Dříve byla rovněž upravena řada podstatných náležitostí nájemní smlouvy s tím, že jejich nesplnění způsobovalo neplatnost dokumentu. Změnu přístupu můžeme doložit i v případě nájemného. Chybějící úprava jeho výše ve smlouvě již nezakládá její neplatnost. Výši lze určit dle úrovně nájemného v místě a době obvyklého.

Zákoník dává také možnost uzavírat nájemní smlouvu na prostory k podnikání, které ještě neexistují. Tato možnost nebyla zrovna štastně řešena již předchozí právní úpravou. V praxi nebyla příliš přijata a nadále se spíše uzavíraly smlouvy o smlouvách budoucích.

Nutnost dostatečně identifikovat předmět nájmu zůstala, ale platnost smlouvy již není vázána na existenci stavebního povolení či kolaudačního souhlasu. Nový občanský zákoník neklade tolik důraz na formální ráz pronajatých prostor, ale na věcnou povahu jejich užívání k podnikání bez ohledu na to, zda je účel nájmu ve smlouvě vyjádřen.

Další novinkou, kterou zákoník přinesl, je možnost zápisu nájemních smluv do katastru nemovitostí se souhlasem vlastníka. Předpokládá se, že takové zápisy si vynutí zejména banky a nájemci ve snaze o vyšší ochranu svých práv k dané nemovitosti. Katastr nemovitostí je veřejný seznam, a proto existence nájemní smlouvy bude nadále veřejně známá, což je pro některé smluvní strany žádoucí.

Michal Hink
advokát Dentons

Archiv sloupků: Ekonom.cz/rekodifikace

Související