Spousta věcí se zbytečně vymýšlela znova, protože je neuměl popsat, říká o nobelistovi Warshelovi chemik Jungwirth

V čem spočívá největší přínos práce čerstvých nositelů Nobelovy ceny?

Přišli s úplně novým pohledem na chemické a biochemické reakce. Díky jejich nápadu můžeme dnes reakce dobře modelovat na počítači. Jejich trik spočíval v tom, že detail chemické reakce, například dění uvnitř enzymu, popsali kvantově a zbytek, třeba velkou bílkovinu, klasicky newtonovskou fyzikou, tedy jako kuličky a pružinky. Velmi zjednodušili modelování reakcí v počítači. 

Jak můžeme jejich poznatky využít v praxi?

Chemici získali další nástroj pro svou práci. Kromě experimentování v laboratoři mohou složité biochemické procesy simulovat v počítači. Je to levnější a počítačové modely navíc nabízejí detailnější pohled na chemickou reakci. Na druhou stranu nemůžeme zapomínat na to, že v počítači stále pracujeme s virtuální realitou.

Překvapilo vás, že Nobelovu cenu získalo počítačové modelování chemických reakcí?

Chemie stojí na pokusech v laboratořích, ale není to výhradně experimentální věda. Je hrozně milé, že Nobelovu cenu za chemii poprvé od roku 1998 dostala teoretická práce. Navíc tradice výpočetní chemie je v Česku velmi silná. Jsou s ní spojeni "zakladatelé" Jiří Čižek, Josef Paldus, Jaroslav Koutecký a Rudolf Zahradník.

Dva ze tří laureátů znáte osobně. Kde jste potkal Arieha Warshela a jaký na vás udělal dojem?

Strávil jsem skoro rok na University of Southern California v Los Angeles, kde Warshel působil. Pracoval jsem spíš s jeho kolegy, ale Warshela jsem potkával na seminářích a mluvili jsme se spolu. Je to výborný vědec, ale choval se trochu jako cholerik. Navíc měl vždy silný pocit, že je nedoceněný. A z části to bylo oprávněné. Několikrát jsem třeba zažil, že na škole přednášel uznávaný vědec. Po jeho přednášce začala debata a Arieh prohlásil: Je pěkné, že děláte právě tohle, ale já to zvládl už před pár lety. Následně jsem jeho tvrzení ověřoval a zjistil jsem, že  Arieh nelhal. Vždy předbíhal svou dobu. Myslel o pět nebo deset let napřed. Jenže měl problém to ostatním srozumitelně sdělit. Zřejmě neuměl své myšlenky v článcích dobře popsat, a tak se spousta věcí zbytečně vymýšlela znova.

Osobně jste poznal i Martina Karpluse...

V 90. letech přijel do Prahy na kongres kvantové chemie, který organizoval Rudolf Zahradník. Já ho jako mladý vědec provázel po městě. Jelikož pochází z vídeňské židovské rodiny, zajímalo ho zdejší židovské město. Zažil jsem s ním jeden hrozně silný okamžik. Navštívili jsme i Pinkasovu synagogu, kde jsou vystavené kresby dětí z Terezína. On si tam všiml obrázku podepsaného sestřenicí, která bohužel nepřežila válku.