Dnes před polednem se svět dozvěděl, že Nobelovu cenu za chemii získali Američané Eric Betzig a William Moerner a Němec Stefan Hell. Vylepšili mikroskop natolik, že zvládne studovat třeba viry nebo dění uvnitř buněk. Prostě zachytí objekty menší než 0,2 mikrometru.

Oceněná trojice si bádání opravdu užívá. "Miluju práci vědce," svěřil se v rozhovoru se zástupci Nobelova výboru Stefan Hell, který působí na Ústavu Maxe Plancka v německém Göttingenu. Fyzik s německým občanstvím pochází z Rumunska. Osobní nasazení a lásku k vědě prokázal i Eric Betzig, který si vcelku rozměrný prototyp speciálního mikroskopu sestavil doma v obývacím pokoji.

Za pozornost však stojí i skutečnost, že trojice fyziků získala ocenění za chemii a jejich práce pomůže biologům.
Trojice přispěla k vývoji takzvaného fluorescenčního mikroskopu, který má vysoké rozlišovací schopnosti a najdeme ho v řadě biologických laboratoří. Každopádně jde o nový trend – výzkumy, které si vy posledních letech odnesly nobelovku, jsou často meziooborové.

 

Od modrého světla k bílému

Nobelovu cenu za fyziku získali v úterý Japonci Isamu Akasaki a Hiroši Amano a Američan japonského původu Šúdži Nakamura za vývoj modrých světelných diod. Veřejnosti byly představeny v roce 1993. A nejde jen o modrou diodu. Díky práci této trojice vědců se mohlo světlo LED předvést v plné síle. Modré světlo totiž dalo po zkombinování s existujícím červeným a zeleným svělem vzniknout světlu bílému. Právě bílá LED dioda má nejširší praktické využití. Třeba jako úsporný zdroj světla nebo na podsvícení displejů a obrazovek.

Ale cesta k modrému světlu nebyla snadná. Isamu Akasaki se svým žákem Hirošim Amanem řešil vše v teoretické rovině na univerzitě. Šúdži Nakamura stál blíže praxi, pracoval v japonské firmě Nichia Chemicals. Jenže po čase přestalo vedení firmy jeho bádání podporovat. Nakamura se však nenechal odradil a trval si na svém a letošní udílení Nobelových cen ukazuje, že se mu to vyplatilo. Ale Nakamura to neměl jednoduché – kvůli sporům s firmou nakonec odešel z Japonska do USA a o zisk z patentů spojených s modrou ledkou se několik let soudil. Kdyby přitom ke sporům a soudům nedošlo, mohlo být objevení modré LED diody příkladem ideálního propojení laboratorního výzkumu s praxí.

A ještě jedna perlička: Loňský laureát Nobelovy ceny za fyziku Peter Higgs měl právě v den udílení letošní ceny přijet do Prahy. Jenže bohužel nakonec na poslední chvíli ze zdravotních důvodů cestu zrušil.

 

GPS v mozku

Nobelovský "maraton" odstartoval v pondělí vyhlášením ceny za medicínu. Uspěla trojice vědců, která zjistila, že v mozku máme vnitřní GPS, a proto nezabloudíme. Vše začalo v roce 1971, kdy americko-britský neurovědec John O'Keefe zjistil, že se určité buňky v části mozku potkanů zvané hipokampus aktivují, když se pokusné subjekty pohybují. Vytvářeli si zkrátka mapy, jež následně využívali pro orientaci v prostoru.

O deset let později navíc došlo k osudovému setkání - na Univerzitě v Oslu se při studiu psychologie seznámili dva norští studenti May-Britt a Edvard, kteří se pozdeji vzali. Měli k sobě blízko ale i profesním životě. Dokončili spolu doktorát z neurofyziologie v Edinburghu a v Londýně, kde jim práci vedl zkušený profesor John O'Keefe, bez jehož bádání by nikdy k objevu nedošlo.

May-Britt a Edvard Moserovi totiž navázali na výzkumy svého mentora a v roce 2005 objevili v mozku speciální buňky vytvářející jakýsi systém souřadnic, do něhož je možné ukládat informace o uspořádání prostoru. Moserovi se stali pátým manželským párem, který získal Nobelovu cenu (nejslavnější jsou Marie a Pierre Curieovi) a již druhým párem s oceněním za medicínu.

A jen pro zajímavost: May-Britt Moserová (@MayBrittMoser) má i účet na Twitteru. Při slavnostním vyhlášení Nobelových cen za medicínu ho sledovaly asi dvě stovky lidí, po vyhlášení 500. Nyní má skoro 1700 followerů a jejich počet stále roste. To je vzhledem k tomu, jak zřídka tweetuje (navíc často v norštině), docela úspěch.

Související