo (značky Radeberger či Clausthaler), šumivá vína či vodku Gorbatschow. V portfoliu skupiny Oetker se ocitlo rovněž gigantické rejdařství Hamburg Süd (lodní doprava dnes tvoří skoro polovinu celkových příjmů skupiny), banka Bankhaus Lampe, nakladatelství, chemička a luxusní hotely.

Tři ženy a osm potomků

Produkty firmy Dr. Oetker stále znali i někteří Češi a Slováci, od 60. let je totiž prodával Tuzex. Na počátku 90. let firma koupila škrobárenský závod Slovamyl v Bolerázu. Po rozdělení federace vznikla česká společnost Dr. Oetker, která původně dovážela zboží ze Slovenska. Později si Dr. Oetker koupil závod na výrobu mrazené pizzy Guseppe v Rokytnici v Orlických horách, který však posléze prodal a ponechal si jen jeho značky. Od roku 1998 firma vyrábí v Kladně přísady na pečení, směsi na pečení, pudinky a dezerty v prášku, přípravky pro zavařování a další zboží.

Idylický svět reklam se šťastnými rodinkami a skotačícími dětmi, které myslí jen na nějaký ten báječný čokoládový pudink, je však realitě dnešní rodiny Oetkerů na hony vzdálen. Rudolf August Oetker byl totiž třikrát ženatý a zplodil osm dětí, které si mezi sebou nerozumějí. Nejmladší trojice občas komunikuje s potomky z prvních dvou manželství jen prostřednictvím právníků, ačkoli navenek všichni svorně deklarují, že zájem firmy stojí nad zájmem rodiny.

V roce 1981 převzal řízení podniku August Oetker (narozený v roce 1944), jeho otec však ještě dlouho skrytě tahal za nitky. Patriarcha Rudolf August Oetker zemřel v roce 2007 ve věku 90 let, a od té doby se situace mezi dědici, z nichž každý drží přesně 12,5 procenta akcií, výrazně zkomplikovala.

V roce 2010 se August Oetker musel v souladu se stanovami přesunout na místo předsedy správní rady, protože dosáhl věku 65 let. Chtěl toto interní pravidlo změnit se zdůvodněním, že dokud žil autoritářský otec, stejně nebyl plnohodnotným šéfem. Ostatní ho ale přehlasovali. Operativního řízení se tak ujal jeho mladší bratr Richard Oetker (narozený v roce 1951), i ten ovšem musí na místě generálního ředitele skončit, až mu bude 65 let. A k tomu dojde již za rok.

Mezi sourozenci tak stále doutná urputný boj o moc. Situaci komplikuje skutečnost, že každé strategické rozhodnutí musí získat podporu tří pětin členů správní rady, takže tři potomci z posledního manželství dokážou v případě potřeby zablokovat vše, co prosazují jejich starší nevlastní sourozenci. V příštím roce se tedy ukáže, zda se dědici dokážou nejen nějak domluvit, ale také dohodu dodržet. Jinak by jedné z největších a nejúspěšnějších evropských rodinných firem hrozil rozpad.

2,6 miliard eur

Tolik v roce 2013 utržila skupina Oetker z prodeje potravin.

Skupina Oetker

- Rodinná firma, která zahrnuje výrobu potravin (zejména práškových směsí, dezertů a pizzy), rejdařství, pivovary, produkci vína, sektu a lihovin, hotely, banku a nakladatelství.
- Její tradice sahá do roku 1891.
- Zakladatelem firmy byl August Oetker, vynálezce trvanlivého prášku do pečiva.
- Osm pravnuků zakladatele má ve firmě stejný podíl, každý 12,5 procenta.
- Tržby v roce 2013 činily 10,8 mld. eur.
- Na Německo připadá 32,4 procenta tržeb, na ostatní evropské země 26,6 procenta a na zbytek světa 41 procent.
- Skupina má 26 900 zaměstnanců.

August Oetker si nenechal firmu ovládnout finančníky. Rozšiřoval ji krok po kroku z vydělaných peněz. Dnes patří k největším rodinným podnikům v Evropě.

Propagační autobus. Vozidlo s kuchyní, vzorky a promítacím systémem křižovalo ve 30. letech Německem. Proud dodával generátor v přívěsu ve tvaru bábovky.

Reklama na kypřicí prášek. Takto firma v roce 1930 propagovala svůj vynález z roku 1891.

Foto: Shutterstock, ČTK, Profimedia.cz, archiv