Dynastie bankéřů, která vládla Evropě

Synonymum pro označení bohatého člověka. Symbol úspěchu dosaženého navzdory nepříznivým okolnostem. Ukázka umění chopit se ve správnou chvíli příležitosti. Jedno ze základních hesel učebnic bankovnictví. Na druhou stranu ale také důkaz bezohledné nenasytnosti kapitalistů nebo podezření na spiknutí finančních elit. Věhlasné jméno rodiny Rothschildů vyvolává v lidech nejrůznější pozitivní i negativní konotace.

Jisté nicméně je, že jméno Rothschild zná nejspíše každý člověk s alespoň elementárním zájmem o politiku, ekonomii či historii. Vliv jedné z nejvýznamnějších rodin finančníků a investorů v historii lidstva byl především v 19. století nepopiratelný. Sahal do nejvyšších politických a ekonomických kruhů; Rothschildové v dobách své největší slávy bezesporu hýbali nejen Německem, Francií či Británií, ale dokonce celou Evropou.

Podle historiků legendy o snaze rodu Rothschildů dosáhnout světovlády nemají reálné základy a vycházejí především z antisemitismu. Totéž platí i o jejich dlouhých prstech sahajících do zákulisí nejvýznamnějších centrálních bank, záměrnému rozdmýchávání válek, revolucí a ekonomických krizí kvůli vidině zisku či o vůdčí roli v celosvětovém židovském spiknutí.

I tak je historie košatě rozvětvené rodiny původem z Frankfurtu fascinujícím příběhem moci, vlivu, vytrvalosti a vytvoření nesmírného bohatství. Jak se vlastně obyčejná židovská rodina obývající v 18. století frankfurtské ghetto stala jednou z nejvlivnějších v historii?

Z židovského ghetta do bankovnictví

Zakladatelem bankovní dynastie Rothschildů byl Mayer Amschel Rothschild, který se narodil roku 1744 v Judengasse, židovské čtvrti v německém Frankfurtu, jako jedno z osmi dětí Amschela Mosese Rothschilda. Mayer Amschel měl vlastně byznys v genech: jeho otec se živil jako obchodník a směnárník. Se svým synem měl ale ještě vyšší cíle. Proto ho z přelidněného ghetta poslal do učení v bankovním domě jiné známé finančnické rodiny Oppenheimerů v Hannoveru.

Mayer Amschel v Hannoveru získal cenné zkušenosti se zahraničním obchodem a směnárenským byznysem, které využil hned po svém návratu do Frankfurtu o šest let později. Zprvu rozvíjel podnik svého otce, aby se později přeorientoval na obchodování se vzácnými mincemi. Díky němu se dostal až do vysokých aristokratických kruhů: jeho nejvýznamnějším klientem byl lankrabě Vilém Hessenský, a mladý Rothschild se nakonec stal hlavním správcem jeho financí.

Výsledek? Na konci století už byl Mayer Amschel Rothschild zdaleka nejbohatším byznysmenem z frankfurtského ghetta. Rozšířil své podnikání a začal sám poskytovat mezinárodní půjčky, na nichž dále bohatl. Opravdová expanze Rothschildů na starém kontinentě, během níž se stali nejvýznamnějšími finančníky své doby, ale teprve měla přijít.

Výhra v napoleonských válkách

Jelikož Mayer Amschel Rothschild brzy pochopil rostoucí význam mezinárodního obchodu a s ním spojeného financování, rozhodl se rozkročit také mimo Německo. Z 10 dětí, které měl se svojí ženou Gutle Schnapperovou, bylo pět synů; čtyři z nich vyslal zakladatel bankovní dynastie do různých koutů Evropy, aby tam získali zkušenosti a založili pobočky rodinného byznysu. Pouze nejstarší potomek, Amschel Mayer Rothschild, zůstal ve Frankfurtu, aby postupně přebral německou část podnikání.

Druhorozený Salomon tak přesídlil do Vídně, Carl do Neapole a nejmladší Jakob dostal za úkol dobýt Paříž. Přestože úspěšní byli de facto všichni synové, nejschopnějším z druhé generace Rothschildů se nakonec ukázal být prostřední syn Nathan, který na konci 18. století odešel do Británie. Nejprve sice "pouze" úspěšně obchodoval s textilem, v roce 1804 ale založil londýnskou pobočku banky v Londýně a zároveň vycítil šanci, která se finančníkům nabízela v podobě probíhajících napoleonských válek.

Rothschildové během mnohaletého válečného konfliktu neváhali využít své mezinárodní sítě bank a půjčovali peníze na válčení více stranám sporu. Navíc dokázali vydělat i na obchodování s bavlnou, zbraněmi či obilím vzdor Napoleonovu zákazu britských exportů na kontinent. Opravdový "majstrštyk" se ale Nathanovi povedl až na samém konci válek, v roce 1815. Tehdy se postavil na stranu vévody z Wellingtonu a jeho armády, kterým poskytl štědrou půjčku. Jak na ní dokázal závratně zbohatnout?

Obecné veřejné mínění počítalo s tím, že zásadní bitvu s Napoleonem, který se dokázal z vyhnanství na ostrově Elba vrátit do čela Francie, Wellington prohraje. Nathan Mayer Rothschild si uvědomil, že neočekávaný výsledek, a především to, že ho víte dříve než ostatní, je obrovskou šancí. Proto vybudoval rozsáhlou síť agentů a poslů, které vyslal na místo bitvy - k legendárnímu Waterloo - jako pozorovatele. Když se pak jeden z Rothschildových lidí odpoledne 18. června 1815 nalodil na škuner a rychle s novinkami odplul do Londýna, informovat svého chlebodárce, dorazil na místo o den dřív než další poslové.

Rothschild v Londýně dosud neznámou novinku o Napoleonově potupné porážce dokázal zhodnotit neuvěřitelným způsobem. Vyrazil na burzu a začal rozprodávat svá britská aktiva. Ostatní obchodníci následovali jeho příkladu a také se vrhli do masivního výprodeje. V momentě, kdy ceny spadly dostatečně hluboko, Nathan obrátil a vše skoupil zpět. Když pak o den později dorazilo od Waterloo oficiální komuniké o výsledku bitvy, ceny na londýnské burze vystřelily do nebes, a z Nathana Mayera Rothschilda se stal boháč. Tento úspěch je dodnes dáván za příklad jednoho z nejskvělejších kousků v historii finančnictví.

Majetek musí zůstat v rodině

Napoleonské války udělaly z Rothschildů multimilionáře, jejich úspěchy ale pokračovaly i po jejím skončení. Za další převratný počin v dějinách bankovnictví a finančních trhů je považován rozvoj poskytování úvěrů vládám, které Nathan v roce 1818 vyšperkoval masivním úvěrem Prusku ve výši pěti milionů liber. "Půjčka byla obrovským úspěchem Rothschildů. V roce 1822, kdy Nathan poskytl další velké úvěry Prusku, Rusům nebo bourbonské vládě Neapole, se stal největším hráčem na trhu zahraničních úvěrů," konstatuje autor jedné z knih o úspěších Rothschildů v 19. století George Ireland.

Ještě významnějším faktem než samotné obrovské půjčky vládám různých zemí nicméně bylo, že Nathan Rothschild začal využívat ve velké míře dosud téměř neznámé vládní dluhopisy, které ve finančním světě hrají důležitou roli dodnes. "Nathan a jeho bratři vynalezli a zpopularizovali vládní bondy, které umožňovaly investorům koupit si kus státních dluhů s fixní úrokovou sazbou. Nathan Rothschild tak začal fungovat jako jeden z prvních spekulantů na dluhopisových trzích," pokračuje George Ireland. Význam britské pobočky Rothschildovy banky dosáhl dokonce takové úrovně, že v roce 1925 dokázala zachránit před pádem Bank of England v době, kdy kvůli "runu" na zlato padla více než stovka finančních institucí na britských ostrovech.

Na úspěchy druhé generace dynastie Rothschildů navázala v průběhu 19. století, kdy moc a bohatství rodu dosáhly vrcholu, také další pokolení. Přestože zdaleka ne všichni potomci slavného rodu měli talent a chuť dělat byznys, rodinné impérium se postupně rozrůstalo díky nástupu průmyslové revoluce. Rothschildové dokonale zachytili její nástup a začali mohutně expandovat: významně se podíleli na financování výstavby železnic napříč Evropou, skupovali akcie průmyslových, těžařských či hutních společností. Investovali například do jedné z největších světových těžařských firem Rio Tinto, dováželi do Evropy zlato z nových nalezišť v Americe, ve druhé polovině 19. století tajně přispěli čtyřmi miliony liber britské vládě na získání podílu v Suezském průplavu nebo založili jednoho z hlavních hráčů na poli těžby a zpracování diamantů De Beers.

Ruku v ruce s růstem jejich byznysu se zvyšoval také vliv Rothschildů na politiku, a to nejen kvůli půjčkám poskytovaným rozhazovačným vládám. Jejich význam popsal v roce 1835 tehdejší významný americký list Niles' Weekly Register. "Rothschildové jsou zázrakem moderního bankovnictví. Čnějí nad králi, rostou výše než císaři, drží celý kontinent ve svých rukou. Žádná vláda nic nepodnikne bez jejich rady," psal deník. Jinak řečeno, Rothschildové v 19. století postupně ovládli nejen tehdejší evropský finanční trh, ale měli zásadní vliv na veškeré dění na starém kontinentě.

Vedle nepopiratelného talentu na byznys byl ale rozvětvený klan Rothschildů zajímavý ještě jednou věcí: během celého 19. století se držel jednoho ze základních pravidel zakladatele dynastie Mayera Amschela, a sice že majetek má zůstat v rodině. A tak se Rothschildové dlouho brali pouze v rámci jednotlivých větví rodiny; například čtyři ze sedmi dětí Nathana Mayera Rothschilda si vzaly své bratrance či sestřenice. Právě tato soudržnost rodiny - vedle přizpůsobivosti či obchodního talentu - je mnohými historiky označována za jeden ze základů obrovského úspěchu Rothschildů.

Prohrané bitvy

S 20. stoletím nicméně začala dominance Rothschildů i jejich majetek postupně poněkud uvadat. Velkou ránu rodině zasadila především Velká deprese ve 30. letech, během níž prudké propady cen akcií na burzách nevyhnutelně zasáhly i jmění věhlasné finančnické a investorské rodiny. Další pohromou byl nástup nacismu se stále silnějšími protižidovskými náladami v Evropě. Na paškál si klan vzal samozřejmě i Adolf Hitler, který v rámci antisemitských výlevů nenávistně štval proti "dravosti Rothschildů, kteří financovali války i revoluce a přiváděli lidi do otroctví prostřednictvím půjček". Přestože se rodině podařilo před Hitlerem utéci do Švýcarska či za Atlantik, majetek vídeňské a pařížské větve byl zkonfiskován.

K tomu se podle historiků přidaly i strategické chyby dalších generací rodu. Například profesor Niall Ferguson, autor dvou knih o vzestupu Rothschildů, tvrdí, že vůbec největším přešlapem finančníků byl už před druhou světovou válkou fakt, že se dostatečně neangažovali ve Spojených státech, zaspali a nerozjeli zavčasu byznys i na novém kontinentě. Později se jim to už v konkurenci stále rostoucích bankovních gigantů - například banky J.P. Morgan - nepovedlo. Po válce je zase z byznysu začal vytlačovat další světoznámý rod Rockefellerů.

Přestože po válce byznys v Evropě Rothschildové obnovili, jejich majetek i vliv přestal být tak dominantní jako v předešlém století. Ano, Rothschildové například získali "svého" francouzského prezidenta Georgese Pompidoua, jenž před nástupem do nejvyšší funkce v zemi galského kohouta vedl jejich banku. To ale byla spíše výjimka a labutí píseň politické dominance rodinného klanu, který se postupně z oblasti investic přesunoval do poradenství či správy majetku bohatých lidí. Zřejmě definitivní ránu Rothschildům jakožto dominantním hráčům na bankovním trhu zasadil v roce 1980 tehdejší socialistický francouzský prezident François Mitterrand. Ten nařídil znárodnění bank a Rothschildům za tu jejich vyplatil pouze 150 milionů franků. Mimochodem, když ji po nepříliš úspěšném fungování pod státními křídly Francie v roce 1990 privatizovala, britská skupina Barclays za ni zaplatila 1,6 miliardy.

Stále bohatí. Ale už ne nejbohatší

V dnešních žebříčcích nejbohatších lidí světa, které sestavuje například americký časopis Forbes, už Rothschildové nefigurují. Má to více důvodů. Jednak je faktem, že se jejich jmění v porovnání s minulostí citelně zmenšilo. Vedle toho se také majetek naředil kvůli desítkám dědiců, kteří si ho s postupujícím časem mezi sebe dělili, a je jen velmi těžko zmapovatelný.

Odhady na celkové jmění Rothschildů v dnešních dnech se tak významně liší. Zatímco konspirátoři hovoří až o desítkách bilionů dolarů, skutečnost je o několik řádů střízlivější. Maximální odhady uvádějí stovky miliard dolarů, spíše však bude bilance ještě nižší, v desítkách miliard.

Vůbec nejbohatšími členy rodiny jsou nyní zřejmě Evelyn de Rothschildová a Jacob Rothschild, jejichž majetky se podle britského ekonomického listu Financial Times pohybují v řádu desítek miliard dolarů. Oba aktuálně nejmajetnější Rothschildové působí v oblasti investic a bankovnictví. Vedle toho ale mnoho členů rodu z finančnictví odešlo - jsou mezi nimi vědci, umělci, sběratelé umění a rentiéři či pěstitelé vína. Například Frederic Morton, autor jedné z nejzajímavějších knih o rodině "Rothschildové: Portrét jedné dynastie", jemuž rodina díky důvěře umožnila vstup do soukromých archivů, popisuje nejrůznější osobnosti rodu: třeba majitele železnice, orchestru a cirkusu lorda Alfreda nebo jazzovou baronku Kathleen Rothschild de Koenigswarterovou.

Hlavní bankovní a investiční byznys v Londýně a Paříži, kde po znárodnění rodina založila novou, mnohem menší banku, je nyní spojen pod hlavičkou společnosti Paris Orléans. Vedle toho Rothschild Group funguje v řadě oblastí od poradenství při fúzích a akvizicích po správu majetku. Záběr Rothschildů díky jejich investičním fondům sahá také do mnoha dalších strategických oblastí byznysu. Mají podíly například v těžařské společnosti Glencore, v největším světovém producentovi hliníku United Company Rusal a dříve ovládali také těžařský gigant Rio Tinto, s nímž dodnes udržují úzké obchodní vztahy. Významnou roli hraje v rodině také vinařský byznys ve Francii (především v oblasti Bordeaux) - některá z nejlepších vín z vinic Rothschildů se prodávají v přepočtu i za desítky tisíc korun.

Jako většina boháčů, i Rothschildové se díky obrovskému majetku nashromážděnému předešlými generacemi věnují charitě a dobročinnosti. Významně svými dary podporují například Izrael, kde se podíleli na financování kontroverzní výstavby židovských osad na území Palestiny, ale také založili univerzitu.

Terč konspirací

Jakkoli vliv a relativní jmění Rothschildů postupně klesají, stále stejně oblíbená je rodina jakožto terč nejrůznějších konspiračních teorií. Ty se s nimi vyvíjejí v čase: v minulosti byl klan viněn z rozpoutávání válek, na nichž měl nehorázně bohatnout, z vraždy amerického prezidenta Lincolna, paradoxně také z financování Hitlerova vzestupu. Dnes jsou nejoblíbenější spekulace o podílu Rothschildů na vypuknutí finanční krize v roce 2007, ovládání (nejlépe všech) světových centrálních bank nebo o snahách o dosažení kontroly nad světovou energetikou.

Vůbec nejparanoidnější je obvinění Rothschildů ze snahy o získání světovlády, a to prostřednictvím nejrůznějších spolků od iluminátů po celosvětové tajné židovské spiknutí. Co na tato obvinění říkají historici? Podle profesora ekonomie na Lancasterské univerzitě a zároveň jmenovce bez přímé vazby na rodinu Roberta Rothschilda jde o čirý antisemitismus. "Vždy existovaly teorie o globální konspiraci vedené Židy. Jelikož jsou Rothschildové jedněmi z nejbohatších a mají nejdelší historii, stali se také hlavním cílem antisemitů," uzavírá ekonom Rothschild.

Jan Němec

Rothschild Group

- Holding zastřešující většinu dnešních byznysových aktivit rodiny Rothschildů je vlastněn mateřskou společností Paris Orléans.
- Firmy patřící do holdingu se věnují finančnímu a investičnímu poradenství, správě majetku a obchodnímu bankovnictví.
- Skupina působí ve 40 zemích po celém světě a zaměstnává přes 2800 lidí.
- Rothschild Group i její mateřská firma jsou stále, i po 200 letech, většinově vlastněny rodinnými příslušníky klanu Rothschildů.

50 mld. USD
Tolik podle odhadů činí majetek aktuálně nejbohatšího z rodu Rothschildů, bankéře Jacoba z Británie.

Majetek rodiny Rothschildů se léty naředil mezi desítky dědiců.

Jsme jako mechanismus hodinek - každá část je zásadní. Nathan Mayer Rothschild

Pět synů - bankéřů. O rozšíření impéria Rothschildů po Evropě se postarali synové "otce rodu" (odshora ve směru hodinových ručiček): Amschel Mayer, Salomon, Carl, Jakob a Nathan.

V současnosti v čele holdingu Rothschild Group stojí baron David de Rothschild.

Foto: Profimedia.cz, Isifa, Wikipedia, Shutterstock, archiv