Prezident Agrární komory Jan Veleba se se vší vervou vložil do vyjednávání o obsazení postu ministra zemědělství. Zřejmě znervózněl ze zjištění, že ani přes volební úspěch jemu blízkých ČSSD a ANO ho vlastně nikdo k ničemu nepotřebuje, a tak, jak je ostatně jeho zvykem, sám sebe pasoval na mluvčího všech zemědělců a začal trousit moudra a vyhrožovat. A hned to samozřejmě okořeňuje perlami typu „my máme morálně navrch“, „poslední šance zbídačelého zemědělství“, „jednal jsem již s devíti ministry zemědělství“, „naše trpělivost je u konce“ a podobnými lahůdkami.
Jestli je však něco, kdy by zemědělské veřejnosti měla dojít trpělivost, tak je to právě Velebova současná aktivita kolem jmenování nového ministra.
V Asociaci soukromého zemědělství ČR (ASZ) jsme se zařekli, že nebudeme aktivity tohoto v podstatě směšného demagoga komentovat do té doby, než nás začnou skutečně poškozovat.
A tak tomu nyní bezpochyby je. Nejde při tom o to, kdo, či která strana bude mít ministra zemědělství, o tom nechť rozhodnou ti, kteří mají mandát z voleb. To však rozhodně není prezident Agrární komory. Jde o to, že jménem zemědělců je prezentována nebezpečná tendence ke zpochybňování nejen výsledků, ale v podstatě i nutnosti voleb. Velebovo neustálé opakování, že ministrem by měl zůstat kandidát strany, která ve volbách dostala půldruhého procenta hlasů, je toho důkazem. Zdůrazňuji, že nejsem voličem ani jedné ze stran pravděpodobné koalice, ale je jejich právo a odpovědnost, aby o sestavení vlády rozhodly právě ony a nikoliv lobistické organizace.
Veleba často a s oblibou opakuje, že vlastně má mandát zastupovat celé české zemědělství, protože Agrární komora „je ze zákona“. To je další demagogie, protože komora není „ze zákona“, ale „podle“ zákona, byť samostatného, stejně jako podle jiného zákona existují další zemědělské organizace a spolky. Zároveň se však z této informace dozvídáme, že AK vlastně založil stát a nikoliv její členové z vlastní potřeby a iniciativy, jako je tomu u ostatních organizací typu například ASZ. Naštěstí v komoře ani přes Velebovu snahu neexistuje povinné členství, takže zcela nezpochybnitelně reprezentuje pouze a jenom své členy. A těch za Velebova působení znatelně ubývá…
Možná to bude i neustálým omíláním mantry o katastrofální situaci v rezortu, zatímco reální zemědělci dosahují takových ekonomických výsledků, jako nikdy dříve. To, že k této změně došlo, jistě není primární zásluha „neodborníků“ z ODS, za jejichž ministrování k ní došlo, ale také prostě není pravda, že je zemědělství v krachu, jak by jim rád „přišil“ Veleba.
Ten ostatně brzo ve vedení AK skončí a tak je jistě namístě se ohlédnout za tím, co vlastně ve vedení této organizace dokázal. Bude to velmi jednoduché – zhola nic.
Stejně jako je Veleba neúspěšným podnikatelem, je třeba konstatovat, že je i mimořádně neúspěšným lobistou. Pro své členy totiž neprosadil díky své radikální levicové demagogii a neustálému vyhrožování blokádami a stávkami prakticky nic. A to ani u levicových ministrů před nástupem ODS na ministerstvo zemědělství. Byl jsem opakovaně účastníkem řady jednání s ministry nebo s premiéry, kde Veleba prezentoval tak nepřijatelné požadavky a tak nehorázným způsobem, že se předem sám diskvalifikoval z věcné debaty. To, že se po té vždy přihlásil k výsledkům jednání, na nichž neměl žádný podíl a prezentoval je jako úspěch svého nátlaku, je věc jiná.
Jediné, v čem byl tento „Michelangelo českého zemědělství“, jak se nechal titulovat v jednom z oslavných článků, úspěšný, je vlastní sebeprezentace a vytvoření obrazu českých zemědělců jako zamindrákovaných krachujících plaček s rukou nataženou na dotace.
Veleba je zkrátka přímo prototypem dlouholetého předlistopadového agilního komunisty, kterému se na jedné straně stýská po starých časech, zároveň však svou bolševickou minulost pokud možno nepřipomíná a neváhá se vlezle přilepovat ke každému, z jehož momentální popularity by mohl alespoň odlesk padnout i na něj, aby ho vzápětí pomluvil a nasadil mu psí hlavu. Bývalý prezident Václav Klaus je toho zářným příkladem. Stejně tak se Veleba nestydí ohánět se odkazem Antonína Švehly (to už je opravdu chucpe!), vtírat se do přízně například kardinála a pak zpochybňovat církevní restituce, nebo být členem senátního klubu KDU, aby pak dělal psí kusy proti potenciálnímu ministrovi z této strany.
Obraz tohoto radikálního levicového odboráře tak kolísá někde mezi směšností a trapností. Ku prospěchu českého zemědělství má však hodně daleko.
Stanislav Němec, čestný předseda ASZ ČR