Petra Wendelová

- Vystudovala statistiku na pražské VŠE.
- Od roku 1984 zde učila statistiku. V roce 1990 absolvovala stáž na Harvard Business School.
- V letech 1990 až 1994 působila v Harvard Group Viktora Koženého. Měla na starost přípravu privatizačních projektů a následně výplatu desetinásobků.
- V roce 1995 se stala viceprezidentkou české pobočky investiční banky Credit Suisse First Boston.
- Podílela se na velkých privatizačních projektech.
- Od roku 2000 je partnerkou poradenské společnosti EY (dříve Ernst & Young). Řídila také divizi transakčního poradenství.
- V prosinci 2014 v EY po dohodě skončila. Chce se věnovat umění a charitě.

"Peníze jsme rozdělili a začali je na přepážkách vyplácet. Tvořily se obrovské fronty, lidé čekající na peníze dostávali čaj, kafe nebo párek," vzpomíná Petra Wendelová, někdejší blízká spolupracovnice Viktora Koženého, jak se během kuponové privatizace vyplácely pověstné desetinásobky.

Uplynulých 25 let se Wendelová pohybovala ve světě velkého byznysu. Po odchodu z Koženého firmy se podílela na privatizaci České spořitelny nebo podniku Léčiva, tedy dnešní Zentivy. Od roku 2000 byla partnerkou firmy EY a v mezinárodních arbitrážích pracovala třeba pro ČEZ. Na přelomu roku se rozhodla z investičního byznysu odejít.

Jakým šéfem byl Viktor Kožený?

Je extrémně inteligentní, nechybí mu charisma a dokáže lidi nadchnout. Má také absolutní paměť, takže všechno, co si v životě někde přečetl nebo nastudoval, dokáže po čase velmi kreativně využít. Pracovat s Viktorem Koženým bylo zpočátku vzrušující.

Když v 90. letech začala kuponová privatizace, Harvardské fondy Viktora Koženého slíbily lidem desetinásobek částky vložené do kuponové knížky. Jak vás to napadlo?

My jsme to dokonce i propočítali. Na data o privatizovaných společnostech jsme aplikovali sofistikované modely a skutečně jsme se dostali ke zhruba desetinásobku, což byl ještě vcelku konzervativní odhad. Navíc jsme vyslali do ulic tisíce proškolených spolupracovníků, aby se lidí ptali, co si o kuponové privatizaci myslí a proč se do ní nezapojují. Zjistilo se, že by potřebovali za kuponovou knížkou cítit nějakou konkrétní hodnotu, kterou by mohli dostat, a měli by ji navíc garantovanou.

Nebyla za tím snaha nalákat lidi na atraktivní částku 10 tisíc, což byly tedy velké peníze?

Samozřejmě že fixovat částku na desetinásobku byl i marketingový tah. Slíbili jsme lidem, že jim za kuponovou knížku se vstupním poplatkem 1035 korun, dáme 10 tisíc. Jakmile jsme rozjeli tuhle kampaň, vlna zájmu o kuponovou privatizaci se neskutečným způsobem zvýšila. Hodně tomu pomohla i spolupráce s tehdy nově vzniklou reklamní agenturou Mark BBDO. Ta spustila na tehdejší poměry velmi originální kampaň, která využívala simulovanou anketu. V televizi běžel spot, kde lidé na ulici na dotaz, kam dají své kupony, odpovídali, že do Harvardských fondů. Mělo to ohromný úspěch.

Co konkrétně jste měla v Harvardských fondech na starost?

Mimo jiné jsem zajišťovala peníze na výplatu oněch desetinásobků. Získávali jsme je od investorů, kteří nakupovali akcie Harvardských fondů již za finanční hotovost. Navíc jsem měla na starost i samotnou výplatu těch desetinásobků, což byl občas hodně adrenalinový zážitek.



Jak to myslíte?

Poslední část kuponových investorů jsme vypláceli v hotovosti. Ráno jsem dorazila do Komerční banky, tam jsem jako předsedkyně představenstva burzovní společnosti převzala 80 milionů korun v hotovosti. Dostali jsme pytel s penězi a jeli jsme s ochrankou do sídla firmy na Pankráci. Peníze jsme rozdělili a začali je na přepážkách vyplácet. Tvořily se obrovské fronty, lidé čekající na peníze dostávali čaj, kafe nebo párek. A nakonec odešli s 10 tisíci korun.

Ale chci zdůraznit, že všichni majitelé kuponových knížek, kteří o desetinásobek tehdy požádali, ho skutečně dostali, byť to nějakou dobu trvalo. Jednalo se asi o 700 tisíc lidí. Dnes se o Harvardských fondech často mluví jen v negativních souvislostech, ale to podle mě vyplývá z nepochopení situace.

Co se tedy stalo?

Harvardské fondy se začaly obchodovat stejně jako ostatní produkty kuponové privatizace na burze. Následně se investiční fondy, tehdy legální cestou, překlopily do akciových společností s minimální právní ochranou. A tehdy začaly peníze mizet. Já jsem ale společnost opustila už v roce 1994.

Jak jste se vůbec do Harvardských fondů dostala?

Stala jsem se jedním z prvních zaměstnanců Viktora Koženého. V roce 1990 jsem měla možnost vycestovat do Spojených států na pozvání americké vlády. Dostala jsem se spolu s dalšími perspektivními ekonomy na stáž na Harvard Business School. Zástupci školy nás požádali, ať po návratu do Československa založíme klub absolventů a oživíme tradici přerušenou komunismem. A dali nám dokonce kontakt na dalšího absolventa školy, který už v Československu byl – na Viktora Koženého. Očekávala jsem nějakého staříka, ale Viktor studoval během emigrace, je dokonce o dva roky mladší než já. Dobře jsme si rozuměli.

Zlákal mne do nově založené společnosti Harvard Capital and Consulting, kterou začal budovat v Praze. Zpočátku jsme se věnovali privatizačnímu poradenství. Státní podniky se měly privatizovat, ale jejich management nebyl vůbec schopný odhadnout tržní hodnotu těchto společností. Najímali si tedy HCC na zpracování privatizačních projektů. Tím to všechno začalo.

- Proč se Petra Wendelová rozhodla odejít z pozice partnerky ve firmě EY?

- A který z významných klientů ji rozplakal?

Čtěte v aktuálním vydání týdeníků Ekonom. Můžete si jej objednat i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání i na iPadu a iPhonu a tabletu Samsung.

Související