Energetici hovoří o pokračujícím rozkladu oboru, který bude dál drtit preferování obnovitelných zdrojů. Tržní složka ceny elektřiny zůstane nízko, naopak cena pro spotřebitele bude po zahrnutí distribuce, dotovaných zelených energií a ekologických daní dál zdražovat.

Právě toho se obávají průmyslové podniky, které varují před stěhováním energeticky náročně průmyslové výroby (typickým příkladem je výroba oceli, agrochemikálií a papíru) mimo Unii. V situaci, kdy Evropa trpí vysokou nezaměstnaností, by to znamenalo pohromu.

Jde o reálnou hrozbu, nebo plané strašení? Britská konzultační firma E3G tvrdí, že „mýtus“ o stěhování průmyslu z Evropy do USA vyvrátila. Jenže autor argumentuje s pomocí historických čísel z let 2005 až 2010, kdy například chemický průmysl na severu Ameriky mírně klesal a v Evropě lehce rostl.

Ještě v roce 2007 bylo vše jinak, vysoké ceny energií trápily Spojené státy víc než Evropu. Dnes platí severoamerické podniky oproti konkurenci na druhé straně Atlantiku za plyn poloviční cenu, ještě hlubší propast vzniká u cen elektřiny. Tu zatím redukují kontroverzní úlevy, které při placení za zelené energie využívají velké německé a francouzské podniky.

Znalcům z firmy E3G nelze než doporučit, ať počkají pět nebo šest let. To už budou mít po ruce statistická čísla, jak to se stěhováním průmyslu dopadlo. V té době však smutnou realitu už nejspíš uvidí každý Evropan na vlastní oči.

Související