Představme si hypoteticky, že rusko-ukrajinská krize bude pokračovat a Česko bude potřebovat nové zdroje surovin. Kde by je mohlo najít?

Řešení takové situace by nebylo triviální. V mnoha odvětvích zpracovatelského průmyslu platí, že je v podstatě jedno, z jaké vstupní suroviny - z jaké konkrétní kvality - se něco vyrábí. Daná zpracovatelská technologie je nicméně přesně seřízena na danou podobu suroviny. Náhradu bychom tedy hledali u jiných producentů, ve střednědobém horizontu by to neměl být problém, ale provozně by to nebylo úplně jednoduché. Navíc je třeba počítat také s tím, že některé trhy třetích zemí jsou dlouhodobě zabrány jinými globálními hráči, ať už je to Japonsko, Čína, Jižní Korea nebo Spojené státy.

Ponecháme-li stranou ropu a plyn, co vlastně z Ruska a Ukrajiny dováží Česko a Evropa?

Rusko je producentem mnoha nerostných surovin. Kromě ropy a zemního plynu, kde se tradičně řadí mezi trojici největších světových producentů, je významným těžařem řady rud a drahých kovů.

A co takzvané strategické kovy, hraje i tam z globálního pohledu významnou roli?

V jejich případě není Rusko nejvýznamnějším producentem, ale je jednou z řekněme příjemných alternativ k takřka monopolnímu postavení jiných zemí; například k osmdesátiaž pětaosmdesátiprocentnímu monopolu Číny v produkci wolframu a antimonu, k pětadevadesátiprocetnímu podílu Číny na produkci kovů vzácných zemin anebo stejného podílu v případě niobu a Brazílie. Všechny tyto suroviny Rusko vyváží i do Evropské unie, a některé i přímo do České republiky.

To je tedy Rusko a jeho význam pro světový trh se surovinami. Jak je to s Ukrajinou?

Co se Ukrajiny týče, ta je světovým producentem manganových a titanových rud, ale také například gallia, což je takový hodně strategický kov, který se používá v elektronice při výrobě led diod. Zároveň je v evropském rozměru významným producentem černého uhlí, což je ale z našeho pohledu spíše konkurence.

Stručně, z Ruska i z Ukrajiny se do EU dovážejí některé klíčové suroviny. Do jaké míry by se Evropa v případě výpadku dodávek z Východu mohla spolehnout sama na sebe?

Je třeba si uvědomit, že je Evropa jako celek z hlediska produkce surovin nepříliš podstatným hráčem. Její situace je prostě komplikovaná, protože je významným spotřebitelem, ale nevýznamným producentem. Jednak již byly velké zásoby surovin v průběhu uplynulých staletí vytěženy, jednak Evropa poněkud neuvážlivě v 70., 80. a 90. letech utlumila těžbu ze svých ložisek.

... a teď na to svým způsobem doplácí.

Evropa dlouhá léta žila v mylném domnění, že jsou nerostné suroviny levné a dostupné. Do toho najednou významně zasáhl fenomén modernizace třetích zemí. Mnohé země, které byly tradičními producenty a vývozci nerostných surovin, se staly spotřebiteli a v některých případech i dovozci. Došlo tak k vzestupu cen a k zesílenému soupeření o zdroje.

 

Poslechněte si celý rozhovor:

Studio ZetProjekt Alter eko byl připraven ve spolupráci se Studiem Zet rádia BBC.

Související