Blížící se eurovolby vyvolávají otázky, odkud a kam náš kontinent vlastně kráčí. Od patnáctého století stála Evropa na špici světového vývoje. Kombinace podnikavosti, technických novinek a s nimi spojené vojenské síly ji vystřelila vzhůru, což později podtrhla průmyslová revoluce a koloniální výboje.

Před sto lety se musela o výsadní postavení podělit se svým zámořským klonem, s USA, což se ale dalo vydržet. Teď na ni začíná dotírat zcela jiná konkurence. Dříve podceňovaný rozvojový svět se zcela odlišnou kulturou.

Tlak je o to tvrdší, že Západ - ještě v dobách, kdy na to alespoň teoreticky měl síly - se v těchto zemích nepokusil zavést alespoň částečně své sociální standardy, zejména model tržní ekonomiky propojené se sociálním státem. Japonsko zůstalo výjimkou.

V posledních dvaceti třiceti letech vyrostlé ekonomické mocnosti místo toho preferují směs dovezené reaganomiky s domácí tradicí podnikání pod kuratelou vlád a se sociálním dumpingem.

Rostoucí Brazílie je tak země s největšími rozdíly mezi bohatými a chudými, podobně je na tom i Indie. Čína a Rusko vedle toho nechávají klíčové segmenty - v prvém případě banky, v druhém těžbu surovin - v rukách státu.

Nikde není prioritou sociální politika, každý se o sebe musí v prvé řadě postarat sám, tak jako na Západě ještě v 19. století. Raději tyto země místo toho budují či obnovují, stejně jako západní mocnosti, své zájmové sféry.

V minulosti se v této souvislosti obvykle mluvilo o dravých silách na vzestupu a o zlenivělých a uvadajících říších.
Evropa ještě má náskok, její výkladní skříní je Německo, Švýcarsko či Skandinávie. Stabilní státy s vyspělou exportní ekonomikou a přitom s vysokými sociálními výdaji. Ty ukazují cestu a jiným směrem už starý kontinent asi ani jít nemůže. Demontáž sociálního státu, o níž sní euroskeptici, by totiž nevedla k většímu výkonu, ale k politické katastrofě a oživení běsů minulosti.

Evropané (i Američané) se navíc mohou utěšovat, že díky nastřádanému bohatství ještě pár desetiletí mohou cestovat, sportovat nebo chodit na koncerty. A že do té doby nové technologie, v nichž naštěstí stále mají náskok - automatizace, robotika, jaderná fůze či třeba bioinženýrství a bohužel i zbraně nové generace - opět zajistí náskok a prosperitu. Tak jako pokroky vědy a techniky na už zmíněném přelomu středověku a novověku.

Související