Jména Josefa Sudka nebo Františka Drtikola by tipoval jako luxusní zboží na export zřejmě každý. Jenže klasici české avantgardy už dávno nejsou jediní, o koho je zájem. V posledních letech se v zahraničí skloňují stejně často jména Jaroslava Rösslera nebo Jaromíra Funkeho, kteří svými kompozicemi z 20. až 40. let zdařile konkurují třeba slavnému Manu Rayovi nebo Lászlu Moholymu-Nagymu. A nejen oni: zájem je na jedné straně o dlouhodobě populární a hojně vystavované mistry typu Jana Saudka, na druhé straně pak o nedávné objevy, mezi které patří třeba Miroslav Tichý. Jeho záběry polonahých žen a dívek, které autor pořizoval vlastnoručně sestrojenou kamerou na koupališti v moravském Kyjově, podpírá jednak silný příběh o géniovi, který nestál nikdy ani o slávu, ani o peníze, jednak povaha samotných fotografií. Fotoamatér Tichý si počínal vlastně jako voyeur. Jeho snímky ze 70. a 80. let dráždí diváka především tím, že objekt netušil, že se na něj někdo dívá, a odpustil si tedy jakoukoli stylizaci. Zřejmě odtud, ze střetu svobodného výrazu a "normalizované" doby, prožívané notabene na maloměstě, vychází magie, která k Tichému láká jak zahraniční galeristy, třeba v roce 2008 prestižní Centre Pompidou v Paříži, tak obchodníky s uměním.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 90 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později