ČSA bojují o přežití. Přišli bychom o hodně, ale svět by se nezbořil

Nedostatek hotovosti hodlá vyřešit dalším razantním propouštěním, omezováním služeb a odprodejem letounů, což ale může způsobit, že již nebude co resuscitovat.

Aktuální problémy společnosti mají svůj původ v omezení poptávky po leteckém spojení s Ruskem, přičemž právě ziskové lety na Východ byly kartou, na kterou ČSA v posledních letech hodně sázely. Na vyhrocení situace se rovněž podílejí komplikované vztahy mezi současnými akcionáři, tedy státem, a společností Korean Air.

Propouštění v ČSA má pochopitelně i politický náboj a stává se součástí předvolebního boje. Pravice ukazuje na někdejšího šéfa aerolinek Jaroslava Tvrdíka, člena ČSSD. Levice kontruje rozhodnutím vlády Petra Nečase o privatizaci, která zdaleka nepřinesla očekávané výsledky a zatím vedla jen k dalšímu zeslabování pozice ČSA na trhu a k omezení možností státu, aby potíže leteckého dopravce nějak řešil. Jenže ideologické rozepře pracovní místa nezachrání.

Pokud se akcionáři nedohodnou, Českým aeroliniím hrozí v krajní variantě zánik. Značky s tradicí sahající do roku 1923 by přitom byla velká škoda.

Například proto, že někdejší Československé aerolinie byly první leteckou společností v dnešní Evropské unii, která úspěšně nasadila na pravidelnou linku proudové letouny. Dále proto, že od počátku 80. let se ČSA řadí k nejbezpečnějším leteckým společnostem světa, kterým se zcela vyhýbají katastrofy.

A také čistě z pragmatických důvodů: Na určitou dobu by byla ohrožena i pracovní místa na pražském letišti a v souvisejících službách, například ve společnosti, která se zabývá údržbou letadel. Svět by se však bez ČSA nezbořil. Piloti by našli práci v zahraničí a chybějící lety by záhy začali zajišťovat jiní dopravci.

Není to ostatně poprvé, co záměry ČSA nevyšly a aerolinky musely omezovat provoz. Jestliže v roce 1970 měly ČSA celkem 53 zahraničních destinací a vážně uvažovaly o pořízení nadzvukového dopravního stroje, v roce 1982 už byl sen o supersoniku Tu-144 zapomenut a zahraničních destinací zůstalo jen 44 - vypadly například Dakar, Casablanca, Rabat, Marseille či Jakarta.

Úsporná opatření z roku 1979 vedla také k výraznému omezení vnitrostátní přepravy; Mariánské Lázně a Lučenec ztratily letecké spojení úplně, spoje do Brna, Bratislavy, Ostravy, Popradu, Piešťan, Košic a Karlových Varů byly drasticky redukovány.

V roce 1985 se počet přepravených cestujících snížil na 1,2 milionu, což byl oproti roku 1979 pokles o 40 procent. Nicméně podnik tehdy připravil pragmatický plán, jak se z té šlamastyky zase dostat - například pořízením ekonomičtějších letadel (objednávka na první Airbusy byla podepsaná již na jaře 1989). Naproti tomu dnes vše záleží na dohodě s Korejci, což pro Čechy nikdy nebývá jednoduché.