Klasický kapitalismus končí. Nastupuje Velký "bankovní" bratr

Daňové úniky jsou prostě ohromné. Jen kvůli daňovým rájům vlády přicházejí na celém světě asi o 200 miliard dolarů ročně. A to je pouze část celkových úniků, které se třeba v Evropské unii odhadují na zhruba pětinásobek této sumy. To už je cifra srovnatelná třeba s celosvětovými výdaji na zbrojení.

O informace o účtech a o placení daní se přitom nehlásí jen berní úředníci, ale i policie a tajné služby. Nejde jen o fiskál, ale i o vnitřní bezpečnost a státní zájmy. Všichni využívají rychle postupující elektronizace a internetizace, protože ty na rozdíl od minulosti umožňují se v záplavě dat vyznat a rozlišit důležité věci od banálních údajů.

V tomto kontextu - světovém i technologickém – lze také chápat ryze domácí iniciativy, jako je připravovaná on-line evidence tržeb či obdobné kontrolní hlášení, která mají přispět k omezení úniků DPH.

Na mezinárodní úrovni přitom lze v příštích letech očekávat další kroky podobným směrem. Ve hře je například veřejné vykazování hospodářských výsledků nejen u bank (což si už vynutila nedávná finanční krize), ale všech velkých nadnárodních firem (což zatím prosazovala hlavně Francie).

Na posledních setkáních o ekonomiku se zajímajících neziskových organizací (za Českou republiku jde o o.p.s. Glopolis) se zase debatuje o zřízení mezivládního úřadu pro daňové otázky pod patronací OSN.

Ten by umožnil rozvojovým zemím mluvit do globálních daňových pravidel, které zatím zvýhodňují vyspělé země. A především vytvoření veřejně přístupných rejstříků skutečných vlastníků důležitých společností a trustů, což by mělo vnést více světla nejen do placení daní, ale i do vztahů mezi firmami a státy a do veřejných zakázek, jejichž objem rok od roku roste.

V minulosti by nad takovými požadavky připomínajícími orwellovského Velkého bratra mohl byznys zřejmě mávnout rukou, teď to neplatí. Stačí se podívat, kdo vlajkovou loď těchto regulačních opatření, výměnu informací o vysoce citlivých zůstatcích na účtech, protlačuje.

Je to dosud nejmocnější ekonomika, USA, které přitom institucím odmítajícím se zapojit do systému vyhrožují enormními sankcemi. Evropa se k jejich tlaku se značným zpožděním jen připojila.

USA i západní státy čelí obřím rozpočtovým deficitům a nemohou si dovolit nechat dále odplývat peníze mimo vlastní území. Pro Českou republiku to platí dvojnásob, už proto, že z nich zahraniční firmy ročně odvádějí nejméně 200 miliard korun.

Celkově jde o chaotický a vnitřně rozporný vývoj, ale v každém případě vzniká něco, co se od klasického kapitalismu volné soutěže, který byl s institutem bankovního tajemství nerozlučně spojen, podobá už jen vzdáleně. A pro co zatím chybí přiléhavé pojmenování.

Zdaleka nejde jen o čínský státní kapitalismus, ale i o Západ a tentokrát také jeho americké centrum. USA postupně přicházejí po 120 letech o ekonomické prvenství a společný zájem vede k těsnému provázání mocného státu a klíčových firem. To, že se silné soukromé společnosti stále více spoléhají na pomoc vlády ale neznamená, že by v nadcházející době začaly hrát druhé housle.

O opaku svědčí sjednávaná obchodní dohoda mezi USA a EU známá pod zkratkou TTIP. Nejen že vznikne liberální prostor pro obchod a investice, který má na obou stranách Atlantiku přispět k nárůstu ekonomiky asi o 100 miliard dolarů, současně poskytne korporacím právní systém, jehož prostřednictvím budou například moci žalovat státy, pokud by vlády a parlamenty schvalovaly zákony omezující jejich zisky.

Na jedné straně tedy budeme mít globálního Velkého bratra, na straně druhé omezení suverenity a významu parlamentní demokracie.

- Jak bude fungovat globální "velký bratr", který bude dozírat na účty po celém světě?

- A jaké následky budem mít zánik daňových rájů?

Odpovědi najdete v aktuálním čísle týdeníku Ekonom. Objednat si jej můžete i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání i na iPadu a iPhonu a tabletu Samsung.