Ondrej Páleník uvádí, že k tomu, žádný souhlas nepotřebuje a tato činnost je zcela v kompetenci ředitele Vojenského zpravodajství, což byl v té době právě Páleník a generál Kovanda. Tuto obranu Ivo Ištvan odráží tím, že odkazuje na zákon o zpravodajských službách, z něhož údajně vyplývá, že úkoly vojenskému zpravodajství ukládá vláda a prezident.

 

Ustanovení § 8 zákona o zpravodajských službách skutečně stanoví, že zpravodajským službám ukládá úkoly vláda a prezident republiky v mezích působnosti těchto služeb. Rozdílný výklad státního zastupitelství a obviněného tedy spočívá v interpretaci právního pojmu „úkol uložený vojenskému zpravodajství“.

 

Podle státního zastupitelství je takovým úkolem i např. sledování konkrétních osob. V souladu s touto interpretací by tedy sledování paní Radky Nečasové musela Vojenskému zpravodajství uložit vláda zřejmě formou usnesení, popř. prezident s vědomím vlády.

Taková interpretace je však nejen absurdní, ale i v rozporu se zákonem. Úkolem Vojenského zpravodajství je zabezpečování informační podpory ústavních činitelů, kteří odpovídají za obranu a bezpečnost České republiky (prezident, předseda vlády a ministr obrany). Další úkoly vyplývají ze závazků České republiky v Organizaci Severoatlantické smlouvy a Evropské unii.

 

K plnění těchto úkolů Vojenské zpravodajství žádné zadání vlády ani prezidenta nepotřebuje. Vojenské zpravodajství však plní další úkoly, a to podle priorit zpravodajské činnosti stanovených vládou České republiky. Úkoly Vojenskému zpravodajství jsou stanoveny výlučně v těchto prioritách. V nich ale samozřejmě není stanoveno, které konkrétní osoby se mají sledovat či které další úkony zpravodajské činnosti se mají provádět, neboť určují pouze rámcově, čím se má Vojenské zpravodajství zabývat.

 

Představa, že by vláda či prezident měli Vojenskému zpravodajství ukládat, kdy nasadit zpravodajskou techniku, kdy vystavit krycí doklady, kdy opatřit či zřídit krycí prostředky anebo kdy sledovat určitou osobu nebo věc, je zcela zcestná až absurdní. Vláda ani prezident nemohou aktuálně reagovat na takové potřeby zpravodajské činnosti.

 

Tento závěr je o to jasnější, že zákon o zpravodajských službách používá vedle termínu „úkol uložený vojenskému zpravodajství“ termín „konkrétní úkol v působnosti zpravodajské služby“, jehož provedení je zcela v kompetenci Vojenského zpravodajství, tedy zejména jejího ředitele.

 

K údajnému sledování paní Nečasové proto Vojenské zpravodajství žádné zadání úkolu vládou ani prezidentem nepotřebovalo. Samozřejmě, že se však nabízí otázka, zda by toto sledování bylo v souladu s prioritami zpravodajské činnosti.

Související