Henry Heinz: Američany naučil jíst kečup

Bazén kousek od továrny, manikúra pro ženy zdarma a možnost relaxace na střešní terase. Takové benefity poskytoval zaměstnancům Henry John Heinz, zakladatel potravinářské firmy Heinz, už koncem 19. století. A tenhle přístup se mu spolu se sázkou na inovace a marketing vyplatil. Z malého podniku se časem stala jedna z největších potravinářských společností. Nyní dosahuje H. J. Heinz Company ročního obratu 11 miliard dolarů a působí ve více než stovce zemí.

Vsadil na bavorský recept

Firma Heinz se zrodila v ocelovém městě - v americkém Pittsburghu. Od začátku 19. století tam přicházeli kromě Angličanů a Skotů především chudí Irové a Němci. Ti měli zpravidla malý kapitál a nechyběly jim řemeslné dovednosti. Právě do rodiny německých přistěhovalců se v říjnu 1844 narodil Henry John Heinz jako nejstarší z osmi dětí. Jeho otec provozoval malou cihelnu, matka vylepšovala rodinný rozpočet pěstováním a prodejem zeleniny.

Do zelinářského byznysu se brzy zapojil také Henry. První peníze si vydělal v devíti letech prodejem křenu z rodinné zahrádky. Nebylo pochyb o tom, že má podnikatelského ducha. Už ve čtrnácti si totiž zabral část zahrady a sám na ní pěstoval zeleninu. Utvořil si seznam vlastních zákazníků.

Rodiče si přáli, aby se Henry stal kazatelem, on sám měl ale o životě zcela jiné představy - lákal ho obchod. Henry absolvoval několik tříd na obchodní škole a pustil se do podnikání. Ve 25 letech založil společně s přítelem L. Clarencem Noblem firmu Heinz & Noble.

Hned na začátku naštěstí přišli s produktem, který se velmi dobře prodával. Stejně jako v dětství vsadil Henry na křen. Nyní ho nastrouhal, ochutil podle receptu své matky dovezeného z Bavorska a plnil do průhledných sklenic. Firma se tím odlišila od dalších výrobců konzervovaných potravin, kteří své zboží nabízeli ve sklenicích s tmavě zeleným zabarvením. Vypadá to jako drobnost, jenže právě ty často rozhodují o podnikatelském úspěchu, což se potvrdilo i v případě firmy Heinz. Zákazníci oceňovali, že mohou pohledem skrz čiré sklo posoudit kvalitu výrobku.

K naloženému křenu se přidaly kyselé okurky, zelí nebo celerová omáčka. Firma slavila se sortimentem, který vypadá z dnešního pohledu jednotvárně, velké úspěchy. Na konci 19. století totiž byla americká strava velmi chudá, v podstatě se omezovala na chléb, brambory, kořenovou zeleninu a maso. Jakékoli zpestření v podobě konzervovaných potravin zákazníci velmi vítali. Povozy tažené koňmi tak brzy rozvážely Heinzovy výrobky hokynářům v Pittsburghu a postupně i na dalších místech v Pensylvánii.

Bodoval se světelnou reklamou

Na podzim roku 1873 začaly v Americe krachovat banky. Finanční krize navíc postupně přešla v hospodářskou recesi. Dlužníci nebyli schopní splácet, podniky ve velkém krachovaly. Heinzovi přestala za zboží platit řada hokynářů a firma se dostala do obtíží a nakonec až k bankrotu.

Heinz se však nevzdal a brzy se opět postavil na nohy. Za podpory své ženy Sarah, se kterou měl čtyři děti, se dal dohromady s bratrem Johnem a bratrancem Frederickem. Založili společnost F. & J. Heinz Company a vsadili na nový produkt. V roce 1876 začali vyrábět mírně zahuštěný ochucený protlak z rajčat konzervovaných dalšími přísadami - kečup. Firmě se díky tomu podařilo v těžké době obstát a využít krizi jako příležitost k rozvoji.

Průmyslová výroba kečupu znamenala přelom ve stravovacích zvyklostech Američanů. Samotná rajčata byla v té době ve Spojených státech poměrně vzácná, dovážela se z Mexika, a kečup znamenal výrazné oživení jídelníčku. Brzy se stal velmi oblíbeným dochucovadlem. Dnes patří k Americe stejně jako oblíbený hamburger. Henry Heinz tak v podstatě Američany naučil konzumovat kečup ve velkém. Kečup se také od počátku prodával v klasické skleněné lahvi, která se zhruba od poloviny postupně zužovala. Heinz si tento tvar nechal patentovat v roce 1882 a od té doby ho pozměnil pouze sedmkrát. Výraznější revolucí bylo, když firma v roce 2002 zavedla obrácené lahve, které se stavějí na uzávěr. Cílem této inovace bylo přimět spotřebitele k větší konzumaci.

Po kečupu firma postupně přidávala další nové produkty - omáčky z paprik, jablečné pyré, tomatovou polévku, nakládané fazole nebo chilli omáčku. Výrobky s logem Heinz se ve stále větší míře stávaly součástí jídelníčku běžných amerických rodin.

Lidé se stěhovali do měst a začínali pracovat v továrnách. Tím přicházeli o možnost vypěstovat si zeleninu sami a poptávka po snadno dostupných konzervovaných potravinách prudce rostla. Kromě společenských změn a obchodní šikovnosti Heinzovi pomohla i sázka na marketing. Jako jeden z prvních obchodníků si uvědomil, jak důležitou roli v boji o zákazníka hraje značka, případně prodejní slogan. Když při jedné ze svých návštěv New Yorku zahlédl reklamní nápis "21 stylů bot", napadlo ho, že by mohl v marketingu také využít číslice. Jelikož měl rád sedmičku a firma nabízela zhruba šest desítek produktů, přišel se sloganem "57 variant", který měl úspěch. Na světové výstavě v Chicagu v roce 1893 zase zadarmo rozdával návštěvníkům malé odznáčky ve tvaru okurky. Staly jedním z nejslavnějších reklamních předmětů v historii. Také s další reklamou předstihl dobu - už v roce 1900 použil světelný panel s logem, která byl umístěn v centru New Yorku na rohu 23. ulice a Páté avenue.

Henry Heinz myslel i na své zaměstnance. Vytvořil jim na tehdejší dobu nadstandardní pracovní podmínky, o kterých si může nechat zdát i většina dnešních pracovníků. V areálu továrny se nacházela tělocvična, bazén a střešní zahrada poskytující možnost relaxace. Jednou ročně se pořádaly pikniky pro zaměstnance.

Všichni pracovníci společnosti měli k dispozici firemního lékaře a zubaře. Ženám, které ručně zpracovávaly potraviny, poskytoval Heinz jednou týdně bezplatnou manikúru. Do šaten nechal zavést tekoucí vodu, což byl luxus, který většina pracovníků neměla ani doma. Jako jeden z prvních zaměstnavatelů zavedl Heinz také placenou dovolenou.

Místo kečupů válečné kluzáky

Když v roce 1919 zakladatel firmy Henry John Heinz zemřel na zápal plic, převzal řízení syn Howard. Pod jeho vedením firma masivněji expandovala do světa. Mezi dvěma světovými válkami už vyráběla svoje produkty v 25 velkých továrnách a dvou stovkách menších provozů.

Howard byl velmi precizní a sázel na nejnovější vědecké poznatky. Dbal na to, aby se firma při zpracování surovin opírala o zjištění vědců, což se odráželo na kvalitě. Navíc společnost rozšiřovala svůj sortiment hlavně o instantní polévky a dětská jídla a s jejich pomocí čelila hospodářské krizi na začátku 30. let. Jelikož podnik neměl dluhy, v těžkých letech se mu dařilo dobře. Během krize dokonce Howardův syn Jack odjel do Austrálie a zřídil tam novou továrnu.

V roce 1941 Howard zemřel na mrtvici a podniku se ujal vnuk zakladatele Jack Heinz. Během druhé světové války firma zásobovala armádu hlavně konzervami fazolí. Výjimečné situaci se musela přizpůsobit ještě mnohem více. Svou nejstarší továrnu v Pittsburghu přestavěla tak, aby se v ní místo potravin mohly vyrábět kluzáky pro potřeby armády. Navíc podnik podporoval Velkou Británii, která trpěla nedostatkem jídla, potravinovou pomocí.

Po válce růst firmy pokračoval. V roce 1946 zřídila zahraniční filiálku v Nizozemsku, pak v Itálii, Japonsku a ve Venezuele a postupně i v dalších zemích. Následně začala firma také nakupovat jiné podniky, například výrobce rybích konzerv StarKist Foods. Asi nejvýraznějším "zářezem" Jacka Heinze do firemní historie se stala expanze do Číny. Podnik tam rozjel závod na výrobu dětské výživy.

Společnosti se dařilo, a tak měl Jack dost času i na své koníčky. Byl vášnivým lyžařem, podporovatelem umění a filantropem. Spojil se s finančníkem Richardem Kingem Mellonem a starostou Davidem L. Lawrencem při podpoře revitalizace Pittsburghu. Za peníze společnosti Heinz například opravil operní sál, který nyní nese jméno Heinz Hall.

Výrobky společnosti Heinz se odrazily i ve výtvarném umění. Malíř, grafik a fotograf Andy Warhol, který se v Pittsburghu narodil v rodině přistěhovalců z východního Slovenska, začal v 60. letech malovat známé americké produkty. Nevynechal ani kečupy a fazole Heinz.

Vstup miliardáře Buffetta

Potravinářský průmysl se postupně proměňoval. Dominantní roli začali hrát odběratelé, tedy obchodní řetězce. Jack Heinz se už novému nastavení nechtěl přizpůsobovat. Tak v roce 1966 přenechal vedení firmy manažerovi Burtu Gookinovi.

V roce 1987 podlehl Jack Heinz rakovině a prezidentem společnosti se stal Anthony O'Reilly. Filantropické aktivity a Nadaci Heinz převzal Jackův syn Henry John Heinz. Tomu se mimo jiné velmi dařilo i v politice. Nejprve byl zvolen poslancem a později do Senátu. V roce 1991 zahynul při leteckém neštěstí.

Firma v té době přišla se strategií snižování nákladů. Skleněné lahve na kečup nahrazovala tenčími, zmenšovala balení konzerv a úspory se snažila dosáhnout i ve výrobě. V továrnách zaváděla systém opětovného využití odpadního tepla. Rychlý růst však už nenastal. Přesto se potravinářský obr dále pomalu zvětšoval.

V roce 2013 koupil firmu Heinz miliardář Warren Buffett. Jeho společnost Berkshire získala potravinářský podnik společně s investorem 3G za celkem 23 miliard dolarů. A nyní dokonce tradiční firma kvůli fúzi změní svoje jméno. Letos v březnu společnost Heinz oznámila, že se spojí s americkým gigantem Kraft Foods. Vznikne tak The Kraft Heinz Company a stane se pátou největší potravinářskou skupinou na světě.

H. J. Heinz

- Společnost založená v roce 1869 v Pittsburghu se věnuje hlavně zpracování potravin.
- Nyní zaměstnává více než 32 tisíc lidí.
- Firma působí ve více
než stovce zemí
a v roce 2013 dosáhla obratu 11 miliard dolarů.
- Společnost v roce 2013 ovládl americký miliardář Warren Buffett.

23 miliard USD

Za tolik peněz se v roce 2013 prodala firma Heinz.

Lepení etiket na kečup. Heinz zaměstnával především ženy.

Henry John Heinz, přezdívaný pan Kečup.

Lahve kečupu s miliardářem Buffettem a Charliem Mungerem z jeho investiční společnosti Berkshire se prodávaly jako připomínka toho, že Buffett firmu ovládl.

Tradiční výrobky. Konzervované fazole se rozšířily hlavně během druhé světové války. Kečup v lahvi, jejíž tvar se za 150 let příliš nezměnil.

Foto: Heinz, Reuters, Profimedia.cz, archiv