Chceme do Zlína přilákat světové osobnosti, říká Baťova vnučka

Žijete střídavě v Kanadě a v Itálii, narodila jste se ve Švýcarsku. Kdy jste vlastně poprvé viděla Zlín?
Do Československa jsem se poprvé dostala v roce 1985, což byl zvláštní zážitek. Od mládí jsem o Zlínu slyšela spoustu věcí, viděla jsem fotografie, a pak jsem si mohla ta místa doopravdy projít. I když jsem musela postupovat velmi obezřetně a diskrétně, protože to bylo ještě v době před sametovou revolucí. Některé věci byly neuvěřitelné. Bydlela jsem v hotelu Moskva. Na jeho stěnách například visely obrovské obrazy znázorňující oslavy 1. máje a obsahovali i logo firmy Baťa. Prošla jsem si muzeum, dostala jsem se do rodinné vily, prohlédla jsem si budovu číslo 21 i další části areálu, které dnes slouží třeba univerzitě.

Co na vás zapůsobilo nejvíce?
Návštěva vily, kde se narodil můj otec a žil tam dědeček. To bylo přece jen hodně osobní. Tehdy v ní sídlil klub pionýrů, takže uvnitř byla třeba terária se zvířaty. Hodně poničená byla i zahrada.

Kde se vlastně cítíte doma?
Těžko říct. V Kanadě jsem žila dlouho dobu, v Itálii nejsem tak dlouho, ale je to nádherné místo. Ovšem pro rozjezd a fungování byznysu je lepší Kanada, v Itálii platíte velké sociální odvody, daňový systém je neuvěřitelně komplikovaný.

Které vlastnosti důležité pro podnikání jste po dědečkovi a po otci podědila?
To je těžké posoudit. Otec se stejně jako dědeček rád pouštěl do rozjíždění nových věcí a originálních nápadů. A to dělám s chutí i já, ale nejsem tak podnikavá. Stejně jako otec miluju cestování, a tím nemyslím dovolené, ale pracovní cesty. V minulosti jsem pracovala jako konzultantka nových produktů v oblasti kosmetiky a jídla, později jsem se soustředila na cestovní ruch. Ale musím přiznat, že jsem stále v kontaktu s některými lidmi z firmy Baťa, kde jsem začínala. Nyní jsem se například sešla s Italem, který rozjížděl podnikání firmy v Evropě. Prostě udržuju dobré vztahy, ačkoliv už pro firmu nepracuju.

Váš dědeček Tomáš Baťa se snažil o sociálně odpovědné podnikání. Je dnes podobný přístup častější než dříve?
Myslím, že je rozšířenější než před deseti lety, vidím to jako trend. Řada firem, které vydělávají, věnuje třeba část zisku potřebným. Firma Baťa dlouho nechávala rozhodnutí, kde pomáhat, na jednotlivých pobočkách. Nyní je to centralizované - rozhodla se podporovat vzdělávání dětí a zdravotní péči o ně.

Od loňska jste v čele Nadace Tomáše Bati. Na co se chcete zaměřit?
Dříve nadaci vedla sestra. Ale protože do roku 2008 žil ještě otec, dělali spoustu rozhodnutí v nadaci spolu nebo se o nich alespoň radili. Já si musím hledat vlastní cestu a je to pro mě výzva. Sedět va správní radě a diskutovat s jejími členy je někdy hodně náročné, do debat se zapojuje velký počet lidí, jejich mateřským jazykem je čeština. Ale při jednáních se rodí spousta výborných nápadů. Snažíme se hlavně o dvě věci. Chceme Zlín předvést v cizině a zároveň světové osobnosti přilákat do Zlína.

Jak žil Tomáš Baťa? Podívejte se

Prohlédnout fotogalerii

Jak to vypadá v praxi?
Studenti zlínské univerzity mohou vyjet do ciziny a pracovat pro firmu Baťa. Zároveň zveme světové osobnosti, aby ve Zlíně přednášely. Letos přijel třeba kanadský designér Paul Rowan, který stál u zrodu společnosti Umbra.
A máme další plány - chceme vytvořit třeba digitální archiv z předválečných snímků firmy. Ve Zlíně je spousta historických fotek, zároveň stávající zaměstnanci firmy nevědí moc o její minulosti a obyvatelé Česka zase nemají informace o současné společnosti Baťa. Takže to chceme propojit. Kromě toho bychom staré fotky mohli využít i v marketingu firmy. Chystáme také sérii knih ke 120. výroční založení firmy. Budou zaměřené na reklamu, architekturu a samozřejmě na boty a měly by být hotové před Vánoci.

Když nyní kvůli nadaci jezdíte častěji do Česka, nezvažovala jste, že se naučíte česky?
Cizí jazyky mi nedělají problém, mluvím italsky, francouzsky, německy, anglicky. Začala jsem i s češtinou, ale je hodně obtížná a už na to nemám ani věk. Takže třeba při vyhledávání fotek do digitálního archivu používám překladač, abych porozuměla popiskům.

Dědečka Tomáše Baťu (1876 - 1932) sice Rosemarie nepoznala, přesto byly jeho zásady a životní postoje v rodině všudypřítomné. Jaký vlastně byl? Co se o něm tradovalo? A jaké vlastnosti Rosemarie obdivovala na svém otci Tomáši Baťovi mladším (1914 – 2008)?

Čtěte v aktuálním vydání týdeníku Ekonom.

Přečíst si ho můžete i na iPadu a iPhonu, tabletu Samsung a dalších zařízeních se systémem Android.