Několikaletého setrvalého růstu akcií, který není doprovázen růstem zisků podniků, ekonomickým růstem, inflací nebo třeba zvyšováním produktivity, si nedávno povšimla i šéfka americké centrální banky Fed Janet Yellenová. Letmé podotknutí nadhodnocených akcií jejich růst na chvíli zabrzdilo.

Jen na chvíli. Důvod, proč akcie stoupají, totiž nemá nic společného s ekonomickou realitou. Akcie rostou, přestože americký trh zaznamenává posledních osm měsíců v řadě větší odliv než příliv peněz. Zdražování akcií totiž souvisí s dlouhodobě levnými penězi a jejich nabídkou centrální bankou Fed. V kombinaci se způsobem odměňování manažerů je výsledkem značně toxický koktejl.

Příjmy managementu korporací se odvíjejí od ceny akcií. Ve chvíli, kdy roste, rostou také jejich odměny, bonusy i mzdy. Bylo by samozřejmě možné zvyšovat cenu akcií tím, že podnik bude neustále růst, vyrábět a prodávat víc a bude generovat vyšší zisk. V situaci levných peněz je ovšem podstatně jednodušší a rychlejší "vyhnat" cenu akcií jinak.

Podle nedávné studie Morgan Stanley se americké korporace masivně zadlužují na trhu dluhopisů a takto získané levné peníze používají na nákup vlastních akcií. Vyšší poptávka a stahování akcií z trhu vedou k rychlému růstu jejich ceny. To přináší zisky majitelům akcií a manažerům odměňovaným za pomoci opčního programu navázaného na cenu akcií. A protože chuť po bohatství nemá žádný limit, manažeři neustávají v odkupu a akcionáři, kterým se zvyšuje majetek, minimálně nic nenamítají.

Výsledkem je, že jsou podniky zadlužené více než před krizí. Protože potřebují peníze na odkup akcií a na splácení dluhů, neinvestují do vlastního rozvoje, do inovací, nákupu technologií. A také nevytvářejí nová pracovní místa, a už vůbec nezvyšují mzdy. Protože kdyby vedení korporací utrácelo za podobné "nesmysly", nemělo by na to, co považuje za nejdůležitější, tedy na vlastní příjmy. Podle všeho je stagnace mezd - s výjimkou příjmů topmanagementu - jedním z výsledků levných peněz.

Podle odhadů americký index S&P 500 vzrostl od roku 2009 o 200 procent, výnos na akcii se zvýšil o 87 procent, zatímco zisk na akcii vzrostl za stejnou dobu jen o 22 procent. Což znamená, že 17procentní roční růst ceny akcie udělala poptávka a 4 procenta reálné výsledky.

Podle odhadů společnosti FactSet jen loni firmy zahrnuté v indexu S&P 500 utratily 940 miliard dolarů na výplatu dividend a odkup vlastních akcií, což je částka, která odpovídá 90 procentům korporátního ročního zisku. Stejná politika má pokračovat i letos, kdy podle předpokladu banky Goldman Sachs hodlají firmy investovat přes bilion dolarů na odkup vlastních akcií a výplatu dividend. Objem zpětných odkupů má vzrůst o 18 procent a dividendy o 7 procent oproti roku 2014.

Honba za okamžitou cenou akcie skončí ve chvíli, kdy centrální banky začnou zvyšovat sazby. V tu chvíli se ovšem zadluženým podnikům zdraží financování dluhu a budou mít problémy. Poté bude následovat prudký propad akcií. Jenže kolaps cen na finančních trzích si nepřeje nikdo, protože akcie jsou v portfoliu velkých amerických penzijních fondů. Stávající situace vlastníkům akcií i manažerům vyhovuje.

Jediný, kdo na to doplácí, je reálná ekonomika, protože peníze, které v rámci pomoci růstu pouštějí do oběhu centrální banky, přispívají pouze k růstu cen na finančních trzích. Nikoli k růstu průměrné mzdy, zvyšování produktivity, k inovacím. A tím pádem ani ne k růstu ekonomiky jako celku nebo inflace. Protože jediná inflace, za niž bojují centrální banky, se odehrává právě na finančních trzích, ale tady se růstu cen říká zhodnocení.

Čím více jsou firmy zadlužené, tím větší riziko: pro ně i pro finanční trhy, kterým hrozí kolaps větší než v průběhu krize. Současná politika firem a jejich managementu také nedává žádné velké naděje do budoucího růstu, protože nové peníze reálně nic nového nepřinášejí. Ve skutečnosti podkopávají budoucí příjmy, protože stále více a více zatěžují bilance podniků novými dluhy. Jenže hrozba, k níž může dojít za rok, dva, tři, není ničím ve srovnání s okamžitou odměnou v řádu několika desítek či stovek milionu dolarů. Stagnace ekonomiky v budoucnosti nikoho nezajímá.

To, co probíhá ve Spojených státech, se postupně přesune do Evropy. Už nyní je vidět zvýšená poptávka po akciích i růst jejich cen. Pro ty, kteří akcie vlastní, je to dobrá zpráva. Pro ty, kteří čekají na obnovu ekonomiky a růst vlastních platů, nikoli.

Související