Jména Josefa Sudka nebo Františka Drtikola by tipoval jako luxusní zboží na export zřejmě každý. Jenže klasici české avantgardy už dávno nejsou jediní, o koho je zájem. V posledních letech se v zahraničí skloňují stejně často jména Jaroslava Rösslera nebo Jaromíra Funkeho, kteří svými kompozicemi z 20. až 40. let zdařile konkurují třeba slavnému Manu Rayovi nebo Lászlu Moholymu-Nagymu. A nejen oni: zájem je na jedné straně o dlouhodobě populární a hojně vystavované mistry typu Jana Saudka, na druhé straně pak o nedávné objevy, mezi které patří třeba Miroslav Tichý. Jeho záběry polonahých žen a dívek, které autor pořizoval vlastnoručně sestrojenou kamerou na koupališti v moravském Kyjově, podpírá jednak silný příběh o géniovi, který nestál nikdy ani o slávu, ani o peníze, jednak povaha samotných fotografií. Fotoamatér Tichý si počínal vlastně jako voyeur. Jeho snímky ze 70. a 80. let dráždí diváka především tím, že objekt netušil, že se na něj někdo dívá, a odpustil si tedy jakoukoli stylizaci. Zřejmě odtud, ze střetu svobodného výrazu a "normalizované" doby, prožívané notabene na maloměstě, vychází magie, která k Tichému láká jak zahraniční galeristy, třeba v roce 2008 prestižní Centre Pompidou v Paříži, tak obchodníky s uměním.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 90 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



