Vynálezce vrtulníku věřil v pokrok i v Boha

Narodil se jako Igor Ivanovič Sikorskij do bohaté rodiny v Kyjevě. Jeho otec pocházel z polského šlechtického rodu, ale měl také ruské a ukrajinské předky. Studoval carskou námořní akademii v Petrohradu, ale nedokončil ji. Místo toho šel studovat techniku.

Již od svých 11 let snil o létajících strojích. Inspirací mu byly například i plány Leonarda da Vinciho na "předpotopní" vrtulník či knihy Jula Verna. Skutečná letadla spatřil poprvé jako devatenáctiletý mladík při návštěvě Německa. Létání se stalo jeho vášní, které doslova propadl.

Hned o rok později, tedy v roce 1909, vyrazil studovat do Paříže. "V té době byla Paříž světovým centrem aviatiky. Letectví tehdy nebylo průmyslem ani vědou, bylo to umění a dodal bych, že také vášeň," uvedl Sikorskij s odstupem času ve své autobiografii s názvem "Příběh okřídleného S".

Hned v tom samém roce 1909 zkonstruoval svůj první vrtulník. "První z těchto strojů se odmítal zvednout od země, zatímco druhý by se i zvedl, ale odmítal vzít mne s sebou," zhodnotil později své tehdejší pokusy.

Po neúspěchu odložil Sikorskij své plány s vrtulníky na později a soustředil se na vývoj letadel. Pátý pokus, tedy letadlo nazvané S-5, se konečně zvedlo od země a kromě několika "skoků" zvládlo i krátký let. S dalším letadlem S-6 již na jaře roku 1912 vyhrál soutěž organizovanou carskou armádou. Hned poté získal prestižní místo hlavního konstruktéra v letecké divizi petrohradské strojírenské společnosti RBVZ.

Ruský vítěz Ilja Muromec

O rok později předvedl Igor Sikorskij svůj nový výtvor - první čtyřmotorové letadlo na světě nazvané "Russkij vitjaz". Mohutný dvojplošník měl tříčlennou posádku a mohl uvézt až sedm pasažérů. Na svoji dobu revoluční dopravní letadlo přežilo jen několik týdnů, než ho při přistání na zemi nešťastnou náhodou zničil jiný létající stroj.

Sikorskij poté soustředil svoji energii na novější stroj nazvaný S-22 Ilja Muromec. Původní záměr byl "luxusní" dopravní letoun vybavený salonkem, ložnicí i toaletou, pohodu cestujících mělo zajistit i vytápění a elektrické osvětlení interiéru.

V červenci 1914 s ním vyrazil z Petrohradu do Kyjeva - vzdálenost 1200 kilometrů zvládl jen s jedním mezipřistáním. Bezpečně se vrátil i zpět. Jeho úspěch ocenil car Mikuláš II. Řádem svatého Vladimíra. Ale ani tentokrát se komerční úspěch nedostavil.

Sikorského plány na výrobu pohodlných dopravních letadel zmařila první světová válka. Jako správný vlastenec přepracoval model "Ilja Muromec" na bombardér. Do konce války stihl petrohradský závod vyrobil sedm desítek těchto strojů. Při bojovém nasazení na východní frontě se osvědčily, ale konečný výsledek bojů ovlivnit nedokázaly.

Po bolševickém převratu v listopadu 1917 se Sikorskij rozhodl emigrovat. Stal se tak jedním z mnoha příkladů "odlivu mozků" ze země devastované totalitním režimem a krvavou občanskou válkou. Na evropském kontinentě možnost adekvátního uplatnění nenalezl, a tak se vydal přes oceán do Spojených států.

Dolary od Rachmaninova

Do New Yorku přicestoval v březnu roku 1919 a prakticky hned se začal věnovat podnikání v letecké branži. Z ruského průkopníka letectví se stal americký vynálezce a podnikatel Sikorsky. Později za ním přicestovali další příbuzní a přivezli s sebou Sikorského dceru Táňu z jeho prvního nevydařeného manželství.

Jenže doba ruskému emigrantovi zpočátku nepřála. Letadel byl po masivní výrobě během první světové války na trhu nadbytek (upravit vojenské stroje na civilní tehdy bylo velmi jednoduché), a vyrábět další se nevyplatilo. Sikorsky musel několik let přežívat jako učitel matematiky a astronomie.

Více štěstí měl v těžkých časech alespoň v osobním životě. V roce 1924 se Igor Sikorsky podruhé oženil, s druhou manželkou Elisabeth měl čtyři potomky. Pokud přeskočíme v čase, nejstarší syn Sergej se později stane viceprezidentem společnosti Sikorsky Aircraft.

Ke svému srdečnímu oboru se vrátil v březnu 1923, kdy založil na Long Islandu firmu Sikorsky Manufacturing Company. Peníze na její rozjezd získal hlavně díky příspěvkům ruské emigrantské komunity. Mezi nejštědřejší investory tehdy patřil hudební skladatel Sergej Rachmaninov, který přispěl na tehdejší dobu štědrou sumou pěti tisíc dolarů. "Vraťte mi je, až budete moci," řekl skladatel a předal šek do ruky udivenému Sikorskému.

Rachmaninov se navrácení peněz s příslušným úrokem dočkal až v roce 1929, kdy Sikorského firmu koupil holding United Aircraft and Transport. V té době se Sikorsky po řadě nezdarů mohl pochlubit prvním komerčním úspěchem, který mu přinesl hydroplán pro přepravu cestujících S-38.

S finanční podporou nového investora se mohl Sikorsky soustředit na své konstruktérské aktivity.

Další rekordy pokořil dopravní hydroplán S-42, s nímž letecká společnost Pan American Airways mohla cestujícím ve 30. letech nabídnout dálkové lety ze Spojených států do Evropy, východní Asie a Jižní Ameriky.

Vrátil se ale také k raným plánům na stavbu vrtulníků. Používání letadel bylo a je závislé na existenci dlouhých vzletových a přistávacích drah. Sikorsky přemýšlel, jak se této závislosti zbavit. "Helikoptéra ze všech létajících strojů nejvíce naplňuje starodávné lidské fantazie o okřídlených koních a létajících kobercích," poznamenal vynálezce ve své biografii.

Trvalo však celé desetiletí, než své plány přetavil do prvního úspěšného letu. Po dlouhých letech pokusů nakonec dospěl k závěru, že pro stabilitu vrtulníku je ideální použít jeden motor pohánějící dvojici rotorů - hlavní a ocasní. První úspěšný let ve stroji VS-300 se odehrál v květnu 1940. O rok později se hlavní konstruktér mohl pochlubit letem o délce jedné a půl hodiny.

Nabyté zkušenosti Sikorsky zužitkoval při vývoji modelu R-4, který lze považovat za první sériově vyráběný typ vrtulníku na světě. Během druhé světové války vyrobila Sikorského firma 131 těchto strojů. Uplatnily se hlavně při pátracích a záchranných operacích na bojištích jihovýchodní Asie.

Během několika let se zde odehrál ohromný skok. Místo jednoduchého modelu VS-300, který neměl krytou kabinu a připomínal spíše výtvor domácího kutila, se sériově vyráběné R-4 vzhledem prakticky nelišily od současných vrtulníků.

Černý jestřáb sestřelen

Po druhé světové válce se firma Sikorsky Aircraft stala světovým lídrem. Kromě dodávek pro armádu helikoptéry rychle nalezly uplatnění i v civilní oblasti - při přepravě osob a těžkého nákladu, při poskytování rychlé zdravotní pomoci nebo při hašení požárů.

Igor Sikorsky dále vedl firmu a podílel se na konstrukci nových modelů vrtulníků až do svých 68 let, kdy odešel do penze. Do firmy však pravidelně dál docházel i během posledních 15 let života. Kanceláře "své" společnosti navštívil dokonce i v den své smrti. Zemřel ve spánku v říjnu roku 1972.

Zatímco ve Spojených státech se dočkal zaslouženého uznání během svého života, v Rusku a na Ukrajině se tak děje až v posledních několika letech. A neobejde se to bez kontroverzí, neboť část politiků a veřejnosti považuje Sikorského emigraci do Ameriky za jistou formu zrady.

Jeho jméno dodnes nese největší světový výrobce vrtulníků, který zaměstnává přes 16 tisíc lidí a jehož tržby se pohybují okolo sedmi miliard dolarů ročně. "Pro mne osobně je hlavním zdrojem pohody a spokojenosti fakt, že vrtulníky již stihly zachránit přes 50 tisíc lidských životů," řekl Sikorsky v závěru svého života. Podle dva roky starého odhadu přispěly vrtulníky této značky k záchraně již dvou milionů životů.

Na druhou stranu je pravdou i to, že těžce vyzbrojené bitevní vrtulníky řadu jiných životů zmařily. Hlavním zákazníkem společnosti Sikorsky Aircraft totiž zůstává americká armáda. Například typ UH-60 Black Hawk je od 80. let standardní výzbrojí tamních ozbrojených sil, který našel využití při obou taženích proti Iráku či ve válce proti afgánskému Tálibánu. Sestřelení dvou strojů při bojích v somálském Mogadišu v říjnu 1993 se později stalo námětem pro film "Černý jestřáb sestřelen".

Kokpity made in Czech Republic

Typ UH-60 se též stal exportním hitem, dnes slouží ve výzbroji armád 25 zemí. Sikorského závod jich vyrobil čtyři tisíce, více než polovina z nich slouží dodnes. I po čtyřech desetiletích od prvního letu "Černé jestřáby" stále vyrábí.

Dnes je Sikorsky Aircraft součástí strojírenského holdingu United Technologies Corporation (UTC), jehož akcie jsou kotovány na newyorské burze. Jedná se o 50. největší americkou korporaci, která zaměstnává přes 218 tisíc lidí a která podle posledních čísel z roku 2012 vykázala tržby 57,7 miliardy a čistý zisk 4,8 miliardy dolarů.

UTC posiluje své pozice i s pomocí akvizicí. Pod společnost Sikorsky Aircraft tak dnes spadá také americký podnik na výrobu lehkých helikoptér Schweizer Aircraft a polský závod PZL Mielec. Z českého pohledu je zde na místě připomenout montáž Sikorského vrtulníků ve společnosti Aero Vodochody.

Česko-americkou spolupráci se podařilo navázat krátce po vstupu naší republiky do NATO. Tehdy ještě státem vlastněné Aero mělo po ukončení výroby lehkých bitevníků L-159 potíže s naplněním výrobní kapacity. Část jí po roce 2000 naplnilo díky výrobě téměř kompletních civilních vrtulníků Sikorsky S-76.

Tento typ vrtulníku nachází využití hlavně při přepravě osob a nákladu na ropné těžební plošiny, ve VIP verzi s ním létají manažeři a státníci. "Dodávky pro společnost Sikorsky v současnosti tvoří největší část tržeb Aera. V loňském roce jsme dodali společnosti Sikorsky Aircraft 28 vrtulníků, letos by to mělo být kolem třiceti," uvedl pro Ekonom prezident společnosti Aero Ladislav Šimek.

Také koncern UTC si spolupráci s českou firmou pochvaluje. V lednu 2010 udělil Aeru titul "Zlatého dodavatele" a současně mu zadal prestižní zakázku - výrobu kokpitu vrtulníku UH-60M Black Hawk. Před rokem a půl se obě společnosti dohodly na pokračování spolupráce, jež zahrnuje dodávku nejméně 50 kokpitů během pěti let.

Jak jednou otec moderních vrtulníků poznamenal, důvěra v politiku je dobrovolná, ale důvěra v techniku je povinností. Navzdory své pověsti průkopníka vědeckotechnologického pokroku byl po celý život nábožensky založený a zůstal oddaný pravoslavné víře.

David Tramba

Sikorsky Aircraft Corporation

- Podnik založený Igorem Sikorským je i v současnosti největším světovým výrobcem vrtulníků. Podle posledních zveřejněných výsledků za rok 2012 utržil 6,8 miliardy dolarů a vykázal provozní zisk 712 milionů dolarů.
- Zaměstnává 16 591 lidí, z toho polovinu v americkém státě Connecticut, kde je umístěna centrála společnosti.
- Stoprocentním vlastníkem Sikorsky Aircraft Corporation je koncern United Technologies Corporation, v pořadí 50. největší firemní skupina v USA.
- Na výrobě civilního vrtulníku S-76 se od roku 2000 podílí český podnik Aero Vodochody, během 13 let vyrobil čtyři stovky téměř kompletních strojů.

11,7 mld. USD
Tolik vydají Spojené státy na nákup nové generace strojů UH-60 Black Hawk v letech 2013 až 2017.

Letectví tehdy nebylo průmyslem ani vědou, bylo to umění.

Rok 1914: tříčlenná posádka včetně Sikorského (vpravo) se připravuje na vzlet čtyřmotorového stroje Ilja Muromec.

Podnik Sikorsky Aircraft vyrobil od konce 70. let čtyři tisíce vojenských vrtulníků UH-60, známých "Černých jestřábů".

Foto: Getty Images, Profimedia.cz, Sikorsky, Wikipedia