I tyhle otázky řeší autoři publikace "Ekonomické vyhodnocení členství České republiky v EU po deseti letech". Fakt, že ji novinářům vedle dvou hlavních autorů, ekonomů Petra Zahradníka a Aleše Chmelaře, prezentoval i státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza, dává jistý návod na čtení; příležitostí k polemice se ale v textu najde dost.

Na druhé straně jde v čase eurovoleb o poměrně unikátní příležitost bavit se o členství v EU bez emocí a na základě dat a čísel. Ačkoli na odtažitý vztah většiny Čechů k EU nemá vliv ani jednoduchá a snad všeobecně pochopitelná informace: Česká republika k prosinci 2013 z EU získala o "magických" 333 miliard korun více, než jí sama dala. Jen za loňský rok je to rekordních plus 84,1 miliardy.

Jenže pokud bychom dokázali správně a včas čerpat všechny prostředky, které nám unijní fondy nabízely a nabízejí, mohl by být celkový dopad na ekonomiku výrazně lepší. Nehledě na to, že je namístě obava, že s tím, jak se krátí čas na čerpání peněz, roste pravděpodobnost, že se peníze spíše rozházejí, než aby šlo o promyšlené investice s dlouhodobým dopadem (jak by bylo žádoucí). "Ztráta pro českou ekonomiku ze špatného čerpání se kumulativně k roku 2025 může pohybovat na úrovni 300 miliard korun," píšou autoři studie.

I další zajímavá tvrzení a alternativní scénáře jsou těžko ověřitelné, protože se zkrátka nestaly. Přesto namátkou: "Bez účasti na vnitřním trhu by i v konzervativním scénáři česká ekonomika přišla o 100 miliard ročně a bylo by o 75 tisíc nezaměstnaných více." Nebo: "Přijetím eura by jen na transakčních nákladech česká ekonomika každý rok ušetřila zhruba 0,22 procenta HDP, tedy zhruba osm miliard korun." Případně: "Kdyby Česká republika vstoupila do eurozóny jako Slovensko, mohly kumulované úspory od roku 2009 dosáhnout 290 miliard korun." Autoři si s metodikou a výpočty dali nepochybně hodně práce, přesto se vkrádá pocit, že střelba takovými čísly je "beztrestná", protože fakticky neověřitelná.

Namístě je i námitka, že členství Česka v unii má samozřejmě i své náklady. Ty prý ale zvlášť propočítat nelze. To, co je na jedné straně náklad (například na plnění nejrůznějších regulací), na straně druhé přispívá k funkčnosti jednotného trhu, z něhož těžíme. Euroskeptik i eurooptimista si tak i nadále najdou dostatek argumentů pro svůj pohled na svět. Třeba i ve stylu "je-li mé tvrzení v rozporu s fakty, tím hůře pro fakta".

Ekonomické vyhodnocení členství Česka v EU i analýzy "co by bylo, kdyby" jsou ale rozhodně zajímavějším vkladem do diskuse než plácání o žárovkách, banánech a okurkách.

Související