Bydlení pro všechny? Proč by obce neměly rozhodovat, kdo potřebuje sociální byt

Těch je - pokud hovoříme pouze o bezdomovcích - "jenom" několik desítek tisíc, pokud ale skupinu rozšíříme na všechny, kteří mají problém s cenou bydlení, dostaneme se k číslu kolem čtvrt milionu lidí. Stát se chce na bydlení podílet jen jako investor, hlavní peníze by měly přijít z fondů Evropské unie.

Přestože zákon na podkladu představené koncepce se teprve rodí a podle předpokladů má platit až od roku 2017, obce jsou proti. Proti jsou ale i odborníci, kteří rozporují nejen novou výstavbu (při odhadovaném počtu několika stovek tisíc volných bytů jde o nesmysl), ale také přehození problému na obce. V ideálním případě by totiž měly spolupracovat stát, obce, soukromý sektor, neziskový sektor a nově třeba i církve. Problém je, že zatím žádný podobný koncept neexistuje.

V současné době jsou hlavním "odkladištěm" lidí v problémech ubytovny. Odhadem jich tam bydlí 100 tisíc a za bydlení platí podstatně více, než je cena "běžného" pronájmu. Na druhou stranu bydlí sice často v hygienicky nevyhovujících podmínkách, ale bydlí. A nikdo je nehoní za to, že pijí alkohol, vysedávají venku, jsou hluční, mají moc dětí a vůbec se nechovají řádně: podmínkou je, že platí. A platí hodně.

Od ledna sice trochu méně, protože platí novela zákona, která zabránila majitelům ubytoven poskytovat předražené bydlení - doplatek na bydlení se nově nepočítá podle počtu lidí žijících v jednom bytě (což umožňovalo z jedné místnosti získat třeba 16 tisíc měsíčně), ale podle velikosti pronajímaných prostor. Navíc se má doplatek vyplácet majitelům ubytoven pouze se souhlasem obce, což by mělo obci dát moc ovlivňovat, kde ubytovna bude a kde nebude.

Problém obcí je, že žádné ubytovny na svém území nechtějí. Respektive nechtějí mít na svém území lidi, s nimiž jsou problémy - což lidé bez domova, bez práce, bez vyhlídek na jakkoli příčetnou budoucnost, jsou. Představa, že jakýkoli obecní politik bude v rámci předvolební kampaně prosazovat dostupné bydlení pro všechny, je iluzorní.

Ono dostupné bydlení je totiž vyhrazené pro určitou část populace - mladé rodiny (pracující, bílé, s minimem dětí, zvířat), případně pro "hodné (nejlépe opět bílé a pod penzí) stařečky a stařenky, kteří nedělají ostudu".

Všechno ostatní vyvolává obavy a ubytovna pro sociálně slabé je pro mnohé zastupitele zřejmě daleko horší než skládka toxického odpadu.

Ostatně tento přístup je i slabinou dalšího návrhu na řešení dostupného bydlení, který předložili lidovci. Tento projekt se má prý zaměřit na ty, kteří by se rádi o své bydlení postarali, ale nemají možnost svoji situaci vyřešit například úvěrem. Podstatou návrhu je, aby města a obce přestavěly nevyužité budovy na dostupné bydlení.

Podmínkou by bylo složení jednorázové částky. Představa, že tento projekt vyřeší 100 tisíc "sociálně nepřizpůsobivých", je iluzorní. Nejenže nemají peníze ani na onu minimální zálohu, ale ani nespadají do kategorie "slušných lidí", jak si je představují obce. A ti, kteří splňují onu obecní představu, zase nespadají do kategorie lidí, kteří akutně potřebují bydlení. A na které by se koncept sociálního bydlení měl vztahovat v první řadě.

Jedním z řešení, které mělo obejít ubytovny a pomoci lidem v nouzi, je koncept takzvaného prostupného bydlení. Ve zkratce jde o program, který by měl lidi v nesnázích provést všemi stupni - od azylového bydlení přes bydlení na městských ubytovnách a nakonec bydlení v bytech standardního typu.

Výhodou je, že k tomu nejsou potřeba žádné zvláštní prostředky navíc, je možné využít bytů u soukromých majitelů. Koncept má ale jednu zásadní vadu: podle dosavadních zkušeností z tohoto systému vypadává 80 procent klientů. Částečně proto, že se do programu ani nedostanou, zbytek pak není schopný splnit požadavky, které na ně tento program klade. Opět je v zásadě určený pro "slušné lidi" nebo alespoň pro ty, kteří jsou ochotni a schopni se přizpůsobit.

Koncepce sociálního bydlení navržená ministerstvem práce má zajistit bydlení pro všechny. Slušné i ty, kteří spadají do kategorie "sociálně nepřizpůsobiví". Bez spolupráce všech zúčastněných ale sebelepší koncept a sebevíce peněz nepomůže. Stejně jako nepomůže "jen" vyčlenit pár sociálních bytů, protože - pokud to budou mít v rukou obce - se nikdy nedostane na ty, kteří bydlení skutečně sami bez podpory (nejen finanční) neseženou.