Alter eko: Číňané se učí méně pracovat, říká sinolog Vít Vojta

Číňané zažili v posledních dekádách neuvěřitelné změny. Jak se mění jejich tradiční hodnoty? Co je pro ně nyní tím prvním, čeho chtějí dosáhnout? Jsou to peníze, úspěch, nebo spokojený život?

Od té doby, co se v Číně rodí jedináčci, se dá říci, že se lidé učí myslet více na sebe. Chtějí automaticky dostávat spoustu věcí a v podstatě ten obraz toho skromného, pracovitého Číňana, který jsme měli my až do 80. let, se trošku mění. Roli v tom hraje i fakt, že se snižuje podíl venkovského obyvatelstva. Ještě před pár desítkami let bylo rolníků 90 procent, nyní jich je 60 procent, i když pochopitelně část měst zdaleka nedosahuje městské kultury našich představ. V Číně tak vzniká nová generace, která si zvyká na jiné poměry, a trošku se mění i ty tradiční hodnoty. Nicméně vlast, úcta k hlavě státu, vztah k rodině, nakonec do určité míry i k zaměstnavateli je stále silná. Pochopitelně do toho vstupuje globalizace. Mladí Číňané jsou nuceni spotřebovávat, aby roztáčeli kola ekonomiky, lidé se tam jako všude na světě učí žít na dluh, bavit se více a pracovat méně.

Lze to interpretovat i tak, že čínské komunistické vedení přejalo tu dřívější roli císaře v tom pocitu patriarchální zodpovědnosti za udržení stability a péče o národ?

Já se domnívám, že tam návaznost je, protože to, co se v zemi vytvářelo dva, tři tisíce let, se nedá vymazat za jednu, dvě generace. Navíc v Číně je rozdělení moci velmi vertikální. Přestože všichni jsou soudruzi, tak vždy na závěr ten soudruh, který je nejvýše, všechno rozhodne. Z tohoto pohledu je tedy návaznost jednoznačná. Pochopitelně marxismus-leninismus v podstatě koncem 20. století vyprchává a ztrácí nosnou myšlenku, protože svět se zcela změnil, a stejně tak se změnily sociální vrstvy. Čínská vláda v 50., 60. letech se velmi negativně stavěla vůči feudálnímu systému, tradičním hodnotám konfuciánství. Konfucius vlastně byl na černé listině, ale na přelomu 20. a 21. století dochází k obratu, vznikají Konfuciovy instituty, kde se učí čínština, čínská kultura. Dnes je jich přes 200 po celém světě. Vlastně se vracejí ty tradiční hodnoty myšlení.

Jak vnímáte riziko rychlého růstu Číny? Nehrozí, že v některých místech začnou vznikat trhliny?

Největším problémem současné Číny je sociální nerovnost a napětí. Krachují tam podniky, zanikají celá odvětví, najednou z toho povstávají desítky tisíc lidí bez prostředků. Pořád je to rozvojová země, která je slabá. Postupně sice vzniká jakýsi systém sociálních garancí, ale zatím se týká spíše jen městského obyvatelstva. Podle odhadů se každoročně uskuteční několik desítek tisíc demonstrací.

Jak vidí Čína svoji budoucí roli v globálním světě?

Čína se dostala během svého rozvoje už v podstatě k rozdělenému světu. Zdroje z první vlny byly už rozebrány čili země nutně musela hledat další možnosti, musela jít dále do světa - například do Afriky či Jižní Ameriky. Jinak je ale politika země poměrně rigidní a stará se hlavně o své sousedství, proto byla v Radě bezpečnosti Čína většinou neutrální a chtěla se vždy zdržet jakýchkoli násilných zásahů.

Poslechněte si celý rozhovor:

Projekt Alter Eko byl připraven ve spolupráci se Studiem Zet rádia BBC.